V sobotu 19. března se v Praze u budovy ministerstva průmyslu a obchodu (bývalého Petschkova paláce, za Protektorátu ústředí gestapa) na nároží ulic Politických vězňů a Opletalovy konalo shromáždění svolané Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM) k připomínce 77. výročí okupace územních zbytků Československa německou armádou.

Tragické datum 15. března se v posledních letech vytrácí z médií, školních osnov, projevů politiků, a pomalu ale jistě tedy i z národní paměti. Nejinak tomu bylo bohužel i letos, kdy mu „veřejnoprávní“ ale fakticky havlisty kontrolovaná média věnovala pouze minimální pozornost. Proto je potěšující, že se KSČM rozhodla nejen toto veřejné shromáždění uspořádat, ale dodat mu váhu i účastí jejího vedení včetně předsedy strany Vojtěcha Filipa, místopředsedů Petra Šimůnka, Miloslavy Vostré a Jiřího Dolejšího a předsedkyně pražské organizace KSČM Marty Semelové. Akce se ovšem zúčastnili i členové ČSSD, Strany demokratického socialismu, zástupci iniciativy Ne základnám, Levicových klubů žen, Levé perspektivy a dalších občanských sdružení a organizací. Shromáždění poctil svoji přítomností člen Českého svazu bojovníků za svobodu, účastník pražského povstání v květnu 1945, plukovník ve výslužbě Emil Šneberg.

Na shromáždění promluvili za KSČM Marta Semelová a Vojtěch Filip. Ve svých projevech odsoudili umělé, shora režírované upozaďování 15. března, stejně jako cudné zamlčování faktu, že prologem k nacistické okupaci byla hanebná Mnichovská dohoda Velké Británie a Francie s Mussolinim a Hitlerem. Oba varovali před snahami o revizi výkladu příčin druhé světové války v duchu antikomunismu, které jsou doprovodným jevem aktuálně probíhajících procesů prohlubující ztráty státní suverenity, neslýchaných majetkových přesunů od státu směrem k církvím, hnědnutí společnosti i narušování bezpečnosti občanů masovou, nekontrolovanou migrací. Vedení Evropské unie a obecně západní i středoevropské politické elity bagatelizují otevřené projevy adorace fašismu, jako jsou pochody k uctění lotyšských příslušníků jednotek SS v Rize, nebo válečné zločiny krajně pravicových ozbrojených formací na Ukrajině a perzekuce tamní levice.

S projevem dále vystoupil zmíněný plukovník Šneberg. Ten s lítostí porovnal smutný nezájem veřejnoprávních médií o 15. březen ve srovnání s horečnatě zdůrazňovanou okupací z roku 1968 bez ohledu na její nesrovnatelně menší následky na život občanů Československa. Snad k tomu přispívají i nešťastné výroky typu, že „za Protektorátu se toho zase tolik nedělo“ například z úst bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové.

Šneberg jako pamětník Protektorátu toto „zase ne tolik“ velmi výstižně popsal: Pouze sídlem gestapa v Petschkově paláci prošlo během okupace na 80 tisíc osob včetně například písničkáře Karla Hašlera, kterého pak nacisté umučili v Mauthausenu, nebo stařičkého malíře Alfonse Muchy, kterému výslech podlomil zdraví. Připomenut byl přídělový systém na potraviny, šaty, obuv, tabák apod., „dobrovolná“ pomoc Winterhilfe, při které museli lidé odevzdávat kožichy, kabáty, teplé prádlo, lyže apod. pro tažení wehrmachtu proti SSSR, připomenuto bylo zavření vysokých škol, odvlečení vysokoškolských studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen, tresty smrti za poslech zahraničního rozhlasu, věznění a popravy politických vězňů v Malé pevnosti v Terezíně, na Pankráci a na mnoha dalších místech, likvidace tzv. rodinného tábora terezínských Židů 8. -9. března 1944, která byla největší vraždou československých občanů za 2. světové války. Připomenuty byly i osudy jednotlivých odbojářů.

Památka hrdinů protinacistického oboje i obětí okupace byla uctěna položením věnců a zpěvem československé hymny. Členové Levé perspektivy na shromáždění připomněli pomocí piketů tři osobnosti a odbojáře zavražděné nacisty – novinářku Jožku Jabůrkovou, spisovatele Vladislava Vančuru a člena vedení KSČ a účastníka Slovenského národního povstání Jana Švermu. Na závěr shromáždění byla Martou Semelovou připomenuta známá slova Julia Fučíka přítomná jako memento i na pamětní desce umístěné na budově ministerstva: Lidé bděte!