Ve srovnání s politickou a ekonomickou horskou dráhou v Brazílii jsou šachy hrou pro děcka

Pouze tři dny po obrovských pouličních demonstracích vyzývajících k odvolání prezidentky Dilmy Rousseffové a méně než dva týdny po – z právního hlediska pochybném – čtyřhodinovém zadržení a výslechu se bývalý brazilský prezident Lula okázale vrací do brazilské vlády jako ministr a fakticky i jako premiér.

Šlo o jediný šachový tah, který Rousseffové zbyl uprostřed nebývalé politické a hospodářské krize země. Dá se očekávat, že Rousseffová bude nyní obviňována ze všech stran – od kompradorských elit Wall Streetu, že fakticky abdikovala v Lulův prospěch, zatímco Lula bude zase obviňován ze schovávání se před vyšetřováním dva roky starého případu korupce a praní špinavých peněz známého pod jménem Operação Lava Jato (myčka aut).

Lula měl se svou chráněnkyní Dilmou v metropoli Brasilii v úterý večer a ve středu ráno dvě zásadní osobní schůzky, kde se diskutovaly okolnosti jeho opětovného vstupu do vlády. Lula chtěl nejprve přijmout pozici ve vládě pouze s podmínkou, že půjde o funkci vládního tajemníka, který by měl na starost zajištění politické podpory; stal by se tak členem skalního jádra, které fakticky rozhoduje o brazilské politice. Později se ale podle jednoho z ministrů, který chce zůstat v anonymitě, ujal návrh, že Lula bude šéfem štábu, což je nejdůležitější ministerská pozice v Brazílii.

Jisté je, že Lula se nyní stal jakýmsi „předsedou vlády“ s bianko šekem na zásadní změnu Dilminy  skřípající ekonomické politiky a energické znovuspojení s velkou sociální základnou Strany Práce, která se v tuto chvíli utápí v hluboké nedůvěře kvůli masivním škrtům sociálních výdajů. Pokud v tomto směru Lula zabere – a jde opravdu o zásadní „pokud“ – dostane se zároveň do perfektní pozice na prezidentského kandidáta v brazilských volbách v roce 2018, což přivede starou, pravičáckou mediální a ekonomickou elitu k zoufalství.

Z institucionálního hlediska bude Lulovou nadcházející úlohou koordinovat opatření k opětovnému nastartování brazilského hospodářského růstu a zároveň se pokusit přeskupit vládní síly v notoricky zkorumpovaném brazilském parlamentu. Bude chráněn před vyšetřováním „myčky aut“, ale pořád může být vyšetřován brazilským nejvyšším soudem.

Návrat na scénu?

Lulův úkol je bezmála sisyfovský: Je vážnou otázkou, kolik politického kapitálu zbylo kdysi nejobdivovanějšímu politikovi světa (Obama: „To je ten chlápek“). Pouhý náznak možnosti, že se stane premiérem, stačil začátkem tohoto týdne k potopení Sao Paulské burzy a k dalšímu zvýšení směnného kurzu dolaru. Vše rozhodne jeho boj s bohyní trhu.

Lula vždy upřednostňoval vyrovnané rozpočty a důvěryhodnost vlády. Když nastoupil v roce 2003 k moci, jmenoval například do funkce v Centrální bance bývalé eso BankBoston, Henrique Meirellese a okamžitě zahájil fiskální korekce snižování výdajů a krocení inflace.

Lula není proti omezování deficitu jako takovému, což Brazílie zásadně potřebuje; Problém představuje Dilmino zpackané snižování deficitu, které tvrdě dopadlo na brazilskou dělnickou a nižší střední třídu včetně krácení sociálních dávek v nezaměstnanosti a následně vedlo pouze k ještě hlubšímu poklesu ekonomiky. Důkazem, že Lula měl v roce 2003 pravdu a uvažoval správně v dlouhodobém měřítku, je skutečnost, že v roce 2010 rostla Brazílie o 7,5 % HDP ročně.

