• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

14
ŘíJ
2021

Porážka oportunistické „levice“ nesmí pohřbít pokrokové hnutí

Štítky: Česká politika, Levice, Socialismus
Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

Logo KSČMVolby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 8. a 9. října 2021 přitahovaly velkou pozornost politicky aktivní veřejnosti jednak kvůli sporům uvnitř buržoazního tábora, zejména mezi premiérem Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO na straně jedné a jeho různými kritiky a odpůrci na straně druhé, jednak kvůli budoucnosti „tradičních levicových stran“, základní opory restaurovaného kapitalismu v téměř celém období od roku 1989 (v  případě ČSSD zejména od roku 1996, v letech 1990-1992 byla mimoparlamentní). Předvolební průzkumy jim dlouhodobě věstily výsledky kolem hranice 5 %, ať už z jedné či druhé strany. Příliš se nemýlily a 4,65 % pro sociální demokracii a 3,60 % pro komunistickou stranu se stalo hrozivou vizitkou jejich politiky dlouholetého posluhování oligarchii.

Žádná strana v kapitalistickém systému nehájí a nemůže hájit zájmy všeho lidu, natož zájmy vykořisťovaných proti vykořisťujícím (s výjimkou revoluční komunistické strany, která však ve většině zemí včetně naší buďto neexistuje, nebo je mimoparlamentní a bez většího vlivu). Že KSČM není a nikdy nebyla skutečně antikapitalistickou, revoluční stranou, kromě její praktické politiky dokazuje i její dlouholeté netřídní a bezzubé ústřední heslo „S lidmi pro lidi“.

Stejně tak ale žádná relevantní politická strana nechce vyvolat nezvladatelné společenské nepokoje či dokonce občanskou válku, každá chce udržet takzvaný sociální smír a v podmínkách takzvané liberální demokracie každá usiluje o volební vítězství, tedy žádná nenastolí skokově mimořádně asociální a nepopulární opatření v rozporu s vůlí ostatních složek buržoazního tábora a bez ohledu na mezinárodní situaci a vývoj národního hospodářství, tedy bez ohledu na cyklický vývoj konjunktur a krizí.

KSČM ve volbách potvrdila, že není dlouhodobě schopna voliče čímkoli pozitivně zaujmout, a tak se uchýlili k volbě jiných stran, hnutí a jejich koalic, případně se volebního práva vzdali. Ani všechny komunisty a další zastánce socialismu KSČM neoslovila.

Zcela na okraji politického dění zůstávaly přes deklarované velké ambice oba nové subjekty hlásící se k „demokratickému socialismu“, tj. strana Levice (následnická organizace Strany demokratického socialismu, která na rozdíl od ní podporovala KSČM a kandidovala společně s ní) a Budoucnost s původem v levé části Strany zelených. (Levice kandidovala ve třech krajích a získala 0,01 %, Zelení – celkem s pouhými dvěma kandidáty z Budoucnosti – ve všech krajích a 0,99 %.) Mimoparlamentní Komunistická strana Československa podporovala KSČM a kandidovala společně s ní. Postoj Komunistické strany české 21 k volbám mi znám není, každopádně nekandidovala a nelze ji ani považovat za reálně fungující politickou stranu.

Jak vedla volební kampaň KSČM?

KSČM postavila svou volební kampaň na podivném hesle „Šance na nový začátek“. Nikdo mi nebyl schopen vysvětlit, co je myšleno tím novým začátkem v hesle. Začít usilovat o nový začátek socialismu 32 let po kontrarevoluci nezní moc přesvědčivě. Ale k socialismu se KSČM v kampani stejně jako už obvykle nehlásí, takže asi šlo o něco jiného.

Rozebírat nekomunistický a nesocialistický volební program je nad rámec tohoto pojednání. Zaměřím se spíše na otázku, kdo stranu vedl do voleb.

