14. červenec se zapíše do historie naší společnosti černým písmem hanby. V tento den, shodou okolností na výročí velké francouzské revoluce 1789, která rozbila řetězy duchovního i světského despotismu a otevřela tak bránu myšlenkám lidských práv, osvícenství a humanismu, se Poslanecká sněmovna ČR vyslovila pro vydání obrovské výměry půdy, lesů, staveb a finanční hotovosti ve vlastnictví státu do rukou církví. Ve hře ovšem není zdaleka jen nějakých 150 miliard korun, jak by se mohlo zdát, ale mnohem víc.

K vydávání společenského bohatství do rukou církví již bylo napsáno a řečeno mnoho. Řada právních expertů a historiků prokázala, že nejde o žádnou restituci ani „vyrovnání“, ale prostě o darování obrovského majetku církvím (podobně jako již v letech 1991 a 1998), které přinejmenším od dob císaře Josefa II nebyly soukromými vlastníky ale toliko správci a uživateli veřejnoprávního majetku, na který si dnes dělají nárok (omezení v nakládání s majetkem v rukou církve a kontrola nad účelovostí jeho využití ze strany panovníků tu ovšem byly už mnohem dříve).

Navíc jde o dar, jehož konkrétní podoba není dodnes ani přesně definována, jehož výši si podle své rozvahy určily samy církve, a který se týká i majetku, kde církev není schopná doložit dokonce ani vztah uživatele. Katolická církev měla na našem území před rokem 1918 v držbě 210 tisíc hektarů zemědělské půdy a lesů. Po první pozemkové reformě Československé republiky z roku 1919, konfiskaci majetku v držení Řádu německých rytířů a Vratislavského biskupství v listopadu 1945, konfiskaci majetku některých řádů v roce 1946 a po revizi 1. pozemkové reformy zákonem 142 z roku 1947 ji zůstalo v užívání 5203 hektarů půdy. Dnes si katolická církev hodlá přisvojit 261 633 hektarů zemědělské půdy a lesů, tj. více, než na našem území užívala před vznikem Československa! Pokud se vydání společenského majetku církvím nezabrání, stane se katolická církev, potažmo papež největším soukromým vlastníkem nemovitého majetku v České republice!

Je zjevné, že tento majetek spolu s 59 miliardami v penězích ze státního rozpočtu, k němuž se ovšem ještě připočte valorizace o růst inflace v průběhu dalších 30 let, po které budou vypláceny, vůbec nemá sloužit potřebám věřících organizovaných v církvích. Značná část tohoto majetku bude prodána za výhodných podmínek (osvobození od daně z příjmu) developerům a spekulantům, leccos se obratem ruky dostane k politickým elitám a s nimi spřízněným kmotrům, kteří za „církevní restituce“ lobují.

Hlavní, co církve, zejména pak katolická církev, ale sledují, je využít obrovských finančních prostředků k získání mocenských pozic a vlivu ve všech oblastech veřejného života, zejména v politice, školství a médiích. V tomto směru varující je příklad Slovenska, kde se katolická církev po obdobných „restitucích“, které proběhly již v polovině 90. let, stala státem ve státě, prosadila povinně volitelnou náboženskou výchovu na všechny typy středních škol a snaží se vytrvale o zavedení kanonického práva do právního řádu SR, což je obdoba jinde projevovaných snah implementovat právo šária.

Neoliberální politické strany dnes v zájmu ekonomických elit vedou vytrvalý útok proti sociálnímu státu, čemuž stále častěji v přímém rozporu se zájmy řadových věřících a nábožensky žijících pracujících asistuje i vedení  mnohých církví obdařené spíše podnikatelským duchem, než duchem pokory. Vydání obrovského rozsahu státního majetku do rukou církví je popřením pokrokových hodnot, na kterých stály československé pozemkové reformy let1919 a 1945-1948 předávající za staletí útlaku shromážděný majetek feudálního původu k hospodářskému využití drobným zemědělcům a státním statkům tak, aby sloužil ku prospěchu neprivilegovaným a vykořisťovaným společenským třídám.

