V rámci letošního ročníku filmového festivalu dokumentárních snímků s lidskoprávní tématikou Jeden svět se promítal i dokument Řeka mění směr od kambodžské filmařky Kalyanne Mam. Děj filmu se odehrává přímo v Kambodži, kde režisérka sleduje osudy příslušníků několika početných rodin v jejich každodenním boji o obživu. Dojemný snímek zachycující realitu kambodžského venkova již získal mnohá ocenění na festivalech po celém světě a i v Praze byla dvě ze tří představení v rámci Jednoho světa vyprodána.

Dokument střídavě nahlíží do života rodin Samournových, Mathových a Mokových obývajících kambodžský venkov, místo zdánlivě nedotčené proměnami světa, které přinesla kapitalistická globalizace. Režisérka bez zbytečné a přepjaté naléhavosti vypráví příběh jejich všednodennosti zahrnující intimní chvíle, dětské hry, společná jídla a konverzaci, ale především pracovní aktivity: hledání zdrojů obživy i péči rodičů o blahobyt malých ratolestí.

Na úchvatné scenérii tropického pralesa a rozlehlého jezera obklopeného porosty mangrovů tak vidíme, jak matka s dětmi hledá v půdě hlízy sladkých brambor, jak rodiny pracují na rýžových polích, jak otec a syn vyjíždí na lodi chytat ryby, jak si opatřují vodu. Ve svých domácnostech pak připravují v kotli vařené banány a vybírají dětem z vlasů hnidy.

Snímek místy dokládá, jak podobné jsou si situace, které člověk určitého věku zažívá, ať už žije v Kambodži nebo v České republice. Není možné ubránit se úsměvu, když matka nabádá své děti, aby u stolu seděly rovně a nekřivily se. A přece jsou příběhy kambodžských rodin a zejména dětí tak odlišné! Místo školy je od útlého věku čeká práce a život přináší mnohem více starostí.

Právě starosti a obavy hrdinů snímku tvoří jádro celého vyprávění. Pramení především z toho, že prostředí, v němž lidé žijí, prochází postupnými proměnami k horšímu – těžební společnosti kácí a mýtí lesy, aby uvolnily místo pro komerční zemědělství, v jezeře rok od roku ubývá ryb a výdělky se tenčí. Místo práce v zemědělství odchází někteří zkusit štěstí v hlavním městě, které se idealizují, ale ani ubíjející práce v mizerných podmínkách textilní továrny nenaplňuje představu o zajištění důstojného a harmonického života, stejně jako „alternativy“ v podobě práce na plantážích manioku vlastněných Číňany.

Kdo od snímku režisérky Mam čekal dynamický děj plný zvratů, konfliktů, výrazných vnějších zásahů do osudu hrdinů a hrdinek a proměn jejich vztahů i vnímání reality bude v tomto zklamán. Řeka totiž svůj směr mění i nemění. Život rodin v kambodžském venkově plyne zdánlivě poklidně, a přece již nic nebude stejné jako dřív. Pomalu, postupně a nenávratně jim mizí před očima přírodní i sociální prostředí, v němž tu vyrůstaly nespočetné generace – a žádný zázrak ani revoluce se nekoná!

Kouzlo a působivost snímku tak spočívá „jen“ a právě v tom, že se v něm na lidských osudech tří rodin znovu ukazuje odvěký příběh člověka bojujícího o lepší život pro sebe, své blízké a své okolí, nerovné utkání jednotlivce proti mocným společenským silám podrobujícím si člověka i přírodu. Výsledkem střetu ale není rezignace, nýbrž hledání způsobů a cest, jak se adaptovat, přežít a pokračovat. A i v tom se v posledku skrývá vzdor vůči nepříznivému „osudu“.