V sobotu 14. června uspořádalo občanské sdružení Levá perspektiva ve spolupráci s Tamara Bunke Verein ze saské Žitavy a s architektonickou platformou Liberec: Reichenberg celodenní populárně-vzdělávací akci zaměřenou na poznání historie německo-českého dělnického, socialistického a antifašistického hnutí ve městě Liberec. Akce se skládala ze tří bloků – přednášky, vycházky a závěrečné párty – z nichž každý proběhl na různém místě severočeské metropole.

Na úvod celé akce se v pravé poledne konala na půdě Velkého sálu Krajské vědecké knihovny Liberec přednáška, která se účastníkům snažila přiblížit vývoj česko-německého soužití v Liberci s důrazem na třídní zápasy mezi průmyslovými, zejména textilními podnikateli (reprezentovanými v prvé řadě pokoleními rodiny Liebiegů) a mnohem početnějšími dělníky v 19. a 1. polovině 20. století, na zapojení obou národností do rodícího se socialistického (a také anarchistického) hnutí a v neposlední řadě na boj proti hitlerovskému fašismu ve 30. a 40. letech.

Úvodní slova pronesli historik a redaktor webu Náš Liberec Jaroslav Tauchman, známý mimo jiné neohroženým postupem při odkrývání a vyšetřování řady korupčních kauz minulých a současné garnitury vedení města a především trestním oznámením, které vedlo ke stíhání bývalého primátora Liberce Jiřího Kittnera (ODS). Jako druhá v pořadí promluvila studentka kulturních studií – evropských dějin a germanistiky, Marie Wobstová. Moderování debaty se pak ujal Nikola Čech z Levé perspektivy.

Tauchman svoji obsáhlou přednášku začal obecnějším exkurzem do dějin vzniku moderních národů a nacionalismu. Připomněl, že zatímco v západní Evropě se národy tvořily jako společenství lidí-občanů liberálních států, ve středoevropském prostoru docházelo k tvorbě moderních národů se zpožděním, kdy se původní zemsky identifikovaná společenství rozpadala na jazykově-etnicky definované skupinové identity, které se dostávaly do vzájemných konfliktů. Ekonomickou a posléze i politickou hegemonii v těchto společenstvech převzala na místo šlechty dravá, inovativní buržoasie, která následně sama musela čelit odporu vůči této hegemonii ze strany mohutnící dělnické třídy.

V Liberci se počínaje Johannem Liebiegem etabloval rod podnikatelů v textilním průmyslu, který nejen získal kontrolu nad převážnou částí hospodářství města, ale do značné míry jej řídil i politicky a kulturně. Liebiegové se na tváři Liberce podepsali nejen v architektuře nebo svým uměleckým mecenášstvím, ale i brutálními podmínkami vykořisťování svých zaměstnanců.

V Liberci se během hospodářské krize 70. let 19. století dostala politická moc od liberálů do rukou nacionálů, kteří vládli městu až do vzniku Československé republiky. Rostoucí průmysl přilákal do města vedle Němců také Čechy z vnitrozemí, jejichž podíl dosáhl na přelomu 19. a 20. století až k 25 %. Mezi oběma národnostmi panovala řevnivost a občas i líté boje (například kolem stavby tzv. českých menšinových škol, kterým se němečtí nacionálové snažili i cestou ekonomické a sociální šikany zabránit).

Zároveň se však čeští i němečtí tovaryši a dělníci organizovali za své zájmy proti mistrům, ředitelům a továrníkům. Již v roce 1834 vzniká v Liberci spolek rytců a tiskařů, od 60. let 19. století se objevují dělnické kluby, v roce 1869 založil Josef Schiller Všeobecný dělnický spolek. Dělníci rychle se rozrůstajícího sociálně demokratického hnutí se scházejí po hospodách U Jelena, U Polního zámečku… Vznikají časopisy jako Arbeiter Front (Ferdinad Schwarz, 1884), Der Freigeist a další. Po 1. světové válce na tyto tradice naváže boj již internacionální sociálně demokratické levice kolem Karla Kreibicha, která v Liberci ustaví sekci KSČ dříve, než tak učiní Češi v Praze.

Ve 30. letech bojují němečtí i čeští komunisté, sociální demokraté a další antifašisté proti Henleinovu fašistickému hnutí, kterému hraje do karet hospodářská krize a štědrá finanční přízeň Liebiegů. Těm je rozeštvávání neprivilegovaných lidí pochopitelně vhod. Bohužel, Henleinova strana získává i vinou naprosté neschopnosti československé vlády (dnes tolik vychvalované 1. republiky) bojovat s krizí v komunálních volbách v roce 1938 v Liberci 77 % hlasů (a 91 % hlasů mezi Němci). Mohutná, osmnácti tisícová antifašistická manifestace Čechů i Němců 1. máje 1938 už na dočasném vítězství nacismu nemůže nic změnit, v říjnu 1938 se Liberec dostal do záboru pohraničí a posléze se stává centrem tzv. župy Sudety.

