• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

08
KVě
2016

Přináší Spojenými státy řízená destabilizace Latinské Ameriky své plody?

Štítky: Amerika, Latinská Amerika, Politika
Autor: Francisco Dominiguez
komentář : vypnuto

Antiimperialismo_caracasProti nejpokrokovějším vládám Latinské Ameriky se dnes vede intenzivní útok, který je zcela jistě dobře synchronizovanou a financovanou součástí plánu na destabilizaci celého světadílu.

Nepokoje, pouliční demonstrace, protikorupční kampaně, protesty proti domácím negativním dopadům světové ekonomické krize, generální stávky, snahy o odvolání prezidentů, hospodářská sabotáž a mnoho dalších postupů jsou dnes bojovými prostředky, kterými se oligarchie ve spojení s Washingtonem snaží prosadit „změny režimu“.

Až dosud se konzervativním silám v Latinské Americe podařilo svrhnout prezidenta Manuela Zelayu v Hondurasu v roce 2009 a prezidenta Fernando Lugu v roce 2012 v Paraguayi. Oba prezidenti byli odstraněni oligarchickými parlamentními většinami s masovou podporou středostavovské „občanské společnosti“ a ve spojení se soudnickým stavem, který poskytl pláštík legality.

Předpokladem pro „změny režimu“ byla v některých případech mnohaletá pečlivá příprava. Ta obyčejně zahrnuje toxické mediální kampaně démonizace zacílené na maximální vyhrocení politické polarizace, zasévání strachu, přípravu agresivních a v některých případech násilných mobilizací střední třídy. Dále zahrnuje aktivizaci řady skupin občanské společnosti a vytváření někdy až stovek zahraničně financovaných nevládních organizací.

Cílem je zpochybnit legitimitu „zacílených vlád“, k čemuž obvykle patří systematická diskreditace existujících politických institucí a podpora vzniku chaosu jako nejpříhodnějšího prostředí pro „změnu režimu“. Tato strategie je teoreticky rozpracována v masově vyráběných manuálech, které jsou bezplatně a široce distribuovány z prostředků establishmentu. (1)

Navzdory změkčilosti, se kterou se Washington a domácí pachatelé snaží schovat své úsilí o „změnu režimu“ v jakékoliv zemi pod roušku legality, ústavnosti, podpory demokracie, regionální autonomie a ctnostné legitimity, se celosvětově aktivuje vždy mocný mediální aparát, aby nás zaplavil negativními zprávami a démonizací „zacílené vlády“ s jediným převažujícím sdělením: řešením nastalé krize je odstranění oné vlády.

K oblíbené démonizaci patří označení „zacílené vlády“ buď za totalitní diktaturu, nebo za stát, který k ní má nakročeno, pokud tento proces nebude zastaven. To je spojeno s pravidelnými oficiálními odsuzujícími prohlášeními na adresu „zacílené vlády“ z úst amerického ministerstva zahraničí a celé řady úřadů Spojených států.

K dosažení „změny režimu“ se mobilizují obrovské finanční, politické a kulturní zdroje. V tomto narativu „změny režimu“ se odstranění zacílené vlády jeví jako záležitost „vzpoury občanské společnosti“, která je plně ospravedlnitelná. Například vysoce ilustrativní sloupek New York Times z 13. dubna 2002 uváděl u příležitosti krátkodobého odstranění Huga Chaveze: „Rádoby-diktátor už nebude ohrožovat venezuelskou demokracii.“ NYT vysvětloval, že Chavez byl svržen „po zásahu armády a za předání moci respektovanému předákovi podnikatelské sféry.“ Klíčem je tedy zobrazit „vůdce“ zacílené země jako hrozbu demokratické civilizaci, a tak úvodník NYT ospravedlňuje venezuelský převrat v roce 2002 tím, že Chavez „válčil s médii a odcizil si prakticky všechny voliče od odborníků z řad střední třídy přes akademiky a vůdčí podnikatele až po odboráře a římskokatolickou církev.“ (2)

„Změna režimu“ pro 21. století se tak liší od tradičních pučů 20. století organizovaných Spojenými státy v tom, že zahrnuje intenzivní „bitvu o srdce a mysl“ jako zásadní prvek celé strategie. (3) K získání hegemonie diskursu „změny režimu“ ve státě a v občanské společnosti se proto mobilizují obrovské finanční, politické a kulturní zdroje, přičemž se v některých případech jde až tak daleko, že se dokonce kooptují sekce utlačovaných. Většina těchto procesů je „procesována“ díky velkorysým grantům NED a USAID nezřídka plynoucím mnoho a mnoho let.

V postsovětské éře, kdy Spojené státy čelí svému vlastnímu pozvolnému úpadku a vzestupu radikálních vlád, se USA snaží destabilizovat a svrhnout vlády pomocí „barevných revolucí“ jako tomu bylo v Gruzii v roce 2003 a na Ukrajině v letech 2004 a 2014. Za tímto účelem USA výrazně reorganizovaly svoji intervenční architekturu, kde se z CIA stal pouhý přívěšek, zatímco ústředních rolí se dostává USAID [Americká agentura pro mezinárodní rozvoj], National Endowment for Democracy (NED) a řadě s nimi spojených skupin, které také dostávají lví podíl z financí určených na svržení vlád. Nicméně přes změnu metod zůstávají cíle americké zahraniční politiky úplně stejné jako v minulosti: odstraňovat vlády, které se nelíbí americké vládě. Rozpočet amerického ministerstva zahraničí a USAID je mimochodem větší, než HDP řady států a v roce 2016 činí 50,3 miliard amerických dolarů.

