Proč Nobelova cena pro Malalu Júsufzaiovou leží tolika levičákům v žaludku?
Článek pákistánského levicového autora Perveze Hoodbhoye se věnuje především reáliím pákistánské společnosti, ale jeho kritické vývody lze velmi dobře aplikovat i na levici v Evropě a v České republice.
Hoodbhoy se v něm jednoznačně staví na podporu Malaly v jejím boji za právo na vzdělání pro dívky ve společnosti ovládané náboženským fundamentalismem, ostře napadá ideologii a ohavnosti páchané islamisty a kritizuje intelektuálně jednoduchou levici, která pod záminkou „kritiky Západu“ ve skutečnosti přehlíží a zrazuje ty, kteří bojují za lepší život a potřebují její pomoc.
Západní agendu a zájmy lze někdy inteligentně spřáhnout s podporu věcí, které jsou důležité pro lidi žijící jinde. Šarm a jasnost vyjadřování udělali z Arundhati Royové ikonu levicové politiky. Když byla ale dotázána Laurou Flandersovou na svůj názor o Nobelově ceně [míru] za rok 2014, vypadalo to, že právě spolkla žábu: „No, podívejte se, je těžké o tom mluvit, protože Malala je statečné děvče a pokud vím, nedávno se dokonce vyjádřila proti americkým invazím a bombardování… ale je to jen dítě, víte, a nemůže být obviňována za to, co udělala… hraje se tu velká hra… pro Nobelovu cenu si vybírají lidi.“ Musím říct, že od ženy, která všude tak skvěle podporuje boj za práva obyčejných lidí, mě tyto mělké a blahosklonné poznámky hodně zklamaly.
Levicová autorka a aktivistka Farzana Verseyová z Bombaje se vyjádřila ještě nepřátelštěji a popsala Malalu jako “zamotanou loutku“, kterou zavěšenou ukázali na jevišti, a zpražila ji kromě jiného za její zmínku o dětské práci v projevu na Generálním shromáždění OSN: „Nedošlo jí, že nyní je sama její obětí, byť třeba ve vysterilizovaném prostředí akceptovatelného intelektuálního striptýzu.“
Ale počkat! Toto „dítě“ a „zamotaná loutka“ nezískala světové uznání za opozici k americkým válkám ani dětské práci ani za tisíce jiných takových skvělých věcí. Střela, která jí prošla lebkou, byla odvetou za její opozici k vyhlášce pákistánského Talibanu, zapovídající veškeré vzdělávání dívek v údolí Swat po 15. září 2009. Byla reakcí na její energicky vedenou kampaň za právo všech dívek na vzdělání.
Je naprosto jasné, proč si Malala podle svých levicových kritiků zaslouží věčné zatracení. Nechala se fotografovat ve společnosti mužů odsouzených jako padouši: Baracka Obamy, Gordona Browna, Pan Ki Moona, Richarda Holbrooka a dalších. Je také jasné, že by Nobelovou cenu míru, která je vždycky a velmi silně zpolitizovaná, nevyhrála, pokud by neměla podporu z nejvyšších pater západního světa. Mnoho levičáků pak na základě toho snadno odbývá její odsouzení dronových útoků v Pakistánu i to, že 50 tisíc dolarů, které obdržela spolu s Nobelovou cenou míru, věnovala na znovupostavení škol v Gaze, jako pouhou průhlednou snahu o zlepšení své PR.
Levicové kritiky Malaliny Nobelovy ceny se pak nepřiliš překvapivě s radostí chopila i pákistánská pravice a pomohla mnohé mé spoluobčany a spoluobčanky ujistit v jejich stereotypním uvažování. Mnoho Pákistánců dnes z politických, ale v nemenší míře i kulturních a náboženských důvodů nenávidí Západ dokonce víc než tradičního nepřítele v podobě Indie. V týdnech po postřelení Malaly mi několik studentů na univerzitě, kde učím, sdělilo, že Malala Júsufzaiová je Malala „Dramazai“ (herečka), součást psychologické operace iluminátů a kolaborantka se Západem, která pomlouvá Pákistán a snaží se jej vykreslit jako mimořádně nebezpečnou zemi. Mnoho lidí ostatně pochybuje, zda byla vůbec zraněna – Taliban ví, jak zabíjet.
