Ve dnech 8. a 9. května si řada zemí včetně České republiky připomíná konec druhé světové války v Evropě, vítězství nad nacisty a osvobození od německé okupace. V minulých letech se toto významné výročí připomínalo v Praze řadou aktivit včetně příjezdu skupiny ruského motorkářského klubu Noční vlci a konáním tzv. nesmrtelných pluků připomínajících nesenými fotografiemi rodinné příbuzné a blízké účastníky bojů druhé světové války. Letos se z důvodu koronavirových omezení, ale i zjitřených nálad souvisejících s oznámením údajného zapojení ruské GRU do výbuchů muničních skladů ve Vrběticích před sedmi lety, podobné akce nekonaly. Navzdory tomu ale proběhla připomínka Dne vítězství ve velmi důstojných podmínkách za účasti stovek a možná i tisíců lidí, kterým události konce nejhoršího válečného konfliktu lidských dějin nejsou lhostejné.

Již krátce po desáté hodině začala 9. května na Čestném vojenském pohřebišti vojáků Rudé armády v Praze na Olšanech pietní vzpomínka na vojáky Sovětského svazu padlé při osvobozování Prahy. Ústředním místem setkání bylo prostranství u Památníku padlých rudoarmějců zobrazující sochy bojovníků Rudé armády s typickým samopalem PPŠ-41 Špagin, z jedné strany s českým nápisem: „Věčná sláva vojínům Rudé armády padlým v bojích. Za čest a nezávislost sovětské vlasti a osvobození slovanských národů od fašismu 1941-1945.“ a z druhé strany s nápisem stejného znění v ruštině. Čestné pohřebiště vojáků Rudé armády na Olšanech je od roku 1978 národní kulturní památkou, začátkem 90. let získala obdobný status čestná pohřebiště příslušníků dalších spojeneckých armád i domácího odboje včetně hrobů padlých za Pražského povstání, která jsou rovněž situována právě na Olšanech.

Prostranství bylo pietně upraveno. U památníku byly již v den oficiálního svátku 8. května položeny věnce politických představitelů České republiky včetně prezidenta republiky, a další květinová výzdoba různých organizací a spolků, mj. i válečných veteránů a lidí uchovávajících památku příslušníků československého odboje. 9. května je doplnily věnce položené představiteli zahraničních států, Ruska, Běloruska, Kazachstánu a dalších, a tisíce květin přinesených jednotlivými účastníky. Po stranách sochy hořely věčné ohně a na stožárech byly vyvěšeny vlajky České republiky, Ruské federace, Běloruska, Arménie, Ázerbájdžánu a Kazachstánu.

Připomínka výročí se konala v režii české ruské komunity. Na začátku byly sólově i v duetech zpívány ruské a sovětské písně upomínající na válečné boje, hrdinství vojáků, ale také na jejich touhu po míru, domově a návratu k jejich blízkým a milovaným. Zazněla například píseň Náš desátý výsadkový prapor, Jeřáby, kozácké Když jsme byli ve válce a samozřejmě na konec nemohla chybět slavná Kaťuša. Protože mezi účastníky zdaleka nebyli pouze Rusové, ale i mnoho Čechů, zazpíval účinkující také jednu píseň přímo v češtině. Moderátor rovněž výslovně připomněl, že vojáci Rudé armády nebyli pouze Rusové, ale příslušníci všech národů Sovětského svazu včetně těch početně nejmenších.

Po zpěvu písní se konala krátká vzpomínková mše za zesnulé sloužená pravoslavnými popy. Té se již účastnili i členové kozáckých spolků v jejich tradičních slavnostních uniformách Kubáňských kozáků. Následně se na místě objevila řada převážně mladších lidí v dobových uniformách Rudé armády, případně s prapory Sovětského svazu a praporem Vítězství (kopií bojové zástavy jednotky, která byla 1. května 1945 jako první vyvěšena na dobytou budovu Říšského sněmu v Berlíně), kteří se stali vděčnými objekty fotografování.

V poledne na program navázalo vzpomínkové vystoupení KSČM. Přivítání účastníků a první projev pronesla předsedkyně Pražského KV KSČM, Marta Semelová. Ve své burcující řeči ostře odsoudila destruktivní aktivity pražských komunálních politiků Hřiba (Piráti), Koláře (TOP09) a Novotného (ODS), kteří se místo řešení aktuálních problémů Pražanů zabývají odstraňováním památníků připomínajících zásadní roli Rudé armády v osvobození Československa a Prahy, stavěním pomníků pronacistickým kolaborantům nebo vyvoláváním diplomatických roztržek a pseudoafér („ricinový agent“). Na závěr Semelová přednesla protiválečnou báseň slavného sovětského a ruského básníka Jevgenije Jevtušenka (1933-2017).

Následně se slova chopili první místopředseda UV KSČM Petr Šimůnek a místopředseda KSČM Milan Krajča. Oba připomněli především zásadní roli Rudé armády, která měla při osvobozování Československa 144 tisíc padlých a způsobila drtivou většinu ztrát německých okupantů, ale neopomněli také roli dalších spojeneckých armád i domácího odboje.

Po skončení oficiální části lidé dále pokládali květiny, a to nejen k ústřednímu památníku, ale i na jednotlivé hroby pochovaných rudoarmějců, případně k pomníkům domácího odboje a jeho představitelů Jana Švermy, Julia Fučíka a Jožky Jabůrkové.

Olšanské čestné pohřebiště nebylo jediným místem v Praze s připomenutím vítězství nad fašismem a osvobození Československa. Menší neoficiální akce proběhly například na místě odstraněného památníku osvoboditelům Prahy na pražském Smíchově nebo u památníku na předpolí mostu Barikádníků, kde se odehrály jedny z nejtužších bojů během Pražského povstání. Květiny jsme ale položili i na řadu dalších míst – jedním z nich byl pozapomenutý a nepříliš udržovaný památník obětem fašismu poblíž viaduktu v Hlubočepech.

Nikdy více válka, nikdy víc fašismus!