21. dubna se v Praze přihlásil policii Roman Smetana, odsouzený za přikreslování tykadel na plakáty s čelnými politiky parlamentních stran a celostátně hledaný kvůli odmítnutí nástupu do výkonu trestu. Do vězení jej poslal rozsudek soudkyně Markéty Langerové, manželky Ivana „Íčka“ Langera, čelného politika ODS, bývalého ministra vnitra a „nevědomého“ spolupracovníka mafiána Mrázka. Smetana se vydal do rukou policie symbolicky na závěr největší protivládní demonstrace od roku 1989, které se také účastnil.

Roman Smetana, který donedávna pracoval jako řidič autobusů Dopravního podniku Olomouc, před volbami v roce 2010 přikreslil na několik desítek plakátů s politiky parlamentních stran – ODS, KDU-ČSL, TOP09 a ČSSD – tykadla a různé kritické vzkazy. Udělal tedy to, co dělá mnoho z nás, kdo vnímá naprosté odtržení života a myšlení profesionální politické elity a stálých obyvatel „penzionu Parlament“ od života řadových pracujících, nemluvě o dalších, ještě více sociálně vyloučených skupinách.

Bohužel, Smetanovo počínání udalo jedno agilní DéÓKáčko (dobrovolný obránce kapitalismu) a Smetana se ocitl před soudem. Zatímco zástupci lidovců, TOP09 a ČSSD totiž nechali věc takříkajíc plavat, ODS se rozhodla domáhat se náhrady škody. Smetana byl soudkyní Langerovou, která se sama odmítla dát vyloučit kvůli možné podjatosti (což by u manželky čelného politika ODS, jehož plakáty byly Smetanou rovněž otykadlovány, mělo být samozřejmé), odsouzen k zaplacení údajné škody 15 tisíc korun a ke stovce hodin veřejně prospěšných prací. Zatímco vyměřenou peněžní částku Smetana zaplatil, trest veřejných prací odmítl pro absurdnost rozsudku vykonat. Proto byl následně stejným soudem odsouzen na 100 dnů vězení.

Smetana od začátku deklaroval, že ani tomuto trestu se nehodlá podřídit. Svůj čin chápe jako způsob komunikace mezi neprivilegovaným a elitou, jako zpětnou vazbu neodvolatelným politikům, kteří si z našich peněz hradí svoje PR, a v neposlední řadě jako kritickou reakci na „pakulturu“ volebních kampaní s jejich estrádami, vyprázdněnými rádoby-debatami, slibotechnami z úst mediálně protřelých lhářů a technikou masové manipulace a vytváření morální paniky.

V tomto smyslu byla přimalovaná tykadla neškodným odlehčením situace v záplavě nebezpečného strašení a rozeštvávání veřejnosti „Řeckem“ a „parazitickými“ důchodci, co volí levici. Ostatně, je příznačné, že za popisování plakátů ODS (nebo za umělecký počin v případě Romana Týce) může jít člověk do vězení, ale organizované napadání pokojných aktivit levicové politické strany fyzickými útoky s vejci a výkaly je zcela nepostižitelné, pokud mu média věnují náležitou přízeň. O trestní postižitelnosti Vondrů, Janoušků, Drobilů, Bakalů, Pasqualů a jiných nemá snad ani cenu hovořit.

Roman Smetana se vinný necítí a pevně se drží svého postoje, že není důvod, proč by se měl kát. V tomto duchu odmítl žádat prezidenta Klause o milost, kterou si prý má „nechat pro své korupčnické kamarády“. Odmítl, aby za něj orodoval předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD), který se skrze svojí několikaletou činnost v uspávání odborů „proodborařil“ do čela asi nejzbytečnější instituce našeho politického systému. Ještě radikálněji se pak Smetana vyslovil proti snahám fašistů z DSSS jakkoliv se na jeho kauze přiživovat. V zásadě je toho názoru, že když už systém rozehrál celou tuto frašku, nechť se tedy dohraje až do hořkého konce.

V tomto směru bychom i my – čímž myslíme všechny, kterým je postoj Romana Smetany sympatický, nebo jsou přinejmenším pobouřeni trestem, jehož se mu dostalo – měli vyjádřit Smetanovi svoji podporu. Nežádejme pro něj nějakou milost. Není za co a ostatně sám institut prezidentských milostí by – docela dobře s funkcí prezidenta jako takovou – měl už dávno odpočívat na smetišti dějin. Nežádejme ani gaunery ve špičkách naší „justice“, aby se jeho případem znovu zabývali a případně projevem předstírané dobré vůle pomohli dělat alibi prohnilému režimu, který dnes a denně pošlapává spravedlnost, občanská práva a lidskou důstojnost.

Udělejme naopak vše pro to, aby Roman Smetana pocítil, že lidé stojí v jeho střetnutí s odcizenou politickou mašinérií „demokracie“ na jeho straně.

Co lze tedy konkrétně dělat? Je možnost vzít do ruky propisovačku nebo pero (nemusí být zrovna z Chile), sednout si k papíru a poslat Smetanovi do vězení pohlednice a dopisy s vyjádřením solidarity, podpory či milého slova. Je možné poslat mu nějaký dárek. Je možné si z internetu vytisknout a vylepovat samolepky, které vznikly v okruhu jeho přátel. V neposlední řadě se pak nabízí úvaha, že nejbližší volby nás čekají za pár měsíců, kasta pro sebe udělaných politiků nejeví známky žádného zmoudření, a tak by se vedle propisky člověk mohl chopit třeba i fixu a všem těm pomazaným hlavám, kteří se na nás budou opět smát z plakátů, udělit řád velkého tykadla…

Adresa, na kterou je možné psát projevy solidarity a podpory:

Pan Roman Smetana, nar. 6. 1. 1982,
Vazební věznice Praha-Ruzyně,
Staré náměstí 3, Praha 6
161 02

Více informací o případu R. Smetany – ZDE

Zajímavou fotogalerii dokumentující zatčení Romana Smetany najdete – ZDE