Projev členky Celostátního výboru NAL, Milady Sigmundové, na Festivalu za demisi vlády II, 22. září 2012 v Praze:

Proč jsou lidé bohatí, proč jsou lidé chudí

Proč když já mám jenom hlad, druhý může klidně spát,

anebo se nudí

Proč je tolik žebráků, řekněte mi páni

Proč na každém patníku prosí o pár pětníků

dva nezaměstnaní?

Proč je jednomu veselo, druhý svírá pěsti… (Žebrácká, Géza Včelička)

I my svíráme pěsti a žalujeme tuto vládu!

Žalujeme ji za likvidaci školek a jejich nahrazení opatrovnami, kdy se školky stávají luxusem bohatých.

Žalujeme ji za školáky, pro jejichž rodiče se stává stále těžší opatřit jim školní potřeby, knihy, zájezdy a školy v přírodě. Děti jsou od malička diferencovány na ty, které si toto vše mohou (zatím) dovolit a na ubohé „socky“.

Žalujeme ji za studenty a učně, kteří musí přihlížet znehodnocování středoškolského vzdělání a likvidaci učňovského školství.

Žalujeme ji za vysokoškoláky, kteří místo studia musí trávit svůj volný čas za pokladnami supermarketů. Žijí v nejistotě, zda najdou zaměstnání bez praxe, ale potřebná místa pro její získání se hledají stále obtížněji.

Žalujeme ji za pracující, jejichž vydobytá práva jsou likvidována novým „zákoníkem práce“.

Žalujeme ji za staré a nemocné, za to, že se stali předmětem podnikání v parazitních „sociálních službách“.

Žalujeme vládu za to, že dovedla k dokonalosti systém, kde je slovy Karla Marxe „předmětem prodeje vše – i čest a svědomí“. Ale jedině tvůrce hodnot je oprávněn s nimi nakládat a rozhodovat o nich!

Ctím genius loci tohoto náměstí, bývalého Dobytčího trhu, i jeho Novoměstké radnice. A varuji vás, páni, hněv lidu bývá krutý!