Jako protřelá mediální šelma připomínající Billa Clintona v jeho nejlepších letech zahájí Lula také permanentní PR ofenzívu, což je oblast, v níž Dilmina vláda kulantně řečeno zrovna neexcelovala. Lula, když byl u moci, dokázal vždycky vysvětlit po lopatě, stručně a jasně, smysl své politiky- například pobízel lidi, aby více nakupovali a využívali přitom půjčky, které nabízela jeho vláda. To ale byly staré dobré časy; dnes se Lula bude muset utkat s nepřátelským prostředím, kde chybí spotřeba, chybí investice a chybí úvěr. Lula se nicméně také rozhodl přivést Meirellese, oblíbence Wall Streetu zpět do Centrální banky. A Meirelles se již dal slyšet, že k obnovení konkurenceschopnosti Brazílie budou nezbytné hluboce nepopulární reformy.

Všechen zrak upřen na Nejvyšší soud

Lula jako hráč měnící hru neobrátí situaci na šachovnici vzhůru nohama; spíše učiní celou situaci ještě nepředvídatelnější. Ještě o minulém víkendu celý hegemonní soudně-politicko-mediální a ekonomický komplex volal po odvolání Rousseffové. Dnes už nikdo neví, jak by Brazílie po Rousseffové vlastně vypadala.

Za současné konstelace by odvolání Rousseffové – která formálně nebyla obviněna z žádného trestného činu – znamenalo tichý puč. Jedním z prvních kroků „předsedy vlády“ a mistra vyjednávání Luly by při převzetí šachovnice byla nabídka– jak jinak – na vyjednání takového řešení krize, které by počítalo s udržením stávající vlády včetně viceprezidenta Temera z Brazilského demokratického hnutí (PMDB), které v současnosti spoluvládne se Stranou Práce

Mezitím již brazilský generální prokurátor sbírá informace o smutně proslulém kokainistovi a poraženém kandidátovi z posledních prezidentských voleb, vůdci pravicové opozice Aecio Nevesovi, který mimo jiné záležitosti držel na jméno své matky nelegální bankovní konto v Lichtenštejnsku. U něj se počítá, že bude vyšetřován. Vyšetřování se konečně týká tisíců od Luly a současného viceprezidenta Temera až po Nevese a současného ministra školství.

Vysoce zpolitizované vyšetřování „myčky aut“ v hollywoodském stylu zatím pojede na plné pecky i v případě, že splnění hlavních cílů – odvolání Rousseffové a Lula v poutech – se v současnosti jeví vzdálenější než dříve. Klíčová strategie vyšetřovatelů je jasná: zastrašovat každého a všechny. Federální vyšetřovatelé stojící za „myčkou“ chtějí zničit všechny možnosti politických dohod, a to i za cenu, že potopí zemi do občanské války propojené s dalším ekonomickým úpadkem.

Je zřejmé, že pokud brazilský nejvyšší soud nějak efektivně nevyřeší plejádu výstřelků, ke kterým při vyšetřování dochází, není žádná šance, aby se Brazílie zmátořila ze své katastrofální politicko-ekonomické krize. Vyšetřování mezitím vstoupilo do zombie fáze. Úředně může řízení o odvolání trvat při plné rychlosti pouhých 45 dní. To je čas, který Lulovi zbývá na vyjednání velké dohody, kdy musí dokázat BPMDB, že vláda Rousseffové může přežít.

Historik Paulo Alves de Lima mi předtím, než došlo k tahu s Lulou, kterým se změnila hra, říkal s odkazem na ofenzívu proti Lulovi, Dilmě a Dělnické straně, že „se nacházíme na pokraji nového stádia plíživé kontrarevoluce s ještě omezenější demokracií, které v sobě nosí aroganci a institucionální násilí. Jsme blízko Pinochetovi a ´ideálnímu státu´ zakotvenému ve friedmanovském neoliberalismu. Jsme na prahu masového fašismu, což bude pro Brazílii velkou novinou.“

Přízrak pinochetismu; ultrapravice, která se chopí moci podobně jako v Brazílii v roce 1964 a v Chile v roce 1973 byl částečně zahnán – alespoň pro teď. Ale nemylme se: příští dny proběhnou ve velkém stylu. Soudce Moto, Elliot Ness „myčky aut“, se ve spojení s mediálním impériem Globo nezastaví před ničím, aby zmařili jakoukoliv politickou dohodu z dílny Luly. Protože úspěch Luly by neznamenal jenom Lulu jako předsedu vlády, ale také Lulu jako prezidenta v roce 2018. Totální válka právě začíná.

Převzato z názorové rubriky www.rt.com