• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

24
SRP
2014

Povedené debatní odpoledne o Rusku

Štítky: Akce, Politika
Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto

debata-rusko-3Rusko – včera, dnes a zítra. Tak zněl název debatního odpoledne, které ve čtvrtek 21. 8. pořádaly iniciativy Ne základnám, Stop církevním restitucím a Hnutí za přímou demokracii v Praze. Téma navýsost aktuální v den zvolený jistě ne náhodně podtrhli vybraní řečníci Oskar Krejčí, Petr Žantovský, Ilona Švihlíková, Tereza Spencerová a Radim Valenčík. Úlohy moderátorky debaty se zhostila známá spisovatelka a bojovnice proti církevní zlodějně, Lenka Procházková.

Již značnou chvíli před oficiálním zahájením debatního odpoledne bylo zřejmé, že se organizátoři s výběrem místa konání akce v prostorách Jazzové sekce na Malé Straně poněkud přepočítali. Vlastně by bylo na místě říct, nedopočítali, neboť míst v sále se zoufale nedostávalo. Když moderátorka Procházková vyzvala prvního řečníka ke slovu, více než polovina návštěvníků musela stát venku před vstupem do budovy; takový byl zájem veřejnosti o toto téma! Naštěstí byla připravena výkonná přenosová aparatura, takže dobře slyšeli i lidé v posledních řadách a debata mohla bez problémů začít.

Politolog a autor mnoha knižních publikací Oskar Krejčí v rámci svého historického úvodu popsal Rusko jako bájného ptáka Fénixe vstávajícího znovu a znovu z popela. Ruské dějiny se, na rozdíl třeba od dějin českých, nepíšou pouze v čase ale také v prostoru. Vzniklo tak nejméně pět historických Rusí – Kyjevská Rus, Moskevská Rus, Ruská (carská) říše, RSFSR v rámci Svazu sovětských socialistických republik a dnešní Ruská (Rasijskaja) federace, mezi nimiž existuje dějinná diskontinuita, a zároveň se stopy každého z nich otiskují do následující vývojové etapy. Právě neporozumění těmto dějinným specifikům Ruska ze strany Západu vedlo k hrubým politickým chybám EU (příprava Majdanu), které odstartovaly současné ukrajinské problémy.

Podle Krejčího se ukrajinská politická situace vyznačuje od rozpadu Sovětského svazu třemi základními konstantami – rozdělením země z hlediska náboženství (Moskevský a kyjevský patriarchát), výraznými sociálním rozpory v důsledku katastrofálního průběhu obnovení kapitalismu (Ukrajina stále nedosáhla hospodářské úrovně z roku 1990) vedoucími k oligarchické „demokracii“ a zatřetí etnickým rozdělením země.

Krejčí spatřuje v zásadě dva způsoby řešení těchto rozporů. První scénář vychází ze zajištění neutrality země, která se nestane součástí NATO a EU, což si chtěl vynutit Majdan, a z voleb regionálních gubernátorů s posílenými pravomocemi místním obyvatelstvem. To by si vyžádalo hlubokou reformu ukrajinské ústavy. Druhý scénář počítá s provedením etnické čistky.

Jako druhá vystoupila Lenka Procházková, která přečetla příspěvek o srpnu 1968 z pera sociologa Marka Řezanky. Ten se vymezil proti dnes rozšiřovaným mýtům o roku 1968 jako boji za kapitalismus (ztotožňovaný s demokracií) a účelovým, byť silně haprujícím paralelám o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968 a dnešnímu dění na Ukrajině.

Řezanka zdůraznil potřebu uchopit a interpretovat „rok 1968“ šířeji, jako etapu mimořádného kulturního a společenského rozkvětu druhé poloviny 60. let, která v Československu vytvořila podhoubí široce vzdělané a kriticky myslící společnosti (vzdělání a kultura všem) a v rámci obrodného procesu se pokusila přistoupit k vytvoření demokratického socialismu.

