Pravicová, neoliberální vláda Kalouska a Nečase sužuje Českou republiku již více než dva roky. Za tuto dobu se jí podařilo prudce zvýšit státní dluh, zavést ekonomiku do krize, rozbít a zhuntovat sociální systémy, školství a zdravotnictví, zvýšit počet lidí s exekucemi a bez domova, obnovit nucené práce nezaměstnaných a omezit práva zaměstnanců. Tato hrůzná bilance je doprovázena trápením samotné vlády, která prakticky kráčí od jednoho korupčního skandálu k druhému, od rozkolu k rozkolu. Okamžitá demise těchto zločinců by byla vlastně ranou z milosti.

Právě na tuto skutečnost se snaží pozitivní formou upozornit Festival za demisi vlády; akce pořádaná Iniciativou za demisi vlády (IZDV) ve spolupráci s Novou antikapitalistickou levicí, Alternativou zdola, ProAltem, Stranou demokratického socialismu a dalšími organizacemi protivládního hnutí. V tradici prvního festivalu ze září 2011 se i letos organizátoři rozhodli dát před klasickou protivládní demonstrací přednost setkání, v němž by se sjednocující a rezolutní požadavek demise vlády spojoval s diskuzí v samotném levicovém prostoru, s nabídkou vzdělávacích a kulturních aktivit a prezentací hodnotných alternativ.

Ačkoliv pohled na ranní oblohu tomu vůbec nenasvědčoval, sluníčko se nakonec rozhodlo vyjít mezi mraky a „podpořilo“ akci IZDV, které jej má ve svém znaku. Od půl třetí tak za pěkného počasí začal v sobotu 22. září na pražském Karlově náměstí festival, v jehož rámci proběhla řada vystoupení na různá témata a představila se řada projektů. Lidé měli možnost opatřit si tykadla jako symbol vyjádření solidarity s  Romanem Smetanou, kterého soud znovu poslal do vězení, dovědět se něco o principu Fair trade a koupit si takto vyráběnou kávu nebo čokoládu, zaházet si na figuríny vládních politiků, podepsat petici za přijetí zákona o obecném referendu, nebo podpořit prezidentskou kandidaturu Jiřího Dienstbiera (ČSSD).

Na pódiu se zároveň za moderování Evy Novotné z Ne základnám uskutečnila řada diskusních panelů, v jejichž rámci řečníci a řečnice probrali širokou paletu témat od problému exekucí přes přímou demokracii až po situaci školství a vědy. Právě školství se týkala také povedená zábavná scénka o dystopické budoucnosti studia na „Univerzitě Václava Klause“, kterou sehráli členové opavské skupiny ProAltu. Mezi panely dále vystoupili se svými obecnějšími  krátkými projevy reprezentanti jednotlivých organizací. Za NAL to byla členka Celostátního výboru Milada Sigmundová, jejíž projev je zveřejněn ZDE

Zástupce Nové antikapitalistické levice a člen Celostátního výboru Nikola Čech se v rámci panelu týkajícího se zadlužování domácností a exekucí ostře pustil do lichvářsko-exekutorsko-politické mafie, která zde může s posvěcením zákonů prakticky nerušeně řádit. Odsoudil rostoucí zbídačování pracujících, důchodců a mladých rodin a neexistenci jasné definice lichvy v českých zákonech, čehož zneužívají různé Cofidisy, Providenty a jim podobné hyeny. Přítomné vyzval k organizovanému ničení reklam na „rychlé půjčky“ ve veřejném prostoru.

Tomáš Starý, který za NAL vystoupil v rámci panelu „Co dál po pádu vlády?“ pak zdůraznil, že v dnešní době je třeba řešit příčiny krize, nikoliv jen oddalovat její následky. Podpořil volání po větší politické demokracii, nicméně upozornil na skutečnost, že tato může být vybojována pouze ruku v ruce se zavedením demokratické kontroly pracujících nad hospodářstvím země. V projevu zazněly jasné programové priority NAL – vyvlastnění bank, zvýšení minimální hodinové mzdy a posílení pozice zaměstnanců v podnicích při kontrole výroby.

NAL dále na festivalu prezentovala svoji Antikapitalistickou právní poradnu, která radí a pomáhá neprivilegovaným v boji za jejich pošlapávaná práva.

Druhý ročník Festivalu za demisi vlády přinesl mnoho zajímavých a inspirujících vystoupení. Bohužel, jeho negativem byla nízká účast lidí především z řad dosud neorganizované veřejnosti a také odborů, do nemalé míry způsobená špatnou propagací akce mimo struktury protivládního hnutí.

Je zřejmé, že akce tohoto typu nedisponují potenciálem bezprostředně ohrozit vládu a přivodit její pád, jako se to podařilo masovým stávkám a mobilizacím pracujících v roce 1997. Mohou a měly by však plnit funkci prostoru, kde se širší veřejnost seznamuje s existencí alternativ a má možnost se zapojit do plejády činností organizovaného boje proti vládě. Nesmí se nikdy stát pouhými jevišti pro vzájemné přesvědčování přesvědčených, ale musí sloužit aktivnímu získávání lidí do našich řad.

Protivládnímu hnutí se i díky akcím více méně happeningového a festivalového charakteru podařilo podtrhnout židli pod fašistickým protekčním úředníkem na ministerstvu školství, ubránit autonomii vysokých škol a rozvířit ve společnosti debatu o rozdávání majetku lidu církvím. Klíčem k úspěchu bylo vždy oslovení a zapojení širší veřejnosti, a právě na tento úkol je třeba i v době rostoucího společenského marasmu napnout všechny síly.