Poměrně široké veřejnosti, která nenosí růžové brýle, je známo, že strana je ovládána neprůhlednými obchodními kruhy, jejichž styky a obchody bezpochyby nejsou vedeny zájmy o vítězství socialismu a o blaho pracujících. Stejně jako všechny běžné buržoazní strany je i KSČM spojena s korupčními skandály, od zpackaného neuskutečněného prodeje budovy ÚV, kdy strana přišla o desítky milionů a za který nebyl nikdo potrestán, přes odhalení zkorumpovanosti někdejších místopředsedů Dolejše a Miloty, z nichž první je dosud jednou z hlavních mediálních tváří strany a jejím poslancem byl 19 let, až po širokou medializaci spojenectví Vojtěcha Filipa s trestně stíhaným podnikatelem Tomášem Horáčkem. Byznys soudruha předsedy a jemu blízkých funkcionářů zůstává pochopitelně většině členů strany i veřejnosti utajen. Proslýchá se však, že v něm je předseda podstatně úspěšnější než v řízení strany.

Vojtěch Filip, pod jehož vedením prošla komunistická strana největším úpadkem v celých svých stoletých dějinách od vzniku KSČ a který stranu dovedl na pokraj politického záhrobí, v Jihočeském kraji kandidoval na druhém místě. V čele strany stál a vesměs od porážky k porážce ji vedl 16 let, poslancem byl 25 let a předtím ještě v letech 1990 – 1992.

Pavel Kováčik, 25 let poslanec a 19 let předseda poslaneckého klubu, se osvědčil tak, že nebyl krajskou konferencí na Vysočině ani Ústředním výborem zařazen na kandidátku, ačkoli o to usiloval.

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová, známá zjednodušujícími, netřídními a asociálními výroky o „nepřizpůsobivých“, nebyla zařazena na kandidátku krajskou konferencí v Ústeckém kraji, přesto byla Ústředním výborem prosazena na 2. místo kandidátky.

Poslanec Daniel Pawlas byl po jakémsi stranickém skandálu, který zůstal širší členské základně i veřejnosti utajen, odsunut v Moravskoslezském kraji z 1. místa kandidátky na poslední.

Zatímco o většině z 15 poslanců slyšela veřejnost zřídka a málokdo z aktivních členů strany by si vzpomněl i jen na jejich jména, stále větší mediální pozornost zaujímal poslanec Zdeněk Ondráček, dlouholetý profesionální policajt, který by zřejmě místo diktatury proletariátu rád prosadil diktaturu policie v rámci kapitalismu, naháněl by studenty na pole (nejspíš Agrofertu) a ročním vězením trestal hanobení antikomunistického, sionistického prezidenta republiky, vyhlášeného válečného štváče a bezpříkladného hulváta beztrestně opakovaně vyzývajícího například k vraždění. Toho, který v projevu na sjezdu KSČM celou stranu zhanobil a pozurážel, aby mu pak téměř všichni delegáti za to tleskali vestoje.

(Ne)možnost změny

 Dobrou reklamu si KSČM neudělala ani neschopností uspořádat mimořádný sjezd před volbami, kdy ji do voleb vedl končící dlouholetý předseda, deklarující už dlouho předtím, že na mimořádném sjezdu dva týdny po volbách už nebude funkci obhajovat. V předvolebních diskusích působil zjevně unaveně, rezignovaně a ještě nevýrazněji než obvykle.

Ohledně následníka v čele strany nemá členská základna, tím méně veřejnost jasno. Na rozdíl od velké části stranických kritiků stávajícího předsedy nejsem přesvědčen o prosazení jakkoli nové, odlišné, natož pozitivnější či dokonce revoluční politické linie na říjnovém mimořádném sjezdu nebo ostatně i kdykoli jindy v budoucnosti.

Velkou část členů ÚV a delegátů všech sjezdů tvoří funkcionáři, které po dlouhá léta živí KSČM, případně státní a komunální funkce spjaté se členstvím v ní. Dokud má strana finance a majetek pro další fungování, nebo přinejmenším pro další výprodej, není pravděpodobné ani logické, že by ji opouštěli. Ostatně odejít nemají kam, ostatní úspěšné politické subjekty jsou již obsazeny schopnějšími kádry.

Je tedy nabíledni, že ani přes hrozivou volební porážku nebudou chtít riskovat změnu. Nelze tedy očekávat, že by říjnový mimořádný sjezd nebo jakýkoli další sjezd KSČM mohl změnit linii strany nastolenou v podstatě již v KSČ při kontrarevoluci v závěru roku 1989 a v dlouhodobější perspektivě vedoucí k odchodu strany do bezvýznamnosti a naprosté marginalizaci komunistického, dělnického a pokrokového hnutí v naší zemi.