Na fašismus a boj proti němu se soustředila i Marie Wobstová, která na úvod připomněla více než 80-letou existenci Antifašistické akce (založena v Německu v roce 1932) a naší přináležitost k této tradici. Zmínila příběh antifašistky Edith Sparmannové narozené v roce 1922 v Liberci, která ve 14 letech vstoupila do mládeže KSČ. Její otec skončil po uchopení moci v Liberci nacisty v roce 1938 v koncentračním táboře Dachau, Edith a její matka putovaly do Ravensbrücku, kde Edith pracovala jako kadeřnice pro důstojnice SS. V dubnu 1945 utekla z pochodu smrti a cestou domů se seznámila s jiným bývalým vězněm, který se vracel z Osvětimi. Stali se manžely a nakonec se usídlili v Drážďanech v tehdejší NDR.

Jak tento příběh ukazuje, antifašismus není o národnosti, patří všem. Wobstová se vyslovila za utužení česko-německého spojenectví mezi antifašisty a užší spolupráci, která se vyplácí oběma stranám. Spolu s bojem proti dnešnímu neonacismu připomněla i potřebu postavit se bigotům, sexistům a homofobii v prostředí kolem nás.

Obě vystoupení sklidila uznání a potlesk přítomných v sále.

Po zhruba hodinové pauze se ve druhé části akce účastníci, jejichž počet se ještě rozrostl, sešli na Sokolovském náměstí, kde se v květnu 1938 konala již zmíněná manifestace za obranu demokracie a republiky, pro lepší život pracujících, za přátelské soužití všech národností, za práci, chleba, mír a svobodu. Odtud se vydali na tříhodinovou procházku městem po památných místech dělnického a antifašistického hnutí, o kterých byla řeč v předchozí přednášce. Vedle nich zahrnuli zkušení průvodci, historikové Petr Freiwillig a Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu Liberec, do programu i další architektonické a historické zajímavosti.

Připomněli jsme si tak schůze dělníků v hospodě U Jelena, Kreibichovu redakci časopisu Der Freigeist, sídla dalších libereckých socialistických časopisů a stran, rodiště F. X. Šaldy, dělnickou zástavbu z 19. století ve Slunečné ulici, místo noclehu německého revolucionáře a protiválečného aktivisty Karla Liebknechta v Liberci v roce 1912 v bývalém hotelu Central, nacisty vypálenou libereckou synagogu i její pozoruhodnou náhradu, místo bývalého sídla libereckého gestapa s popravištěm zajatých sovětských partyzánů.

Zaujal nás osud několika pomníků se vztahem k dělnickému hnutí a boji proti fašismu, do kontrastu s chudinským bydlením jsme mohli dát výstavné vily továrníků, obchodníků a městské honorace kolem dnešní Masarykovy třídy. Procházka, které přes počáteční pesimismus počasí nakonec přálo, skončila u dnešní Technické univerzity v místech, kde začátkem 20. století proběhla velkolepá výstava „Německých Čech“ a za druhé světové války se nacházel mimo jiné zajatecký tábor pro francouzské vězně.

U příležitosti této exkurze vydala Levá perspektiva Průvodce kolébkou socialismu v Čechách (autoři: P. Freiwillig, J. Zeman a J. Tauchman) ve formě tištěné brožury o 36 stranách. Průvodce zahrnuje nejen zmíněná místa, která jsme v sobotu 14. června navštívili, ale podává přehled i o řadě dalších památek na dělnické a antifašistické hnutí na Liberecku (např. na památník táboru lidu na Pláních pod Ještědem – ZDE)

A po skončení exkurze už následoval jenom přesun většiny účastníků do známého libereckého klubu Azyl, kde pokračovala společná česko-německá párty s hudbou, pivem, grilováním a zábavou – přesně po vzoru našich dávných předchůdců.

Akci připomínající společnou česko-německou historii boje za práva dělníků, za lepší svět na místo brutálního a nelidského kapitalismu a za porážku fašismu lze hodnotit určitě jako velmi zdařilou, a to i v oslovení lidí, kdy na přednášku dorazilo více než třicet a na procházku dokonce bezmála padesát účastníků z Česka i Německa. Právě na akce takového druhu chce Levá perspektiva – ve spolupráci se svými českými i německými přáteli – navázat i v budoucnu.

Sídlo celorakouské sociální demokracie z l. 1877 – 1881 ve Valdštejnské ulici, označené pamětní deskou z r. 1969

Zahájení vycházky na Sokolovském náměstí, místě konání osmnáctitisícové antifašistické manifestace 1. května 1938

Účastníci vycházky před bývalým hostincem U Jelena v ulici Na Svahu, místem tajných schůzek sociálních demokratů v 70. letech 19. století