Tento model byl trnem v oku oběma supervelmocem, ani jedné z nich nevyhovoval a obě jej chápaly jako ohrožení své hegemonie. Tanky sice přijely z Východu, ale Západ jim dláždil cestu svojí nečinností.

V současné ukrajinské krizi Řezanka odmítl černobílé vidění světa. Putin podle něj není žádný spasitel, ale zrovna tak ani diktátor, natožpak nový Hitler a připojení Krymu, který se stal nakrátko součástí Ukrajiny spíše dějinnou náhodou, proběhlo podle vůle většiny jeho obyvatel vyjádřené v referendu. Konflikt spíše vyjadřuje skutečnost, že neoliberální fáze kapitalismu s vlivem korporací, zbrojařské lobby a fiskálními pakty dosahuje na své limity a stává neslučitelnou s demokracií. O to více se pak pražské jaro a rok 1968 může stát pro dnešek cennou inspirací.

Novinář, komentátor a vysokoškolský pedagog Petr Žantovský se k roku 1968 vrátil, když s předchozím příspěvkem tak úplně nesouhlasil. Podle něj byl rok 1968 v Československu zprvu spíše mocenským konfliktem dvou znesvářených skupin uvnitř KSČ, který se postupně přenesl do společnosti. Skupina, která prohrála, následně přesunula odpovědnost za své selhání na „Rusáky“ a učinila z nich symbolického univerzálního viníka.

Tento symbol dodnes vytěžuje prorežimní mediální propaganda. Česká novinářská obec (hlavních médií) se vyznačuje šířením „jediného správného názoru“ a pořádáním agresivních přesvědčovacích kampaní, pracujících především s emocemi (emoce vzbuzující paralely a konstrukce typu ruský Krym rovná se anšlus, zábor Sudet apod.). Aniž by novináři podléhali nějakému jednotnému velení, vytvořili se a upevňují jako kolektivní skupina, která ze svých řad systematicky vylučuje lidi jiných názorů. Navzdory novinářskému úsilí jsou však výsledky indoktrinace stále nepřesvědčivější, novináři sami pro sebe pláčou, že se jim nedaří přesvědčit veřejnost o své „pravdě“.

Ekonomka Ilona Švihlíková se ve svém referátu věnovala především otázce sankcí. Umístila je do kontextu západní ekonomické krize z rok 2008, která nastartovala etapu obchodních a měnových válek. Je zajímavé, že zatímco kapitalistické politické elity tvrdí, že nelze regulovat aktivity finančního kapitálu (například Tobinovou daní, postihy daňových rájů apod.), v případě sankcí k těmto umělým zásahům bez problémů dochází, vtipně připomněla Švihlíková.

Základem politiky sankcí je podle ní úspěšná geopolitická hra Spojených států snažící se rozdělit a postavit proti sobě EU a Rusko. Z hlediska USA jsou protiruské sankce útokem na citlivá a strategická místa ruské ekonomiky, zejména bankovní sektor, zbrojní průmysl a energetiku. Samotné Spojené státy přitom protisankce prakticky neohrožují, protože hospodářské vazby USA s Ruskem jsou velmi slabé. Naopak pro EU, která s Ruskem (zejména v energetice a potravinářství) udržuje silné vazby, platí, že se sankcemi s Ruskem vzájemně významně poškozují, což jde opět na ruku Spojeným státům.

Rusko musí na sankce reagovat dvěma způsoby – reorganizací své ekonomiky, zejména zlepšením chronicky zaostalého a podfinancovaného zemědělství, což ovšem nelze učinit bez (dobrovolného či nedobrovolného) zapojení oligarchů – a reorientací svých obchodních a hospodářských styků, zejména na další země uskupení BRICS.

Švihlíková shrnula své sdělení slovy, že sankce představují hůl o dvou koncích, kterými je bito jak Rusko, tak EU, což si stále více lídrů jednotlivých členských zemí začíná uvědomovat. V čele EU ovšem stále stojí poskoci Spojených států.