Také oficiální pákistánské kruhy chovají k Malale skrytou, ale hlubokou nenávist. Ačkoliv vláda oficiálně udělení ceny přivítala, rezoluce na uctění Malaly navržená opozicí v oblastním parlamentu provincie Chajbar Paštúnchwa neprošla a místo toho parlament schválil rezoluci, která vyzývá americkou vládu k osvobození „dcery Pákistánu“ Dr. Aafii Siddiquiové, odsouzené spolupracovnice Al-Káidy, která si odpykává 86-letý trest ve Fort Worthu v Texasu. Mainstreamové urdské noviny popisují Malalu jako holku ze západního plakátu a trojského koně zavádění sekularsismu do Pákistánu.
Od milionů svých pákistánských spoluobčanů posedlých konspiračními teoriemi nic neočekávám, ale zajímalo by mě, zda se levicoví kritici – včetně těch, kterých si jinak za jejich otevřenou kritiku mnoha druhů útlaku a imperialistických válek velmi vážím – vůbec dali tu námahu zjistit, proč na Malalu stříleli?
Níže jsem přeložil výtah z devítistránkové brožurky nazvané Aqeedon kaTasadum vysvětlující, proč musí být Malala zabita. Brožura, která začala kolovat krátce po střelbě, je napsaná v urdštině a podepsaná pákistánským Talibanem a Islámským hnutím Uzbekistánu:
Předmluva: Toto je válka dvou věrouk, islámu proti kufrům (neveřícím). Na jedné straně stojí pravé učení a skromnost; na straně druhé je nahota, hudba, tanec a nechutné kroužení. Na jedné straně je respekt pro burku; na straně druhé jsou ženy, které se objevují v televizi a dávají rozhovory mužům, s nimž nejsou příbuzné. Ve skutečnosti se odvažují vysmívat se Talibanu a svatým bojovníkům, kteří se snaží bránit nahotě, oplzlosti a pozápadnění. A to je důvod, proč tzv. Malala, pěšák západních zájmů a sekulárních sil, musí být postavena před spravedlnost:
Zaprvé, je Malala dítě? Není. Narodila se 18. června 1998 [Podle Wikipedie se narodila 12. června 1997, poznámka NČ], takže je stará 15 let a 4 měsíce. Vstoupila do puberty a je to na ní vidět. Musí být proto posuzována jako dospělá žena zodpovědná za své skutky.
Zadruhé. Dovoluje islám zabíjení žen? Ano! Po dobytí Mekky nařídil osobně svatý prorok zabít několik žen včetně jejich ukamenování. Hazrat Ali rovněž prohlásil za správné a oprávněné uškrtit židovskou ženu, která slovně urážela svatého proroka.
Zatřetí, co říká paštúnská kultura? Ačkoliv někteří mediální komentátoři tvrdí, že zabíjet dívky je proti naší kultuře, je to nesmysl. Pokud jsou chlapec a dívka jenom podezřelí z toho, že něco dělali společně, je běžné je oba zabít.
Začtvrté. Je Malala vinna? Ano! Toto tzv. „nevinné“ dítě si ve skutečnosti psalo deník pod falešným jménem Gul Makai a denně nás v něm kritizovalo. Obamu nazvala svým ideálem a dávala přednost sekulárnímu vzdělávání Lorda Maculay před vzděláváním islámským.
Zapáté. Byla Malala neozbrojená? Nebyla! Byla vyzbrojena perem, zbraní ostřejší než je meč, se kterou denně hanobila islám a muslimy. Ukazovala Taliban jako zvířecky jednající divochy, a proto jsme ji právem potrestali.
