Dobré odpoledne,

děkuji Vám za možnost na tomto shromáždění k pietě za oběti masakru v Oděse mluvit. Všichni víme, proč jsme se zde sešli. Události v Oděse byly jedním ze smutných vrcholů teroru a perzekuce, k níž po tzv. Majdanu na Ukrajině dochází vůči nepohodlným lidem. Jako taková se Oděsa stala symbolem a mementem. Bohužel však, násilí ze strany kyjevské vlády a jejích stoupenců vůči obyvatelům Ukrajiny a Donbasu nekončí.

Vezměme si jen jednu tragickou událost z poslední doby: 27. dubna bylo výstřelem z minometu na hraniční přechod v Jelenovce mezi Doněckou lidovou republikou a částí Doněcké oblasti obsazené ukrajinskou armádou zabito pět náhodných civilistů, z toho šlo v jednom případě o těhotnou ženu! Tohoto zločinu se nedopustila ukrajinská armáda, ale trestný dobrovolnický prapor Ajdar a já myslím, že to jméno vám něco říká. Ano, jde o jednotku, ve které sloužila a hrdě se k tomu hlásí tzv. politická vězeňkyně Naďa Savčenková. Já nevím, jestli Savčenková spáchala nebo nespáchala zločiny, z nichž byla v Rusku obviněna, nevím, jak to bylo, ale přijde mi nechutné, že západní vlády resp. západní imperialismus a také vláda České republiky automaticky, bez důkazů tvrdí, že je politicky perzekuovaná a že bez jakýchkoliv skrupulí hájí někoho, kdo bojuje v krajně pravicové jednotce, která se dopustila řady násilných aktů a válečných zločinů. Já říkám hanba naší vládě!

Ale tak jako minometný granát zabil náhodné občany, dochází na Ukrajině k soustavnému a dlouhodobému zabíjení „nepohodlných“ lidí. Začalo to Majdanem, pokračovalo Oděsou a trvá to až dodnes. Dovolte mi prosím, abych vzpomenul konkrétní jména a uvedl konkrétní fakta, co se na Ukrajině dlouhodobě děje.

9. března 2015 spáchal ve svém bytě údajnou sebevraždu bývalý poslanec Janukovyčovy Strany regionů Stanislav Melnik, který si prý prostřelil hlavu. 12. března 2015 byl nalezen mrtvý bývalý gubernátor Zaporožské oblasti ze Strany regionů, 60-letý Alexandr Peklušenko. Údajně opět sebevražda. O pár dní později vypadl z okna v devátém patře bývalý oděský prokurátor Sergej Melničuk. Zde už i policie připustila, že nemuselo jít o sebevraždu nebo nešťastnou náhodou, ale o vraždu. 15. dubna zemřel bývalý poslanec Strany regionů Oleg Kalašnikov, vedoucí osobnost Antimajdanu, kritik Porošenka a Jaceňuka. Pouhý den později našla policie mrtvé tělo opozičního novináře Olesa Buziny, šéfredaktora novin Segodňa. Jméno Buziny a Kalašnikova se krátce předtím objevilo na webu ukrajinských nacionalistů  Miritvorec s jejich osobními údaji.

Mluvme ale i o dalších obětech: Zmiňme vraždy antifašistů Artěma Žudova a Alexeje Šarova v Charkově v březnu 2014, vraždu levicového novináře z Mariupole Sergeje Dolgova 14. července 2014, vraždu tajemníka místní organizace Komunistické strany Ukrajiny ve městě Glinky Vjačeslava Kovšuna z rukou Národní gardy Ukrajiny 22. července 2014, zatčení tajemníka oblastního výboru KSU ve Volnovachše Sergeje Filindaše 30. července 2014, kterého od té doby již nikdo nespatřil. 16. května 2015 zmizela beze stopy předsedkyně Lidové rady Besarábie v Oděse, Věra Ševčenková. Následovala tak osud svého předchůdce Dmitrije Zatulivetera, který také „zmizel“. Připomeňme nedávné brutální mučení pravoslavného kněze Anatolije Lysenka v Dněpropetrovsku z rukou ukrajinské SBU a násilnou smrt jeho ženy. Mluvme o novináři Dmitriji Lyašenkovi, kterého 9. května 2015 fašisté napadli při pochodu k uctění veteránů rudé armády ve Lvově tak brutálně, že přišel o oko. Připomeňme událost jak přes kopírák, kdy 16. února 2016 byl při pokládání květin k památníku rudé armády v Kyjevě neméně brutálně napaden funkcionář Komunistické mládeže Michail Kononovič, který skončil v nemocnici.

Toto vše se na již více než dva roky odehrává v zemi, u které se bez uzardění mluví o vstupu do Evropské unie, u které Západ všechny tyto zločiny pardonuje a zlehčuje a dělá, jako že na Ukrajině žádný fašismus a vyhlazovací válka proti vlastní občanům není! Ale je to jinak a je potřeba o tom mluvit, je potřeba uvádět fakta a šířit je mezi lidi. Na Ukrajině si nikdo nemůže být jistý životem. Nejen obyvatelé Donbasu, ale kdokoliv: bývalý Janukovyčův poslanec, opoziční novináři, komunisté, aktivisté za práva homosexuálů, pravoslavní kněží, příslušníci rusínské, vietnamské či bulharské menšiny, lidé bojující za autonomii, lidé bojující za základní jazyková a národnostní práva ruskojazyčných obyvatel.

Ale vždy je nutno mít na paměti, že na Ukrajině není žádná válka mezi Ukrajinci a Rusy. Na Ukrajině jsou napadáni, ale také bojují všichni demokratičtí, sociálně orientovaní, pokrokoví lidé proti nenávistné banderovské ideologii a jejím nositelům, kteří se násilně zmocnili vlády v Kyjevě. A tento boj je třeba podpořit. Díky za účast a za pozornost!

(jde o volný přepis projevu)