Zastánci dosavadního, jen částečně a jen formálně odstoupivšího vedení strany, jistě obviní z vypadnutí z PSP kritiky vládců strany, „rozbíječe“, kterým je nutno zatnout tipec.

Ryba nesmrdí od hlavy, ale celá

Opozice proti vládcům strany je nejednotná, nemá jasno ani o svých vedoucích představitelích, ani o postupu na sjezdu a po něm. Namnoze žije v iluzích o možnostech snadné a rychlé změny, o akceschopnosti a početnosti členské základny. To vše v době, kdy velká část základních organizací nedodržuje stanovy a neschází se ani jednou za čtvrt roku. Mnohé se už dlouho nescházejí vůbec, dokonce v celých poměrně velkých městech. Řada funkcionářů ani nemá zájem o pořádek v evidenci, o zjištění skutečné, většinou smutné pravdy o osudu dlouhodobě nekomunikujících a nezvěstných členů. Čím více členů vykazují, tím více mají delegátů a větší formální moc. Byrokratický aparát se brání spojování základních, obvodních a okresních organizací do funkčních, akceschopných celků. Partajní byrokraté lpějí na funkcích, s nimiž už často není spojen žádný reálný vliv, jako by si snad ještě nevšimli, že strana už po déle než tři dekády není u moci.

Navíc i nemalá část takzvané opozice uvnitř strany je posedlá závažnými neduhy, splývajícími s hlavním proudem ve straně a nemajícími s vědeckým pojetím socialismu nic společného. Patří k nim nacionalismus včetně podpory „vlastní“ buržoazie, nenávist k migrantům – zahraničním (většinou) proletářům, panslavismus korunovaný rusofilií a xenofobie, záměna antifašismu s nenávistí k Němcům, adorace netřídně chápaných „tradičních hodnot“ někdy vedoucí až ke středověkému tmářství typu odmítání očkování a opatření proti koronaviru, zběsilé odsuzování všeho západního a obdivování všeho východního bez ohledu na třídní podstatu, což vede až k sympatiím k antikomunistickým reakčním režimům v Polsku, Maďarsku či zemích bývalého Sovětského svazu. Kromě toho nekritičnost k socialismu v někdejší ČSSR a až fanatický obdiv k takzvanému tržnímu socialismu zejména v Číně a na Kubě.

Mladé členy strany a členy středního věku, které strana neživí, taková situace zpravidla do té míry odrazuje, že stranu znechuceně opouštějí, případně zůstávají pasivní.

Celé dějiny KSČM, od začátku produktu kontrarevoluce, nekomunistické a reformistické strany, dokazují, že tato strana není schopna a nemůže se stát stranou nového typu, stranou revolučně socialistickou, marxisticko-leninskou, komunistickou ve své podstatě, nikoli jen dle názvu, přičemž skutečná politika takové strany je samozřejmě mnohem zásadnější než název.

S ohledem na tragickou politiku KSČM je pravděpodobné, že po jejím pádu do bezvýznamnosti zůstane na dlouho pro české komunistické hnutí spálená země, na které tráva neporoste. Tím spíše, že žádná další úspěšně fungující a charakterem komunistická strana v Česku neexistuje a neexistují ani organizované síly pro její založení.

Boj pokračuje

Není namístě se děsit situace, kdy poslanci KSČM nebudou v parlamentu. Většina z dosavadních beztak nebyla vidět a nebylo o nich slyšet, o těch zbývajících pak spíše jen negativně, v souvislosti se skandálními výroky a jednáním.

Ve většině vyspělých kapitalistických zemí už po dlouhá léta mají komunistické a dělnické strany volební výsledky těsně u 0 procent, pokud vůbec kandidují, a postavení pracujícího lidu a stav revolučního hnutí není o nic horší než u nás, v některých ohledech je oboje i lepší.

Bez ohledu na další vývoj KSČM a výsledky různých typů voleb je nezbytné pracovat na budování mimoparlamentního pokrokového hnutí, do budoucna směřujícího k vytvoření nového předvoje, komunistického svým charakterem, nikoli nutně názvem. Do jaké míry a jakým způsobem bude souviset s KSČM, ukáže čas.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.