Mezi klíčové americké instituce pracující na „změnách režimu“ patří americké ministerstvo zahraničí, což je orgán s nejvyšší autoritou, ale také Jižní velení Spojených států, Kongres, senátní výbory pro zahraniční vztahy a CIA. Níže v potravním řetězci jsou USAID, NED, Úřad pro iniciativu k přechodu, Americké centrum pro mezinárodní solidaritu pracujících a Americký institut pro rozvoj svobodné práce a řada dalších důležitých institucí.

Všechny při prosazování stejných cílů úzce spolupracují s Mezinárodním republikánským institutem vedeným Johnem McCainem; Národním demokratickým institutem vedeným Madeline Albrightovou; s Transparency International a Centrem pro mezinárodní soukromé vlastnictví. Ti všichni posílají velké sumy určené na podporu občanského a (když je to možné) vojenského podvracení a vytváření podmínek ke „změně režimu“. Posílají také velké sumy určené pro spolky „občanské společnosti“, politické strany, mediální projekty, nevládní organizace, profesní sdružení, odbory, think tanky, podnikatelské a studentské skupiny atd. (4)

Tyto instituce tak fungují jako polní velitelé, kteří koordinují národní oddíly v každé „zacílené zemi“ v rámci regionální perspektivy, aby tak maximálně vytěžili jakýkoliv převrat a „změnu režimu“, v jakékoliv latinskoamerické zemi. Tak například můžeme pozorovat, jak se bývalí pravicoví jihoameričtí prezidenti společně angažují v destabilizování bolívarovské Venezuely.

Vedle výše zmíněných tu máme bezpočet „soukromých“ nebo „nezávislých“ hráčů zaměřených převážně na Latinskou Ameriku, k nimž patří především Inter-American Press Association; Fundacion para el Analisis y los Estudios Sociales – vedená [bývalým španělským premiérem] Jose Maria Aznarem ; the Instituto Prensa y Sociedad; stovky think tanků a tisíce neziskovek, které všechny sdílí cíl „změny režimu“, ale snaží se jej dosáhnout svými specifickými prostředky. V celé architektuře amerického intervenování má zásadní roli drtivá většina světových mediálních korporací, které z americké intervence činí smrtelnou politickou hrozbu pro přežití jakékoliv „zacílené vlády“.

Nejpokrokovější vlády Latinské Ameriky tak jsou nebo byly objektem systematického zraňujícího a úmyslně vyvolávaného sociálního, hospodářského a politického chaosu, který v řadě případů trval celá léta – na Kubě již pět desítek let, v Nikaragui (s přestávkami) skoro 40 let a ve Venezuele zatím 17 let bez výhledu na konec takových snah.

Venezuelská bolívarovská vláda je v současnosti úhelným kamenem amerických destabilizačních plánů a úsilí o „změnu režimu“ cestou ekonomické války, která má přiškrtit bolívarovskou revoluci. V Argentině se tříletá soustavná špinavá válka proti vládě Cristiny Fernandezové, která zahrnovala i zločinecké praktiky, vyplatila v okamžiku, kdy při prezidentských volbách v listopadu 2015 vyhrál s nepatrným rozdílem 1 procenta kandidát pravice Mauricio Macri. Také v Ekvádoru se nepochybně ze zahraničí vyvolanému povstání policie v září 2010, kterému se dostalo obrovské americké podpory, málem podařilo svrhnout vládu, kdy prezident Rafael Correa jen zázrakem zachránil vlastní život.

Destabilizace Ekvádoru pokračuje „vzpourou“ občanské společnosti a velmi násilnými pouličními protesty. V Brazílii se nyní zase intenzivní a skrz naskrz toxická mediální kampaň snaží zbavit moci demokraticky zvolenou a legitimní prezidentku Dilmu Rousseffovou, přičemž v tuto chvíli není jasné, zda se pokus zbavit se Dilmy podaří, anebo ne.

Přetrvávající světová hospodářská krize, která výrazně snížila příjmy z vývozu, jimiž se financovaly sociální programy, rovněž nahrává úsilí USA a jejích spojenců o „změny režimu“. Může to být náhoda, ale americkou velvyslankyní v Paraguayi v době úspěšného pravicového parlamentního převratu proti zvolenému prezidentovi Fernando Lugovi byla Liliana Ayaldeová. Současnou americkou velvyslankyní v Brazílii, kde se právě odehrává pravicový parlamentní puč proti zvolené prezidentce Rousseffové, je Liliana Ayaldeová.

Bolívar jednou prohlásil, že Spojené státy se jeví předurčeny prozřetelností týrat Ameriku bídou ve jménu svobody. A přesně skrze NED, USAID a další složky dnes musíme zastavit Spojené státy v destabilizaci zvolených vlád ve jménu „demokracie“, „dobré vlády“ a „národní bezpečnosti“.

Prvně zveřejněno na http://www.telesurtv.net

Poznámky:

(1) Viz Gene Sharp, „From Dictatorship to Democracy,“ Serpent’s Tail, 2011, prvně publikováno v roce 2002.

(2) „Hugo Chavez Departs,“ New York Times, 13. dubna 2002

(3) Svržení honduraského prezidenta Manuela Zelay v červnu 2009 vedlo ke vzniku knihy s velmi sugestivním názvem „Dobrý puč“ (Mario Caceres di Iorio, CCB, Kanada, 2010).

(4) Viz „Evolution of USAID and NED in Dominguez,“ Lievesley and Ludlam, Right-Wing Politics in the New Latin America, Zed, 2011.

Profilový obrázek
O autorovi
Autor je docentem Middlesex University a vedoucí Centra brazilských a latinskoamerických studií.

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.