Je to už více než rok, co udeřila hospodářská krize – nejhlubší od krize 30. let. „Na krizi nemají doplatit ti, kdo ji nezpůsobili…,“ slýchali jsme z úst mnohých levicových politiků celý rok. Ti pravicoví k tomu dodávali, že krizi nezpůsobil nikdo – mají krizi za přírodní úkaz, takové nešťastné zemětřesení.

Realita všedního dne pro statisíce pracujících je ale jiná. Nezaměstnanost se za rok prakticky zdvojnásobila. Nová nástupní místa nabízejí často výrazně nižší mzdy. Snižování faktických mezd začalo v mnoha firmách nepřiznáním prémií, pokračovalo seškrtáváním bonusů a nakonec firmy sahaly i na mzdové základy.

Zároveň se zvýšila pracovní zátěž, když nahrazujete práci propuštěného kolegy, a všeobecný zmatek a nejistota také plodí mnoho zbytečné práce navíc.
Pak se dozvíte, že naší budoucností je znalostní ekonomika. Následně je brutálně seškrtán rozpočet na vědu na úrovni vlády, zatímco firmy vzdělávací programy pro zaměstnance v rámci úspor seškrtávají jedna za druhou.

Média v pravidelných intervalech vypouštějí předpovědi o konci krize, jen aby byly záhy vyvráceny.

Když ČSSD a KSČM na jaře svrhly Topolánkovu vládu, mnoha pracujícím se ulevilo. Jenže ne na dlouho, sama ČSSD přivedla k životu vládu Fischerovu, která realizuje Topolánkův program bez Topolánka. KSČM vládu nepodpořila, nebylo třeba, podpory měla dost. Nemusela si špinit ruce podporou této „vlády národní jednoty“, kterou sama opakovaně navrhovala.

Krize ukázala jedno: současný režim nechá za krizi zaplatit nás, pracující, a do očí nám lže sliby o brzkém konci krize či o znalostní ekonomice budoucnosti. ČSSD a KSČM se omezují na parlamentní představení, ve kterém nějaké ty drobky pro pracující odhlasují – drobky z toho, co předtím nechaly shrábnout ty nahoře. A z toho všeho se snaží vytěžit body krajní pravice svojí rasistickou demagogií, což je jen další hrozba pro pracující.

Vytvoření nové politické organizace pracujících proto nemůže dál čekat. Proto se levicové skupiny spolu s řadou jednotlivců rozhodly začít s jejím zakládáním ihned – a tak začala vznikat Nová antikapitalistická levice (NAL).

“Nová” protože se nechce utápět ve schématech minulosti. “Antikapitalistická“ proto, že na rozdíl od Paroubka a Filipa chápe, že zlepšení života a postavení pracujících či vypořádáním s hrozbami válek, rasismu a ekologické krize naráží na tento zastaralý systém, založený na nerovnosti, iracionalitě a nelidskosti.

Nyní je šance pro každého se přidat k tomuto našemu úsilí a spoluvytvářet politickou organizaci pracujících, která bude skutečně pracujícím také patřit.