Z mého pohledu nejzajímavější referát čtvrtečního podvečera napsala novinářka Tereza Spencerová, která nemohla být na debatě z pracovních důvodů přítomna, a tak za ní přečetla text Eva Novotná z iniciativy Ne základnám. Nesl název Návrat Ruska na Blízký východ a věnoval se nejnovějšímu dění v zahraničně-politické oblasti se vztahem k tomuto regionu.

Podle Spencerové se Rusko chová na Blízkém východě především jako pragmatik se zájmem o spolupráci se sekulárními režimy, lhostejno zda a d jaké míry diktátorskými či krutými. Ruská (a čínská) podpora se ukázala být stěžejní v udržení syrského režimu Bašára al-Assada u moci v zemi zmítané občanskou válkou, do níž se už už chystaly pod průhlednými záminkami intervenovat Spojené státy. Sýrie se tak zatím neproměnila v rozvrácený džihádistický stát, jako se tak stalo po intervenci západních velmocí v Libyi. Rusko dále vyzbrojilo iráckou vládu stíhačkami a v tichosti podporuje i americké nálety proti islámskému (sunnitskému) kalifátu na severu země.

Kapitolou samou pro sebe jsou rusko-egyptské vztahy. Na rozdíl od Spojených států Rusko jednoznačně podpořilo vojenský převrat maršála Sísího proti islamistické vládě Muslimského bratrstva. Vojenská vláda v Káhiře má od té doby s Ruskem nadstandardní vztahy. Sísího první zahraniční cesta mířila do Moskvy a nastartovala spolupráci zahrnující obchodní výměnu (obilí, zelenina), jednání o dodávce nejmodernějších ruských stíhaček MiG-35, chystané připojení Egypta k celní unii a další kroky. Sísí se zároveň odmítl účastnit Obamova summitu USA-Afrika a vyloučil USA z rozhovorů mezi Hamásem a Izraelem o situaci v Gaze. Při té příležitosti není nezajímavé zmínit, že navzdory výrazně odlišným představám o řešení krize v Sýrii spolu Rusko a Izrael čile a k nelibosti Američanů spolupracují v oblasti zpravodajských služeb. Rusko také nápadně nekritizuje krvavé vojenské operace Izraele proti Gaze.

Velmi zajímavou část referátu pak tvořila analýza role pro-putinovského čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova, který udržuje vazby na další islámské státy, s nimiž má oficiální ruská diplomacie problémy. Navštívil například několikrát Jordánsko, Saudskou Arábii, nebo i Palestinu a propaguje zde mimo jiné život muslimů v Rusku (v Grozném postavil jednu z největších mešit v Evropě). Kadyrov v zásadě představuje spojku, kterou si Putin „žehlí“ situaci u sunnitských zemí znepokojených či pobouřených úzkou spolupráci Ruska se šíitskými režimy (Írán, Irák, Sýrie). Podle Spencerové všechny tyto vazby zřetelně ukazují, že řeči i snahy o izolaci Ruska ve světě se zcela míjí s realitou.

Po vynikajících analytických referátech Švihlíkové a Spencerové následoval ještě referát ekonoma a teoretika her Radima Valenčíka, který z mého pohledu nebyl příliš informativní a místo popisu a zkoumání konkrétních reálií dával spíše prostor povšechným úvahám a jednoduchým, emotivním příměrům (EU ovládají europapaláši s rukama od krve). Poté již následovala bohatá diskuse.

Diskusní odpoledne o Rusku vzbudilo podobně jako předprázdninová diskuse o Ukrajině pořádaná Novou republikou Ivana Davida značný zájem veřejnosti a ukázalo, že lidé nejsou jen pasivní příjemci „informací“ z hlavních médií, kteří si nechají věšet bulíky na nos, ale aktivně se zajímají o problematiku, v níž se politické elity jako již tolikrát v minulosti snaží účelově mlžit. I díky takovýmto akcím dostává hloupá rusofóbní kampaň mnoha českých politiků a novinářů stále více na frak.

 

debata-rusko-1

debata-rusko-2

debata-rusko-3

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.