17. prosince 2014 byli po šestnácti letech vězení v USA propuštěni na svobodu poslední tři členové tzv. Kubánské pětky. Gerardo Hernandéz, Ramón Labañino a Antonio Guerro se spolu s již dříve propuštěnými René Gonzálesem a Fernando Gonzálesem infiltrovali do prostředí miamského krajně pravicového exilu s cílem zabránit dalším teroristickým útokům proti Kubě. Bohužel byli v roce 1998 odhaleni a odsouzeni v podjatém soudním procesu k drakonickým trestům. Z vězení se dostali až v rámci výměny vězňů mezi Kubou a USA předznamenávající oteplení vzájemných vztahů. První výročí této radostné události jsme si připomněli i na setkání Společnosti česko-kubánského přátelství v Praze.

Setkání se odehrálo ve čtvrtek 18. prosince, čili skutečně téměř na den po roce propuštění posledních tří členů Kubánské pětky na svobodu. Tuto událost si v Praze připomněli mimo jiné konzul Kubánské republiky v Praze Angel Gustavo Suárez Cordero, předseda Českého výboru za osvobození Kubánské pětky, básník a spisovatel Karel Sýs, předseda Společnosti česko-kubánského přátelství Ludvík Šulda a zhruba 30 dalších účastníků. Akci moderoval Milan Krajča z Českého mírového hnutí.

Na úvod si lidé připomněli autentickou zprávou z kubánské televize rok starou událost z propuštění šestnáct let vězněných kubánských bojovníků a vlastenců a jejich dojemné setkání s rodinou i kubánským prezidentem Raúlem Castrem a jeho okolím.

Karel Sýs ve svém úvodním slově konstatoval, že propuštěním Kubánské pětky se po 16 letech úsilí podařilo vyhrát jeden zápas, nikoliv ale válku. Projevil obavy o další vývoj nejen na Kubě, kde v souvislosti s novou taktikou Spojených států probíhá „zápas o duši kubánského lidu“, ale i ve Venezuele a dalších latinskoamerických zemích. Připomněl, že vlivem líbivých hesel a krásných leč nikdy nesplněných slibů došlo k prohře v zápase o duši českého lidu, jejímž výsledkem byl vznik řady sociálně silně záporných jevů (nezaměstnanost, prohlubování sociální nerovnosti, růst kriminality aj.). Sýs naopak vyjádřil přání, aby se v budoucnu i navzdory tupé snaze řady našich angažovaných cenzorů a „bojovníků proti komunismu“ prohlubovala spolupráce s Kubou na poli kultury, kdy připomněl nedávnou výstavu moderního kubánského umění v Praze.

Konzul Suaréz poděkoval všem lidem, kteří bojovali za propuštění Kubánské pětice a zejména těm, kteří se systematicky věnovali práci v kampani za tento cíl v České republice. Je třeba připomenout, že propuštění členů Kubánské pětky nebo alespoň výzvu k revizi jejich soudního procesu (který jako zpolitizovaný a nespravedlivý označila i Amnesty International) podpořilo po celém světě statisíce lidí včetně nositelů Nobelových cen, poslanců a poslankyň mnoha národních parlamentů, představitelů odborů, církví, známých umělců, právníků, pedagogických pracovníků a mnoho dalších lidí včetně samozřejmě široké veřejnosti doma na Kubě.

Vždyť v případě Kubánské pětky šlo o vykonstruované odsouzení pěti osob za údajnou špionáž a spiknutí ačkoliv tito vůbec nezjišťovali jakékoliv tajné informace o americké vládě, vojenských zařízení v USA apod., ale pouze se zapojili do prostředí krajně pravicových kubánských exilových organizací typu Bratří k záchraně nebo Alfa66 s cílem zabránit jejich dalším útokům vůči Kubě (v 90. letech došlo např. ke střelbě a umístění bomb do kubánských hotelů – 1 mrtvý a 11 zraněných, plánovalo se pašovat na Kubu letecky zbraně a poškozovat vedení vysokého napětí). Původně dostali celkový výměr trestu na 4 doživotí a 77 let vězení, z nichž si mnoho let museli odsedět odděleně v nejtěžších amerických věznicích. Po značnou dobu byli navíc zbaveni zákonem daných práv na styk s rodinou, byli protiprávně drženi na samotkách apod.

Suaréz v této souvislosti zmínil, že k propuštění uvězněných (výměnou za propuštění jednoho amerického zpravodajce vězněného na Kubě a jednoho pracovníka USAID, který se na Kubě podílel na nelegálních aktivitách) došlo v podmínkách zlepšování vztahů mezi Kubou a Spojenými státy. Vyjádřil se jasně pro další pokračování tohoto trendu, který nese své ovoce například v boji v proti drogovému byznysu a jiné kriminalitě, v oblasti ochrany životního prostředí, obchodu aj. s tím, že se nijak nebrání ani diskusi k otázce lidských práv. Jasně ale zdůraznil, že taková diskuse musí probíhat ve stylu rovný s rovným, že největším problémem Kuby z hlediska lidských práv je dění na americké vojenské základně Guantanamo, v jejíž věznici je již mnoho let drženo bez soudu i jakéhokoliv obvinění několik stovek lidí, a že ve vztahu Kuba USA vůbec zůstávají zásadní problémy (samotné protiprávní držení Guantanama vynucené ze strany Spojených států na začátku 20. století, pokračující ekonomické embargo proti Kubě a jiné). Úplná normalizace vztahů tak podle Suaréze potrvá ještě dlouho. Ve vztahu k České republice Suaréz ocenil prohlubující se spolupráci v ekonomické oblasti z poslední doby (po mnoha letech, kdy se původně skvělé obchodní ale i politické a kulturní vztahy ocitli vinou havlistického režimu v troskách).

V druhé části večera předal předseda Společnosti česko-kubánského přátelství Šulda ocenění formou čestných uznání řadě osobností a organizací za pomoc v kampani za propuštění Kubánské pětky a solidaritu s Kubou. Jak slovem, tak puštěním videa se snímky z akcí si všichni mohli připomenout řadu konkrétních aktivit této kampaně včetně každoročních protestních demonstrací před americkou ambasádou v Praze, benefiční plavby lodí po Vltavě, turistického výšlapu na Milešovku, setkání s pozvanými manželkami některých členů Kubánské pětky, sesbírání desetitisíce podpisů na petici za propuštění Kubánců a dalších.

Na závěr setkání byl oficiálně rozpuštěn Český výbor za osvobození Kubánské pětky, neboť tohoto cíle bylo dosaženo. Po vyjádření přání, aby se v nejbližší době podařilo uskutečnit přímo v Česku setkání se členy Kubánské pětky, již přešla diskuse do neformálního rázu a lidé se ve volné zábavě postupně rozcházeli nebo přijali připravené pohoštění olivami, vínem a kubánským rumem.