Již 25 let nás v čase dělí nejen od změn, které přinesly listopadové události v tehdejším Československu, ale také od obdobných procesů, k nimž došlo ve většině států tzv. východního bloku. Tyto změny probíhaly někdy prudce a náhle, někdy pomalejším tempem, ale tak či onak zasáhly a zásadně proměnily všechny oblasti lidského života od ekonomiky a sociálního uspořádání, přes politický systém, kulturu a geopolitickou tvář světa. Nová kniha Revoluce nebo transformace Revolúcia alebo transformácia? se k těmto událostem vrací, ale nikoliv jejich deskriptivním uchopením, nýbrž analýzou, jejíž momenty a závěry lze využít k interpretaci a pochopení současných proměn světa.

Kniha z pera Petra Dinuše, Ladislava Hohoše, Marka Hrubce a dalších třinácti autorů a autorek upozorňuje již svým názvem na to, že jde o společný česko-slovenský projekt, na kterém se podíleli významní pracovníci českých i slovenských univerzit a akademií věd. Na knize ovšem spolupracovali také dva profesoři amerických univerzit z Chicaga a Californie. Tým se k práci na společné knize nedostal nějakou náhodou, ale na základě dlouholeté plodné spolupráce a intenzivní výměny názorů mezi jednotlivými členy. Díky tomu, že se na psaní knihy podíleli filosofové, politologové, historici, sociologové, odborníci na globální a kulturní studia, vznikla práce, která – jak zaznělo na prezentaci knihy 12. listopadu v Praze – svými multidisciplinárními rozbory daleko přesahuje pouhý popis faktů.

Kniha začíná úvodním trialogem, v němž si politoložka Vladimíra Dvořáková, filosof Marek Hrubec a sociolog Jan Keller navzájem kladou otázky týkající se tématu revoluce a transformace, na které druzí účastníci odpovídají. Při prezentaci knihy prohlásila politoložka Dvořáková, že z této formy rozhovoru, která překročila zažitý rámec tazatel/tázaný, měla zpočátku obavy, že půjde o vědeckou metodologii ala DADA, ale výsledek ji nakonec mile překvapil.

Podle Dvořákové je dobré rozlišit ve vývoji společnosti „reformy“- pojem, který neoliberální pravice významově převrátila a používá jej k obhajobě jí řízeného společenského regresu a úpadku, „koncepční vývoj“, kterému je nakloněna, a „vize“, kterým se brání jakožto produktům příliš propojeným s určitými „nositeli vize“, kteří chtějí společnost řídit a ovládnout. Dvořáková své úvodní slovo zakončila již poněkud koloritním konstatováním, že se v díle podařilo více problémů nastolit než vyřešit.

Marek Hrubec ve svém úvodním slově připomněl, že pojem revoluce pochází původně z astronomie od Koperníka a do politické vědy se dostal v novověku jako moderní koncept. Je otázkou, zda revoluce nepředpokládá právě kontext moderních společností vyznačujících se existencí masových mobilizací a hnutí (sociálních, národních, občanských) a ztrácí se jako fenomén v dnešních informačních, fragmentizovaných společnostech. Revoluce je možná tam, kde existuje na určité rovině represe (kulturní, politická, ekonomická) a zároveň odpor ke změnám, jinak vývoj ubíhá pomalejší cestou transformace. Mezi oběma procesy ale existují mezistupně a nejrůznější kombinace (transformační revoluce, revoluční transformace).

Hrubec poukázal na úsměvný paradox, že relativně pokojné předání moci v Československu v listopadu a prosinci 1989 z rukou KSČ do rukou Občanského fóra se nazývá sametovou revolucí, zatímco skutečná revoluce vlastnických vztahů (zahrnující restituce, různé formy privatizace a rozkradení státního či družstevního majetku) na začátku 90. let se označuje jako ekonomická transformace.

Ladislav Hohoš se na revoluci podíval očima jednoho z průkopníků kritické teorie a enfant terrible marxismu, Waltera Benjamina, který se při úvaze nad známým Marxovým výrokem o revolucích jako lokomotivách dějin ptal, zda revoluce nepředstavují spíše záchranné brzdy, které použijí lidé cestující vlakem v okamžiku blížící se katastrofy. Podle Hohoše se lidstvo pohybuje po trati, kde se lze občas vyhnout srážce přehozením výhybky na druhou kolej (transformace), ale občas druhá kolej (dostupná alternativa) nevede, a pak nezbývá než zatáhnout za onu brzdu (revoluce). Zajímavým příkladem transformace společnosti jsou např. Tengovy reformy v Číně.

Prezentace knihy vzbudila živou diskusi, do níž se zapojil například bývalý tajemník a poradce několika předsedů vlád, Jaromír Sedlák, který se ptal na existenci společenského subjektu revolučních i transformačních změn a poukazoval na to, že nositelem revolučního vědomí byla v historii často poměrně úzká skupina intelektuálů, která jej „vnášela“ např. do řad dělníků nebo rolníků či bezzemků.

Václav Exner z Alternativy zdola poukázal na změny probíhající v některých státech skupiny BRICS a dále v řadě zemí Latinské Ameriky a ptal se na jejich zařazení. Může existovat třeba tzv. revoluce nízké intenzity, jak bývá označován vývoj Venezuely v době prezidentství Hugo Cháveze? Ukazuje se rovněž, že z existence různých kulturních kontextů (islámský svět, konfuciánství v Číně, katolictví a vliv etnických kultur v Latinské Americe) a různých vztahů rozvíjejících se zemí s dominujícím globálním kapitalismem vyplývá existence odlišných forem modernizace a tudíž patrně i různých způsobů revolucí a transformací těchto společností.

Filosof a religionista Břetislav Horyna zase načrtl paralelu mezi morovými epidemiemi, které strukturně ale nikoliv systémově změnily sociální uspořádání středověké a raně novověké Evropy a dnešním působením globálního finančního kapitálu, které má za sebou rovněž hory mrtvol, ale opět působí jen na přijmutí strukturálních a nikoliv systémových změn. Patrně zajišťuje určitou míru blahobytu, abychom se s ním mohli smířit. Podle Hrubce současná krize bohužel nezapříčinila zatím ani ty strukturální změny, například místo snah o regulaci zhoubných aktivit finančního kapitálu jsme svědky pomoci bankám z veřejných rozpočtů. Na druhou stranu všestranná krize Západu, která vybublala v roce 2008 na povrch, opět upozornila, že žádný režim ani systém zde nikdy nebyly a nejsou navěky. Zhroucení privilegovaného postavení dolaru a znehodnocení amerických dluhopisů zapříčiněné změnami v ekonomické síle hráčů globální ekonomiky může vést k extrémně prudkým, radikálním a nepředvídatelným změnám.

Účastníci zajímavé debaty se shodli, že samozřejmě chceme změnu, která učiní svět lepším a spravedlivějším místem pro život lidstva i zachování přírody.