Nedávné masové protesty v Moskvě samozřejmě nezůstaly mimo zorné pole evropské a zejména pochopitelně ruské levice. Podobně jako protesty namířené v České republice proti premiérovi Andreji Babišovi a jeho vládě, vzbudily kontroverze i protesty ruských opozičníků a rozdělily radikální levici na nezřídka nesmiřitelně odlišné pozice. K této debatě publikujeme dvě výrazně odlišná prohlášení vysvětlující stanoviska představitelů obou skupin. Je zřejmé, že pozice radikální levice k politické situaci v Rusku nelze mechanicky přenášet na situaci v České republice, nicméně určité paralely jsou tu zřejmé, zaznamenáníhodné a stojí za další analýzu.

Prohlášení Prezidia Ústředního výboru Sjednocené komunistické strany (OKP)

Cynické odstranění řady opozičních kandidátů a jejich příznivců z účasti ve volbách do moskevské městské dumy a orgánů místní vlády v St. Peterburgu způsobila novou vlnu protestů. Úřady reagovaly jako obvykle zákazem masových shromáždění a policejním násilím naprosto disproporčně k míře možného narušení pořádku.

Rozsah projevů ale ukázal, že protesty mohou přerůst ve vážnou celonárodní politickou krizi. Jádrem této krize není problém nečestných voleb. Problém leží hlouběji. Tkví ve schopnosti občanů spojit se k obraně demokratických práv a svobod pošlapávaných úřady.

Demonstrace opět polarizovaly hlavní politické síly země. Spektrum názorů na tyto akce sahá od nekritické podpory liberální opozici vedoucí protesty až k požadavkům na „rozdrcení agentů cizích zpravodajských služeb“.

Na levém křídle politického systému se opět křídlo reakčních „socialistů“ postavilo za ty, kteří v protestech spatřují projev „oranžové lepry“ (jak se vyjádřil Zjuganov), a fakticky solidarizují s represemi vládnoucí třídy namířenými proti protestům.

Chápeme, že iniciativa vedoucí v tuto chvíli protesty leží v rukou buržoasní opozice, ale bez ohledu na to věříme, že komunisté nemají žádné právo distancovat se od boje za politická práva. Pokud budeme stát stranou, tak je nemožné ovlivnit charakter masového hnutí. Naopak, levice musí stát v čele demokratického hnutí a klást do popředí radikálnější požadavky namířené proti bonapartistickému [Putinovu] režimu. Neomezujme se na mírné heslo „spravedlivých voleb“. Komunisté musí hájit rozšíření moci zastupitelských institucí, podřízení výkonné moci zástupcům lidu, zrušení prezidentské autokracie, volbu soudců občany, registraci [legalizaci] všech politických stran, zásadní snížení oficiální byrokracie, propuštění všech politických vězňů, zakázání politických šťár a zrušení drakonického zákonodárství povolování demonstrací a shromáždění.

Je nepřijatelné, že obrovské hlavní město mající zastupitelský sbor 45 zastupitelů a radnice ve městech federálního významu jsou zbaveny téměř veškeré skutečné pravomoci. Antidemokratický komunální filtr bránící v účasti na volbách kandidátům, kteří nejsou schváleni stranou vládnoucí na regionální úrovni, je naprosto nepřijatelný. Nejde se smířit se stavem, že prakticky všichni soudcové v Rusku jsou jmenováni jedinou osobou – prezidentem Putinem.

Je nepřijatelné opakovat lži policejních socialistů, kteří v jednom šiku s kremelskými médii straší dělníky hrozbou „oranžové lepry“. Boj za politická, kulturní a environmentální práva není a upřímně řečeno nikdy nebyl výsadou liberální buržoasie. Naopak, bylo to právě zapojení širokým proletářských mas do boje za demokracii od poloviny 19. století, které zajistilo takové lidové výdobytky jako všeobecné volební právo, svobodu víry, práva žen a mládeže a rovnost mezi národnostmi. Pod náporem dělníků a levicových sil různých zemí se zhroutily nejreakčnější monarchie a došlo k zničení koloniálního systému. Je nemožné vymazat z dějin úspěchy komunistů v boji proti fašismu a vojensko-policejním režimům.

Naši ruští předchůdci se nikdy neodklonili od boje za demokracii. Bylo to díky úsilí ruských dělníků v únoru 1917, že došlo k porážce carismu. Byli to komunisté, kteří vytvořili jádro odporu k zničení ústavních práv a demokratických institucí v září a říjnu 1993. Pokud nechtějí být komunisté 21. století vrženi na periferii dějin, pokud nechtějí dovolit liberální opozici, aby vedla protesty, pokud nechtějí změnit dělnickou třídu na pouhý přívěšek buržoasní demokracie, musí přijmout výzvu nejnovější politické krize v naší zemi. Jak správně uvádí rezoluce Třetího sjezdu OKP, „každá komunistická, marxistická, anti-kapitalistická propaganda nebo jiná politická akce slouží svému účelu, pokud odhaluje hlavního vykonavatele kapitalistické špíny – současný politický režim Ruské federace.“

Na základě toho Sjednocená komunistická strana nemůže stát stranou probíhajících protestů způsobených zločinnou činností úřadů v době příprav na volby 8. září 2019.

Je povinností komunistů využít všech příležitostí otevřené politické akce lidu k pozvednutí skutečně radikálních demokratických požadavků, k rozvinutí sebeuvědomění pracujícího lidu, k jeho organizování během těchto akcí do nezávislé síly, která nerozdělitelně spojí boj za demokracii s revoluční socialistickou perspektivou.

Moskva, srpen 2019