Závěr: Tím, že se zaměřila na Malalu, se špinavá pákistánská média ukázala být prostitutkami ve službách Američanů. Neřekla ani slovo protestu proti tělesné prohlídce a uvěznění dcery islámu (Dr. Aafii Siddiquiové). Udělala falešnou hrdinku z té, která jen dostala, co si zasloužila.
Hádanka: Proč tato výše popsaná bestialita často v současném levicovém diskursu nevyvolává žádnou nebo jen velmi letmou zmínku? Sexuální otrokyně Boko Haram, stínání hlav provozované ISIL, sebevražedné útoky Talibanu proti civilistům a bezpočet zvěrstev páchaných mnohými islámskými skupinami by měly šokovat a zhnusit všechny, kteří věří v lidskou rovnost, důstojnost a svobodu. Levice zcela určitě na těchto základech stojí, tak proč je tak zticha?
Vysvětlení má dvě části. Zaprvé tu, že část levice má absolutně negativní postoj k celé západní agendě a všechno, co Západ dělá, odmítá jako účelové a pokrytecké. A zadruhé si mnoho dnešních pokrokářů nepřeje opustit pohodlnou pozici, kdy mohou ze všech světových problémů bezpečně obviňovat Západ. Jakmile by byli padouši dva – Amerika a islamismus – už by to zakalilo vodu. Tito lidé si prostě chtějí zjednodušit život.
Neměli bychom ale být chytřejší a kritičtější? Nepochybuju o tom, že tlak Spojených států na prosazování svých strategických a ekonomických zájmů skrze řadu válek a intervencí, zejména v Iráku a Afghánistánu, živí a podněcuje vzestup násilného islamismu. Spojené státy pokračují ve své principiální ochraně a spojenstctví se Saúdskou Arábií, která dlouhodbě financuje džihádisty celého světa. USA vzbuzují zlobu svojí bezpodmínečnou podporou agresivního izraelského expanzionismu. V těchto věcech je správné a vhodné americkou politiku odsoudit a bojovat proti ní.
Na druhé straně bychom měli uznat, že západní kultura a politika se v mnoha důležitých věcech změnila. Nikoliv díky Obamům, Bushům nebo Blairům, ale díky postupnému, několik set let trvajícímu boji dělnické třídy a aktivistů. Dnes si už nemůže žádná západní země dopřát být viděna jako nelítostný kolonizátor vojensky devastující a hospodářsky plundrující jiné země jako v minulých stoletích. Moc stále bezcitných korporátních a politických elit byla výrazně omezena. Proto lze západní agendu a zájmy někdy inteligentně spřáhnout s podporu věcí, které jsou důležité pro lidi žijící jinde, jakými jsou například vzdělání, mír, ženská emancipace, svoboda myšlení a jednání, zaměstnanecká práva a další hodnoty, které jsou důležité i pro levici. Malala hrála tuto hru se Západem dobře a dala nám naději, že i v těchto bezútěšných časech jsou mezi námi lidé, kterým to dobře myslí.
Mladá pákistánská pokrokově myslící blogerka Ghausia Rashid Salamová se na rozdíl od většiny ostatních rozhodla vzdát Malale poctu:
„Měli bychom mít za čest, že se v naší zemi narodil někdo takový jako Malala, protože víme lépe než jakýkoliv běloch nebo jihoasiat, co je to Pákistán a jak se tu žije. Víme lépe než kdo jiný, jakou odolnost musíte mít, abyste mohli žít pod vládou Talibanu a nevzdali boj za svá práva a za práva dalších lidí. Měli bychom být rádi, že lidé na Západě dnes sami mohou vidět brutální poměry, které tady a v jiných částech světa panují, protože šťastnější část světa by si měla uvědomit, jakých privilegií se ji dostalo, a začít skutečně něco dělat, aby se věci změnily.“
Pro jednokolejné levičáky skutečně nadešel čas pochopit, že žijeme ve složitějším světě, kde se nachází více než jen jeden padouch a kde bychom neměli zjednoušovat na úkor přesnosti [popisu reality]. V opačném případě udělají nám všem pouze velkou mědvědí službu.
