Nesmrtelný pluk prvně v Praze

V neděli 8. května se v jednu hodinu uskutečnil na Loretánském náměstí na Hradčanech sraz účastníků akce Nesmrtelný pluk. Jde o způsob oslav vítězství nad nacistickým Německem v 2. světové válce, který se prvně objevil v Rusku, ale rychle získal oblibu i v dalších postsovětských zemích a patří asi k těm nejdojemnějším a nejosobnějším formám uctění odbojářů proti fašistickým agresorům a obětí nacistického řádění. Jeho nosnou myšlenkou je, že občané veřejně a hrdě v průvodu prezentují zvětšené fotografie svých předků, kteří bojovali proti nacistům, nebo jimi byli zavražděni, a případně o nich veřejně pronesou i několik slov, aby představili jejich činnost a život.

Tuto tradiční podobu získal i Nesmrtelný pluk v Praze organizovaný Julií Guculovou, Zdeňkem Kratochvílem, Občanským sdružením pro evropskou multikulturní společnost a dalšími, a nutno předestřít, že ačkoliv se v České republice konal poprvé, účast byla velmi dobrá – zhruba 700 až 800 osob, a to jak z českého tak z ruského prostředí. Podle některých zdrojů se pražský Nesmrtelný pluk 2016 dokonce stal největší akcí tohoto druhu mimo postsovětské republiky. V prvé části akce kráčeli lidé se zmíněnými fotografiemi svých předků a příbuzných, ale také s vlajkami s georgijevským (svatojiřským) vzorem, vlajkami Sovětského svazu nebo Ruska z Loretánského na Hradčanské náměstí. Zde mohl každý zájemce říci pár slov o svých blízkých ostatním účastníkům, kteří jej nebo jí samozřejmě odměnili potleskem.

Nálada byla povznášející a mnoho lidí se fotografovalo. Lidi zaujala přítomnost dcery hrdiny Sovětského svazu, armádního generála a bývalého československého prezidenta Ludvíka Svobody, Zoe Svobodové-Klusákové a dalších veteránů, ale také účast členů historických společností v rudoarmějských i československých vojenských uniformách z dob 2. světové války. O to trapněji a tristněji působil probanderovský havlistický aktivista Peczynský a jeho dva, tři kumpáni, kteří chvíli prezentovali svoji agendu zcela nesouvisející s oceněním hrdinů boje proti fašismu, než pochopili, že jsou celému shromáždění v lepším případě úplně lhostejní, v horším pak pro smích.

Po skončení této první části plynule navázala umělecká vystoupení na postaveném pódiu, která pod názvem „Ať je mír, ať je všude“ symbolizovala česko-ruskou spolupráci v oblasti kultury a představila umělecké ambice mladých generací obou národů. Také moderování na pódiu probíhalo po celou dobu v češtině i ruštině.

Prvními účinkujícími byl pěvecký sbor děti a mládeže Carmina z Českých Budějovic. Děti zpívaly řadu skladeb domácích i zahraničních autorů, mj. od W. A. Mozarta. Jako druhá na pódiu vystoupila smíšená folklorní skupina Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska – Kozáci Vltavy. Před publikum předstoupili v tradičních barevných oděvech a s tahací harmonikou a nabídli mu jak oblíbenou píseň partyzánů ruské občanské války a velké vlastenecké války Smuglijanka-Moldovanka, tak slavné písně kozáků. A jako třetí v pořadí přišly na řadu děti ze Sverdlovské oblasti v Rusku. Ty zazpívaly kromě jiného veselý kousek od Johanna Strausse II Trisch-Trasch Polka, ale také česky naši lidovou píseň Červený šátečku. Na závěr pak vystoupily české i ruské děti společně s písní o míru v duchu názvu celého vystoupení. Odměnou všem účinkujícím byl bohatý potlesk.

Z hlediska celkového výstupu nutno zdůraznit, že organizátoři odvedli perfektní práci a že s největší pravděpodobností položili základ nové, dobré tradice připomínek obětí a bojovníků proti fašismu. Bezpochyby se však na dobrém průběhu Nesmrtelného pluku podíleli i další podporovatelé – Svaz bojovníků za svobodu, Svaz vojenských veteránů ČR, Společnost Ludvíka Svobody, Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Ruské středisko vědy a kultury v Praze a další. Záštitu nad koncertem převzal prezident České republiky Miloš Zeman a hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola.

Na Smíchově vykvetl šeříkový tank číslo 23

V neděli 8. a v pondělí 9. května si Pražané připomínali vítězství nad nacismem i na mnoha pietních akcích. V těchto dnech ožil i Smíchovský tank, který stával na někdejším Štefánikově náměstí (v roce 1951 bylo přejmenováno na náměstí Sovětských tankistů, v roce 1990 na náměstí Kinských), než byl přemalován na růžovo a přepraven do Vojenského muzea Lešany.

V neděli měli u pamětní tabulky, kterou poblíž místa, kde tank stával, nechala před pár lety instalovat Praha 5, sraz sociální demokraté a jejich přátelé. Základní organizace ČSSD v Motole pořádá pietní akt pravidelně. Letos byla účast spíše komorní, navzdory podpoře akce ze strany platformy Doleva!. Přítomní položili k pamětnímu kameni věnce, květiny a trsy šeříků.

Stejně tak se pravidelně – 9. května, u bývalého tanku, kde dnes stojí kašna, scházejí pražští komunisté. I letos tam přítomní na plácek před kašnu poskládali šeříkový obrazec s číslem 23 (číslo památného tanku) a pěticípou hvězdou. Obou pietních akcí se zúčastnili i zástupci Levé perspektivy. Smíchovský tank byl v 50. letech prohlášen národní kulturní památkou, a od července 1945 až do roku 1991 byl umístěn na Smíchově. Narůžovo jej v dubnu 1991 přemaloval výtvarník David Černý.