25. února letošního roku oznámil čínský prezident Si Ťin-pching, že se v jeho zemi zvedlo z chudoby definované podle mezinárodních standardů na 1,4 miliardy lidí. Od roku 1981 se 853 milionů obyvatel Číny vymanilo z chudoby díky obrovským investicím čínského státu a Komunistické strany Číny (KS Číny); podle údajů Světové banky žili tři ze čtyř lidí, kteří se dostali z chodby, právě v Číně. „Žádná jiná země nebyla schopná v tak krátkém období dostat tolik lidí z chudoby,“ prohlásil Si.

Když generální tajemník OSN Anttónio Gutteres navštívil v září 2019 Čínu, rozplýval se na tímto úspěchem a nazval jej „největším úspěchem v boji s chudobou v lidských dějinách.“ „Snížili jste novorozeneckou a mateřskou úmrtnost, zlepšili výživu obyvatel, snížili případy neprospívání a na polovinu zredukovali podíl obyvatelstva bez přístupu k bezpečné pitné vodě a sanitaci,“ prohlásil generální tajemník OSN. V roce 1949 v době Čínské revoluce dosahovala novorozenecká úmrtnost v Číně 200 na 1000 živě narozených; toto číslo kleslo do roku 1980 na 50. Studie Světové banky z roku 1988 poznamenala, „mnoho z čínského úspěchu ve zlepšení zdravotního stavu jejího obyvatelstva lze připsat zdravotnické politice a národnímu zdravotnickému systému.“ Takový je historický kontext poznámek generálního tajemníka Guttereze z roku 2019; jinými slovy, čínské státní instituce – vytvořené revolucí vedenou KS Číny – zlepšily sociální podmínky lidského života.

Před revolucí

V roce 1949 patřila Čína mezi nejchudší země světa. Pouze 10 zemí na světě mělo tehdy nižší HDP na hlavu než Čína. Slavná slova Mao Ce-tunga při založení Čínské lidové republiky – „Čínský lid povstal“ – odráží předchozí století ponižování, které zemi přineslo otřesnou chudobu.

Stupeň tohoto utrpení čínského lidu může demonstrovat fakt, že mezi lety 1840 a 1949 zemřelo ve válkách přímo způsobených zahraničními intervencemi, nebo se stali oběťmi občanských válek a hladomorů spojených s těmito intervencemi skoro 100 milionů Číňanů. Čína prožila nejdelší druhou světovou válku ze všech zemí, od roku 1937 do roku 1945 (s občanskou válkou, která pak pokračovala až do roku 1949); počet úmrtí mezi civilisty dosáhl nejméně 14 milionů osob (jak zdokumentoval Rana Mitter ve své knize Zapomenutý spojenec: Čínská druhá světová války, 1937-1945). Počínaje opiovými válkami v roce 1839 až do japonské invaze v roce 1931 bojovala Čína o založení vlastní suverénní existence a budoucnosti.

Šlo o děsivé břemeno této minulosti, které svedlo dohromady určitou škálu radikálů k založení KS Číny v červenci 1921 v Šanghaji. Malá skupina 13 osob včetně Maa se sešla v šanghajské francouzské koncesi a později na turistické lodi na jezeře Nanhu, když po nich začala jít zahraniční policie na základě informací od nasazeného špiona. Základním úkolem KS Číny bylo organizovat a vést dělnickou třídu. Na 1. máje 1924 pochodovalo Šanghají 100 tisíc dělníků a 200 tisíc jich pochodovalo v Kantonu. „Jsou minulostí doby, kdy dělníci byli jen potravou pro děla ve válkách pánů,“ psalo se v letácích. KS Číny se plně zapojila do těchto bojů a rostla přes řadu dočasných ústupů – včetně šanghajského masakru v roce 1927; vedení KS Číny v dlouho trvající anti-imperialistické válce proti Japonsku vedlo ve svých důsledcích k vítězství v roce 1949.

Fáze socialistické výstavby

Čínská revoluce se musela potýkat s nefunkčním státem, zničeným hospodářstvím a společenským neklidem. V roce 1949 žili Číňané o tři roky kratší život, než byl tehdejší světový průměr. Byli hůře vzdělaní, než byl průměr světa a jejich zdravotní stav byl více než špatný. V roce 1978 již Číňané žili o pět let déle, než byl tehdejší světový průměr. Výrazně vzrostla gramotnost a zdravotnické údaje ukazují významná zlepšení. Protože v Číně žilo v roce 1978 22 % světové populace, lze říct, že nikdy v lidské historii nedošlo k tak masovému zlepšení životní situace tolika lidí jako v Číně.

Od roku 1978 se zavedením „reformy a otevření se,“ zažívá Čína nejrychlejší hospodářský růst, který kdy zažila nějaká z velkých zemí světa v zdokumentované historii. Od roku 1978 do roku 2020 činil průměrný čínský růst HDP 9,2 %. Od roku 1978 se spotřeba čínských domácností zvýšila o 1800 procent! To je více než dvojnásobné zlepšení oproti jakékoliv další významné zemi. Znamená to, že každodenní život obyvatel doznal významného zlepšení. Míra gramotnosti je dnes v Číně 97,33 %, v roce 2010 to bylo 95,92 %, zatímco v roce 1949 pouhopouhých 20 %.

Do roku 2025 se Čína stane podle mezinárodně platných definicí Světové banky „vysokopříjmovou ekonomikou“. Tvrdí tak Justin Lin Jifu, člen předsednictva Národního výboru Čínské lidové politické konzultační konference a děkan a profesor Institutu nové strukturální ekonomiky na Pekingské univerzitě. To znamená, že za 75 let, což je doba jednoho lidského života, se Čína proměnila z jedné z úplně nejchudších zemí světa na vysokopříjmovou ekonomiku, se všemi důsledky na obrovské zlepšení životní úrovně, očekávanou délku dožití, vzdělání, kulturu a řadu dalších oblastí lidského živobytí.

Se založením KS Číny před sto lety hrstkou aktivistů našel čínský lid vedení, které jej vyvedlo z obtíží táhnoucích se již od roku 1839; dnes bude hrát KS Číny rozhodující roli v určení dalšího osudu nejen samotné Číny ale celého světa. Tento historický kontext se příliš často ztrácí ze zřetele, když se západní média a politici snaží socioekonomická vítězství Číny bagatelizovat, nebo naznačovat, že se vzaly tu se vzaly od někud z ničeho. Čínský lid přitom za tyto úspěchy bojoval celá staletí.