Krize v Kazachstánu se rozvinula rychlostí světla. Na samém začátku roku v zemi vypukly masové protesty, které se po několika dnech zvrhly v plenění, útoky na policisty a pouliční bitvy. Vláda a bezpečnostní orgány se stáhly a do země přišly mírové sbory Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB).

Vladimir Avatkov, politolog, odborník na mezinárodní a mezietnické vztahy, zkušený výzkumník Centra postsovětských studií Ústavu světového hospodářství a mezinárodních vztahů Ruské akademie věd (IMEMO), docent Diplomatické akademie Ruského ministerstva zahraničních věcí, vysvětluje, jakou roli v minulosti hrálo Turecko ve střední Asii a Kazachstánu a jaké další kroky Ankary lze ve světle její politiky očekávat. Rozhovor poskytl tiskové agentuře Rossa Primavera (RP).

RP: Co je třeba považovat za základ vývoje krize v Kazachstánu – vnější vlivy nebo vnitřní rozpory?

Vladimir Avatkov: Negativní vnitřní procesy a boj různých klanů se v Kazachstánu odehrával už delší dobu.

Mezi Kazachy vzrůstala nespokojenost se zesilujícím vychvalováním bývalého vůdce republiky Nursultana Nazarbajeva. Prakticky celou společností napříč vrstvami se šířily vtipy o ulicích, které na jeho počest přejmenovali, o památnících a o přejmenovaném hlavním městě. Mezi většinou obyvatel Kazachstánu to vzbuzovalo nechuť a zároveň pobavení. Společnost se v zásadě rozdělila na ty, kteří nazývali hlavní město postaru [Astana] a na ty, kteří používali nové jméno [Nursultan]. Tato nespokojenost byla zasazena do složité socioekonomické situace obyvatel, zejména v provinčních oblastech země.

Na tomto pozadí operovala řada skupin inspirovaná zvenčí. Šlo jak o turecké, tak arabské skupiny. Lze říct, že jak Západ, tak Turecko, různé arabské skupiny a Čína se snažily aktivně Kazachstán rozdělit.

RP: Má Turecko zájem na zásadních změnách situace v Kazachstánu? Do jaké míry je Ankara schopná vytvářet situaci, když ji ale nedominuje?

Vladimir Avatkov: Nelze hovořit o jednotném tureckém vlivu. Jsou tu na jednu stranu tzv. erdoganisté [síly kontrolované tureckým prezidentem Recepem Tajip Erdoganem – komentář RP] a na druhou stranu tzv. gulenisté [podporovatelé islámského učence Fethullaha Gülena, jehož hnutí Hizmet bylo tureckými úřady po nezdařeném pokusu o puč 15. července 2016 označeno za teroristickou organizaci – komentář RP].

Obě strany se snaží získat pro sebe ekonomickou, politickou a v poslední době i vojenskou elitu a represivní struktury Kazachstánu. Snaží se o proniknutí do vládního systému a různých úřadů, aby tak posílily svůj vlastní vliv a vytvořily lobbystické zázemí, které by podporovalo jejich zájmy.

Pokusy Gülenovy a Erdoganovy skupiny pracovat s různými silovými strukturami v Kazachstánu jsou poměrně novým trendem.

Turecko je dnes schopné jak vytvářet určité konkrétní situace tak získat převahu při využití možností, které se z nich nabízejí. Anakara již dlouhou dobu investuje mnoho prostředků do dění v Kazachstánu, kde se snaží o turkickou integraci, přičemž jejím jádrem mají být Turci a ostatní se mají řídit podle jejich snah.

Tentokrát ale Ankara neměla dostatek prostředků ani času uskutečnit v Kazachstánu své značně ambiciózní vlivové plány.

RP: Na vašem kanálu Telegram jste napsal, že zbraně nalezené u protestujících byly vyrobeny v Turecku. „Měkká moc“ není to samé jako vycvičení bojovníci a přeprava zbraní.

Vladimir Avatkov: Samozřejmě, bojovníci, kteří páchali teror v ulicích Kazachstánu, měli zvláštní výcvik, kterého se jim dostalo jak přímo v Kazachstánu tak i v zahraničí. To, co se stalo, mi připomínalo do určité míry situaci v Sýrii a v Libyi. Berme navíc v potaz, že v obou těchto epicentrech působilo poměrně hodně Kazachů. A někdo přesunu bojovníků z těchto zemí do Kazachstánu musel pomáhat.

RP: Jaká bude reakce Turecka na rozmístění kontingentu OSKB? Omezí se na diplomacii a rétorická cičení v rámci Organizace turkických států (OTS), nebo se zvýší sázky?

Vladimir Avatkov: Tak samozřejmě, Ankaře se nelíbilo ani jmenování absolventa Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů Kassyma-Jomarta Tokajeva, který aktivně spolupracuje s Ruskem a Čínou, prezidentem Kazachstánu, ani se jí při současném vývoji situace nelíbí rozmístění mírových jednotek OSKB.

Pro Ankaru to bylo naprostým překvapením, tou poslední věcí, kterou by čekala.

Nyní probíhá v Turecku živá debata, co a jak dělat v současné situaci. Bývalý premiér Ahmet Davutoglu se zapojil do této diskuze, když uvedl, že je třeba zahájit aktivní kroky ze strany OTS. Přesně řečeno, vyjádřil názor, že se nesmí dovolit rozmístit v Kazachstánu vojáky OSKB a že se Kazachstán nesmí na OSKB obrátit.

Všichni ostatní ale mlčí a podporují na venek uklidnění situace v Kazachstánu, omezují se na zcela neutrální stanoviska. Probíhají ale analýzy, jakými prostředky zvrátit situaci na svoji stranu. Proto bylo na 11. ledna svoláno mimořádné zasedání ministrů zahraničí zemí OTS.

Turecko bude dále licitovat a pracovat na vytvoření vlastního systému mezinárodních vztahů.