Osmého a devátého května 2014 se členové Levé perspektivy Praha zúčastnili několika vzpomínkových akcí u příležitosti 69. výročí osvobození Československa od fašismu.

8. květen, Slivice

Ve čtvrtek 8. května, na který připadl státní svátek pojmenovaný v současnosti nejednoznačně „Den vítězství“, jsme navštívili památník poslední bitvy 2. světové války v Evropě ve Slivici u Milína v okrese Příbram. Pietní akt pořádal Okresní výbor KSČM Příbram a zúčastnila se jej necelá stovka lidí. V prostoru památníku postaveného v r. 1970 zazněla československá státní hymna a promluvil poslanec Parlamentu ČR Stanislav Grospič a starosta městyse Jince Josef Hála. Vyzdvihli význam vítězství nad fašismem, rozhodující podíl Rudé armády na něm a varovali před novou hrozbou fašismu, který nyní běsní zvláště na Ukrajině.

KSČM využila pietu i k propagaci svých kandidátů do Evropského parlamentu. Do očí bil plakát Kateřiny Konečné s trapnou fotografií s malým klukem představujícím „hloupého Honzu“ a heslem „Vrátit se k základním myšlenkám, se kterými Evropská unie vznikala“. Které myšlenky to byly? Imperialismus, antikomunismus, antisovětismus, vazalství USA, potlačení dělnického hnutí kombinací perzekucí a reformistických iluzí! Pěkně děkujeme!

Po shromáždění na Slivici následovalo v kulturním domě v Příbrami vystoupení asi padesátičlenného ruského dětského uměleckého souboru z tatarské Kazaně. Ten mistrně zahrál několik děl klasické hudby od Mozarta, Bacha, Čajkovského a dalších autorů. Na fasádě i ve foyer kulturního domu, postaveného a vyzdobeného ve stylu socialistického realismu v r. 1959, hanobila vítězství nad fašismem upoutávka na mimořádně nevkusnou a nepodařenou antikomunistickou agitku Báry Hrzánové „Hrdý Budžes“, kterou povinně navštěvuje velká část českých školáků po dobu už více než deseti let. Hrzánová na plakátě pózuje v rudoarmějské špičaté čepici „buďonovce“ s otevřenou hubou a vztyčeným prstem. U řady přítomných diváků vzbudil tento primitivismus oprávněné rozhořčení.

8. květen, Praha – Smíchov

Ve stejný den se v odpoledních hodinách konala pietní akce v Praze na Smíchově na místě bývalého pomníku osvobození Prahy Rudou armádou. Tuto akci každoročně, letos to bylo již posedmé, organizuje Ing. Gabriela Kalábková, bývalá poslankyně a členka MO ČSSD Praha 5 Motol.

Kalábková přivítala třicet pět účastníků vzpomínkové akce slovy, že ji těší, že počty lidí připomínajících si společně s ní osvobození Prahy a konec 2. světové války v Evropě rok od roku stoupají a mohla na pietě opět uvítat nové tváře. Vyjádřila přání, aby právě tito noví účastníci u tradice připomenutí těch, kteří padli za naši svobodu, zůstali. Po Kalábkové v krátkosti promluvil také místostarosta Prahy 5 JUDr. Petr Lachnit a poté položila řada přítomných šeříky a jiné květiny k pamětní desce, která byla 8. května 2010 odhalena v trávě nedaleko místa bývalého pomníku tanku Rudé armády.

8. květen, Praha – Hradčany

Od čtyř hodin odpoledne se na Hradčanském náměstí u sochy prvního prezidenta Československa, T. G. Masaryka, konalo shromáždění proti fašismu a manipulacím českých sdělovacích prostředků o dění na Ukrajině. Podnětem k uspořádání shromáždění se staly zejména tragické události z 2. května v Oděse, kde krajně pravicoví ukrajinští nacionalisté způsobili smrt desítek lidí v budově Domu odborů, který zapálili. Nutno ovšem říci, že akce později dostala charakter poněkud jednostranné podpory aktivitám Ruska na Ukrajině, což se projevilo i odřeknutím účasti některých řečníků, například Jana Kavana z koordinace levicových skupin Spojenectví práce a solidarity.

Akce začala minutou ticha k uctění mrtvých v Oděse a na dalších místech Ukrajiny. Účastníci setkání si rovněž na vyjádření solidarity s odpůrci fašismu na Ukrajině připevnili na oděv svatojiřské stuhy, které tvořily součást vyznamenání vojáků Rudé armády za jejich podíl na vítězství nad nacistickým Německem ve 2. světové válce.