Není žádný důvod podporovat vydání společenského majetku soukromo-vlastnickému subjektu, který o něm bude rozhodovat podle potřeby dosažení rychlého a snadného zisku, nebo k naplnění svých, jistě nemalých mocenských ambicí. Blokovaný majetek by měl být ponechán v rukou státu, nebo ihned a bezúplatně převeden na obce resp. poskytnut těm, kteří jsou schopni jej vlastními silami účelně využívat, nejlépe dobrovolně ustanoveným zemědělským a lesnickým družstvům. Případný výtěžek prodeje části této půdy by pak měl přijít do fondu potřebným, na prvém místě vážně nemocným dětem a zdravotně hendikepovaným v sociální nouzi.

Zároveň je třeba usilovat o okamžitou důslednou odluku církve od státu – platy duchovních a náboženské aktivity nechť jsou financovány ze sbírek, příspěvků a daňových asignací lidí, kteří o tyto služby projevují zájem.

Náboženství také nepatří do škol žádného typu, kromě vysokých teologických fakult a seminářů pro výchovu duchovních, které mají co dělat se svéprávnými a za sebe plně odpovědnými dospělými lidmi, kteří si víru zvolí na základě svého rozhodnutí. Tam, kde církve zajišťují péči o nemocné, sociálně slabé, seniory, kde pomáhají udržovat kulturní a historické bohatství země, nechť jsou jejich aktivity podporovány státem ze stejných podmínek, jako je tomu u jiných subjektů. Majetek svěřený pro tyto účely církvím musí být využíván na neziskovém principu a církvím by měly být poskytnuty stejné podmínky pro získání státní finanční podpory pro své aktivity jako jiným neziskovým organizacím.

Nová antikapitalistická levice vyzývá pracující, nezaměstnané, studenty i důchodce k projevům občanského odporu proti vydávání peněz ze státního rozpočtu, státní půdy a lesů církvím!

Dejme veřejně najevo svůj nesouhlas s podvodem „církevních restitucí“ cestou shromáždění a pochodů občanů ve všech českých a moravských městech!

Usilujme o co nejmasovější a nejbojovnější charakter těchto shromáždění, úplnou svobodu politické propagace všech jejích účastníků (kromě prezentace fašistů) a o zapojení odborů a parlamentních levicových stran. Tlačme na předáky těchto stran, aby pro svolání a úspěch těchto protestních vystoupení udělaly maximum!

Organizujme na pracovištích, školách a univerzitách aktivní sběr podpisů na petice proti vydávání majetku církvím, stejně jako psaní otevřených protestních dopisů politikům a církevním představitelům! Všem politikům, kteří svolí s předáním půdy, lesů a peněz vybraných z daní pracujících Vatikánu a dalším církvím, je třeba dát důrazně najevo, že za své činy ponesou následky – za současných poměrů minimálně hrozbu vykroužkování z kandidátek politických stran ve volbách.

Odmítáme pseudo-radikální, mentorsky pojatý „boj proti náboženství“ namířený často na řadové, neprivilegované členy církví nebo dokonce věřící osoby vůbec. Místo toho usilujeme o jednotu s pracujícími organizovanými v církvích nebo s nimi sympatizujícími, v živém boji proti odbourávání sociálních práv a proti negativním důsledkům neoliberální politiky na společnost, místní komunity i rodinný život. Podporujeme nicméně plně kroky těch, kteří svoji nechuť k fungování církví ve stylu po zisku lačnících korporací jdoucích často proti zájmům společnosti, místních komunit a řadových věřících, přetavili do rozhodnutí církve opustit.

Zároveň v nejmenším neslevujme z hájení zásad 100% sekularismu a dejme hlasitě najevo náš požadavek rovného a spravedlivého zacházení státu s věřícími stejně jako (v boha) nevěřícími občany tj. požadavek důsledné a urychlené odluky církve a státu a vyloučení vlivu církví/náboženství na školství.