• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

21
DUB
2012

Přes sto tisíc lidí v Praze požadovalo demisi neoliberální vlády

Autor: Pavel Mlady
komentář : vypnuto

Demonstrace kampaně STOP VLÁDĚ, která sdružuje odbory, společenské organizace a občanské iniciativy, podpořená také opozičními politickými subjekty, včetně Nové antikapitalistické levice, byla největší protestní akcí od roku 1989. Odhady počtu účastníků se jako obvykle pohybují ve velkém rozpětí – od policejního odhadu 80-90 tisíc po optimistické odhady až 160 tisíc.

Odbory odhadují účast na 120 tisíc lidí, což lze považovat za střízlivý odhad. Demonstrace byla více než dvakrát větší než loňská demonstrace svolávaná odbory. Byla také větší než největší demonstrace v době tzv. krize v České televizi v roce 1999, což je pozoruhodné zejména když si uvědomíme, že pořadatelé v tomto případě neměli k dispozici televizní vysílání jako prostředek k mobilizaci lidí na demonstraci.

Evidentně to jsou první dopady vládních reforem, co dostalo takové počty lidí do ulic. Nelze ale ani podceňovat vliv práce, kterou odvedly rozličné občanské iniciativy a politická hnutí. NAL jen v Praze rozdistribuovala desetitisíce letáků prostřednictvím informačních stánků u stanic metra a setkávala se s dosud nevídaným ohlasem veřejnosti.

Podobně úspěšné byly také další organizované skupiny, z nichž určitě velký díl práce odvedly iniciativa ProAlt či Iniciativa za demisi vlády. Výsledkem byla mimo jiné mnohem větší účast Pražanů a zejména mladých lidí, než dosud bývalo na odborářských demonstracích zvykem.

Kdo pochyboval o tom, že organizovat se je důležité, toho průběh mobilizace na demonstraci musel přesvědčit o opaku. Práce sice nepočetných, ale poměrně organizovaných skupin měla na sílu demonstrace podstatný dopad.

Demonstraci hodně pomohla jedna na první pohled drobná věc, která vlastně vzešla z úplně první schůzky k demonstraci, a to její tři jasné a jednoznačné požadavky na demisi vlády, zastavení reforem a nové volby. Žádné polovičaté požadavky, jaké se objevovaly v prvním roce protivládního hnutí, by tolik lidí do ulic nikdy nedostaly.

Ač jsme zatím malým a vlastně stále ještě rodícím se politickým hnutím, můžeme být hrdí na to, že jsme k takovéto formulaci požadavků přispěli. A mohli jsme tak učinit jen díky tomu, že jsme od počátku aktivní ve všech relevantních protivládních iniciativách.

Složení demonstrace

Demonstraci jednoznačně dominovaly kontingenty jednotlivých odborových svazů. Ty tvořily organizované jádro demonstrace. Střídaly je mnohem menší kontingenty občanských iniciativ, z nichž některé se rozhodly ani své vlastní kontingenty v pochodu nemít.

Ze zákulisí opozičních levicových stran se před demonstrací šířily zprávy, že chystají velkou mobilizaci svých členů a příznivců. Hovořilo se o přinejmenším desítkách autobusů vypravených ČSSD a KSČM. Skutečnost ale byla spíše zklamáním.

ČSSD byla vidět minimálně. Spíše šlo o její poslanecký klub, jak předseda Sobotka předeslal v dnech krátce před demonstrací, než tisíce jejích členů s transparenty. KSČM dala dohromady alespoň kontingent, ale z pohledu na něj by neznalý pozorovatel ani náhodou neusoudil, že jde o nyní v průzkumech veřejného mínění druhou nejsilnější stranou s desetitisíci členy.

Vzhledem k tomu, že se obě tyto strany opakovaně prezentují jako zásadní odpůrci vlády a navíc mohou ze splnění požadavků demonstrace volebně profitovat, musela jejich účast na demonstraci řadu jejích příznivců nutně zklamat.

Na druhou stranu stanovisko odborů, motivované až úzkostlivými obavami, že budou obviňovány z politizace, dává opozičním stranám ideální prostor k tomu, aby z případných předčasných voleb profitovaly, aniž by pro pád vlády udělaly něco, co odpovídá jejich zdrojům a společenskému významu.

Nakonec vládní politici a provládní média se zachovali přesně, jak jsme předpovídali – označili demonstraci za „politický protest levicové opozice“. Nebylo by opravdu rozumnější napříště do demonstrace zapojit i politické strany a požadovat po nich skutečnou mobilizaci?