Na shromáždění organizovaném právníkem Jiřím Vyvadilem následně promluvil za účasti zhruba tří set osob mimo jiné poslance Evropského parlamentu Miloslav Ransdorf (KSČM). Ve svém příspěvku zmínil ekonomické a sociální podhoubí současných ukrajinských nepokojů – zplundrování Ukrajiny oligarchy a korupčníky vedoucí k zbídačení širokých skupin obyvatel a hospodářskému propadu (ve srovnání s dynamickým růstem ekonomiky sousedního Ruska a zejména Běloruska).

Zástupce rusínské menšiny na Ukrajině si postěžoval, že zejména hodně mladých v jeho zemi neví, co je to fašismus, nezná ani jeho historii a zločiny, nerozumí, proč se distancovat od Bandery a jemu podobných „hrdinů“. On sám se po vstupu fašistické strany Svoboda do vlády vzdal ukrajinského občanství. Vícero řečníků explicitně vyjádřilo svoji podporu Ukrajincům, kteří si nezaslouží žít pod vládou koalice neoliberálů a fašistů.

9. květen, Praha – Smíchov

9. květen z popudu především Miloše Zemana už dnes není státním svátkem, ačkoli právě tohoto dne bylo v r. 1945 dokončeno osvobození Prahy Rudou armádou. 8. května s okupovaným a bojujícím hlavním městem ještě nebylo Československo svobodné, tedy 8. květen pro něj nebyl žádným „Dnem vítězství“. Ve skutečný den osvobození Prahy, byť dnes „všední“ pátek, jsme v dopoledních hodinách navštívili další pietní shromáždění u bývalého pomníku, podstavce se sovětským tankem na náměstí Sovětských tankistů (dnes náměstí Kinských) v Praze na Smíchově. Ačkoli byl památník osvoboditelům odhalen už v červenci 1945 a lze jej tedy těžko připsat „komunistickému režimu“, byl po listopadu 1989 opakovaně zhanoben antikomunisty přetřením tanku růžovou barvou a nakonec odstraněn, přičemž na opuštěném podstavci se pak na chvíli ještě objevil Trabant či v písničkovém klipu Ivana Mládka koloběžka. V r. 2008 pak následovala část růžového tanku zabořená do trávy.

Setkání u bývalého tanku 9. května pořádal jako každoročně pražský krajský výbor KSČM. Kamenná obruba fontány i pamětní deska byly obsypány šeříky, karafiáty, červenými růžemi i dalšími květinami. Kolem fontány se shromáždilo asi sto diváků, aby vyslechli projevy pražského zastupitele Lubomíra Ledla (Strana demokratického socialismu; zvolen na kandidátce KSČM) a I. místopředsedy KSČM Petra Šimůnka. Zazněla rovněž čs. státní hymna a Internacionála.

9. květen Praha – Bubeneč

K dalším připomínkám osvobození hlavního města, které jsme navštívili, patřil odpolední koncert v Ruském středisku vědy a kultury v Bubenči. Zde vystoupily s perfektně připravenými písněmi a tanci soubor dětský, středoškolský, ženský i smíšený kozácký, jakož i sólová zpěvačka a sólista Petr Bogačev – bývalý zpěvák Alexandrovova souboru. Atmosféra koncertu byla mimořádná. Přispěla k ní i účast českých přátel vojenské historie v dobových rudoarmejských uniformách a s dobovými zbraněmi. Závěrečnou píseň „Den vítězství“ poslouchalo publikum vstoje za nadšeného tleskání.

Po koncertě následovalo promítání záznamu vojenské přehlídky z téhož dne z Moskvy. Zaujalo mě, že prezident Ruské federace V. V. Putin opakovaně použil oslovení přítomných „soudruzi“ a sám byl ministrem obrany osloven také „soudruhu“. Podobnost se SSSR je však bohužel jen optická, resp. akustická (kromě oslovení také Alexandrovovou hudbou státní hymny). Avšak i tak jen částečně. Někteří vojáci měli uniformy carského střihu a na tribuně s Putinem byl umístěn současný státní znak, carská dvouhlavá orlice. Nebylo jistě ani náhodné, že Putin stál na provizorní modré tribuně, nikoli na ochozu mauzolea, odkud mluvil a sledoval přehlídky Stalin a další sovětští činitelé. (Záznam přehlídky naleznete ZDE)

Účastí na těchto pietních a kulturních akcích jsme chtěli vzdát hold lidem, kteří jak v řadách Rudé armády a armád západních Spojenců, tak v našem zahraničním i domácím odboji vykonali nezapomenutelné dílo a podali nejvyšší oběti v boji za naši svobodu. Připomněli jsme si i památku všech lidí ubitých a zdeptaných nacisty a fašisty a tak jako v Ústí před týdnem jsme i nyní dali veřejně najevo, že proti fašismu je potřeba nekompromisně bojovat i dnes.

Prokop Haken a Nikola Čech