Úřad ukrajinské generální prokuratury před dvěma týdny oficiálně potvrdil, že první tři protestující, kteří zahynuli během Majdanu 22. ledna 2014 nebyli zabiti z pozic, kde operoval Berkut [býv. policejní milice kontrolovaná tehdejším prezidentem Janukovyčem], jak tvrdili vůdcové euromajdanu a většina médií, ale byli zastřeleni kulkou vypálenou z několika metrů z míst, které kontrolovaly síly Majdanu (ZN.ua). Vyšetřování neodhalilo žádné podezřelé, svědky ani videa zachycující vraždu. Generální prokuratura nyní vychází z verzí jejich zabití neuniformovanými policisty nebo „agenty-provokatéry“. Vyšetřování ovšem ani v náznaku nepracuje s variantou, že vražda aktivistů byla operací pod cizí vlajkou.

Ukrajinská bezpečnostní služba (SBU) rovněž tvrdí, že neznámí provokatéři stáli i za závažným útokem na prezidentský úřad, k němuž došlo 1. prosince 2013. Tvrdí tak bez ohledu na fakt, že se k tomuto útoku přihlásili vůdci organizace Pravý sektor a že účast krajně pravicových organizací a aktivistů včetně neonacistického Sociálně-národního shromáždění-Ukrajinských patriotů, Dmytra Korchynského (vůdce Bratrstva a nynějšího velitele Praporu sv. Marie) a Andreje Dzyndzia (dnes příslušníka praporu Azov) zachytila řada videonahrávek.

SBU také oficiálně potvrdila, že ani její vyšetřování široce popularizovaného případu únosu jednoho z vůdců tzv. automajdanu, Dmytra Bulatova, nevedlo zatím k žádným výsledkům ani k vytipování možných podezřelých. Vyšetřování ani nepotvrdilo výroky jiných vůdců automajdanu, že Bulatovův únos byl fakticky vykonstruovaný.

Ukrajina má vůbec s vyšetřováním zločinů, ke kterým došlo v průběhu majdanského převratu v Kyjevě zkraje loňského roku a v následném období, problémy. Dokonce tak velké, že se staly předmětem (pokrytecké) kritiky západních sponzorů dnešních ukrajinských vládců.

Na mrtvém bodě uvízlo vyšetřování zmasakrování profederalistických a proruských aktivistů z platformy Kulikovo pole, k němuž došlo 2. května 2014 v Oděse. V budově odborů tehdy v důsledku uměle vyvolaného požáru ale také na následky střelných zranění a bití přišlo o život skoro 50 osob. Mezinárodní poradní skupina ustanovená generálním tajemníkem Rady Evropy Thorbjornem Jaglandem začátkem listopadu 2015 konstatovala, že při vyšetřování tohoto zločinu se nepostupovalo dostatečně „důkladně a svědomitě“ a ze zaujatých důvodů bylo ukončeno stíhání některých podezřelých. Již v říjnu 2014 ukrajinské úřady vydaly prohlášení, že dopátrat se v této věci objektivních závěrů je „nemožné, kvůli chybějícímu modernímu vybavení“(!)

V březnu 2015 vydala Rada Evropy rovněž ostře kritické prohlášení ke způsobu, jakým ukrajinské úřady přistupují k vyšetřování střelby na Majdanu. Podle komise mezinárodních expertů byl postup ukrajinských vyšetřovatelů „neefektivní, nekoordinovaný a špatný od samého počátku“. Experti dokonce vyslovili názor, že efektivnímu vyšetřování bránilo samotné ukrajinské ministerstvo vnitra. Při střelbě na Majdanu zemřelo mezi 18. a 20. únorem 2014 na 77 aktivistů Majdanu, 13 policistů a několik dalších osob z řad civilistů. Většina aktivistů i policistů zemřela na střelná zranění způsobená stejným typem zbraně.

V odposlechnuté nahrávce soukromého telefonního rozhovoru z března 2014 mezi tehdejším estonským ministrem zahraničí Urmasem Paetem a tehdejší ministryní zahraničí EU, Catherine Ashtonovou estonský ministr vypovídal, že „je skutečně znepokojující, že nová koalice nechce vyšetřit, co se vlastně stalo“. Podle ministra existuje „silnější a silnější dojem, že za snipery nestál Janukovyč, ale někdo z nové koalice“.

Minimálního pokroku doznalo také vyšetřování v režii expertů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ohledně nálezu hromadných hrobů poblíž vesnice Nižná Krynka severovýchodně od Doněcku v září 2014. Nález učiněný separatisty odhalil 3 hroby s celkem 9 těly v různém stádiu rozkladu se stopami mučení a poprav kulkou do hlavy (některá těla měla ruce svázané za zády). Oběti byly identifikovány jako místní stoupenci Doněcké lidové republiky z řad civilistů.