Radikální levice

Radikální levice na demonstraci nebyla příliš výraznou silou. Nová antikapitalistická levice byla zřejmě nejviditelnější radikálně levicovou skupinou na demonstraci, ale ani my jsme zde neměli více než desítky aktivistů.

Naší prioritou bylo rozšířit antikapitalistické myšlenky mezi protivládně naladěnou veřejnost a zejména odboráře. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina postavila stánek na Churchillově náměstí, šířila letáky a časopisy, sbírala podpisy na petice. Po té vytvořila menší, ale živý kontingent v pochodu s transparenty NAL a předem připravenými skandovanými hesly.

Hesla, transparenty i kontingent NAL vzbudily dobrý ohlas mezi demonstrujícími. Odbory si spíše zvykly dělat rámus pomocí píšťalek, bubnů a rozličných trubek, než skandovat hesla, takže naše skandování občas v tomto hluku zanikalo.

Samozřejmě nic proti tomu být slyšet, i prostý rámus má na demonstraci své místo. Nicméně myslíme, že by stálo za to, aby protestující měli větší možnost dát najevo své postoje také tím, co skandují.

Druhá skupina aktivistů NAL postavila stánek na Václavském náměstí a také zde se šířily naše letáky a časopisy.

Ostatní radikálně levicové proudy byly vidět o něco méně. Kontingent zhruba naší velikosti měli na demonstraci anarchisté, k vidění byli prodejci časopisu Solidarita.

Aktivisté Skutečné demokracie teď (SDT) rozprostřeli z viaduktu u Bulhara, pod kterým procházel pochod odborářů velký transparent s pozvánkou na okupaci Klárova, což je místo nedaleko Úřadu vlády, kterou zahájí přesně týden po demonstraci pochodem z Václavského náměstí.

Dohry po demonstraci

Když se demonstrace rozcházela, lidé se ještě zastavovaly u stánků rozličných protivládních uskupení, včetně našeho, podepisovali petice, pořizovali si letáky a časopisy.

SKDE se svým ozvučeným vozem spustila husitský chorál a strhla přibližně až několika tisíc lidí k pochodu k České televizi. Samozřejmě považovat po České televizi objektivní zpravodajství o demonstraci je zcela na místě. Ovšem činit pod vedením pochybné sekty SKDE vedené pseudonáboženským guruem Marešem a bláznivým taxikářem Ponertem je poněkud problematické. Podle našich informací se navíc kolem vozu SKDE shromáždil i větší počet neonacistů evidentně ve spolupráci s SKDE, což je velmi varovný signál.

Neonacisté, kteří se vmísili do davu, po demonstraci také brutálně napadli předního aktivistu Skutečné demokracie teď, který skončil s otřesem mozku v nemocnici. A kdyby se jej nezastali odboráři, mohlo to dopadnout podstatně hůře.

Ostatně plánovaný pochod k úřadu vlády měl právě zabránit zneužití závěru demonstrace jak šílenci z SKDE, tak neonacisty kolem DSSS. Pochod připravovala SDT. NAL spolu s řadou aktivistů ProAltu přislíbila tento pochod podpořit.

Pochod se ale nakonec nekonal, neboť se nepodařilo zajistit jeho oznámení z pódia. Přestože to nebylo vinou NAL, omlouváme se všem, kteří na základě námi podané informace k Úřadu vlády dorazili.

Sečteno a podtrženo

Demonstrace 21. dubna vládu nesvrhla a bylo by politickou naivitou či neinformovaností očekávat, že se tak bezprostředně stane. Byla ale obrovskou ukázkou nespokojenosti a potenciálu odporu proti vládě a jejím reformám. Její příprava i samotný průběh představovaly pro všechny zúčastněné velkou zkušenost.

Tato zkušenost je velmi cenná pro každého z nás. A má mnohem vyšší hodnotu než stovky planých diskusí. Reakci vládních politiků, médií a hodnocení dopadu demonstrace pro další kroky protivládního hnutí se budeme věnovat v jiném článku.

Nicméně už nyní lze říci, že sobotní více než stotisícová demonstrace byla něčím, od čeho se opravdu dá odrazit a přejít z defenzívy do ofenzívy, co se týče snah o zastavení neoliberálních reforem a svržení Nečasova kabinetu asociálních dobrodruhů.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Historický úspěch kolumbijské levice

21 června, 2022

Antikapitalistický kemp 2022

21 června, 2022

Bolivijská pučistická prezidentka odsouzena na 10 let vězení

20 června, 2022

CoSTANostra v Praze

18 června, 2022

Francouzská radikální levice zvítězila v prvním kole parlamentních voleb

16 června, 2022

Archivy

  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.