Francouzská dělnická třída se bouří a protestuje proti důchodové reformě, kterou navrhla neoliberální vláda v čele s Emmanuelem Macronem. Velké odbory, levicové strany, skupiny mládeže a další zahájily po celé zemi masivní protesty požadující, aby vláda stáhla kontroverzní plány, které zvýší věk odchodu do důchodu v zemi z 62 na 64 let. 19. ledna se kolem dvou milionů lidí účastnilo protestů a mobilizací pořádaných po celé Francii. Druhý den mobilizace byl zorganizován 31. ledna. Zpravodajské zdroje uvedly, že protestů organizovaných v mnoha městech se zúčastnilo až 2,8 milionu lidí. Podle odhadů odborů se do stávky zapojily téměř tři čtvrtiny pracovníků v rafinériích, které patří významné ropné společnosti TotalEnergies. Podobně se podle odhadu odborů do protestních akcí zapojilo asi 55 % zaměstnanců v sektoru vzdělávání. Sociální hnutí účastnící se stávek a jiných akcí na pracovištích varovala, že jejich mobilizace ještě zesílí, pokud vláda neustoupí.

Peoples Dispatch (PD) hovořil s Vladimirem Nieddu z Lidového hnutí za zdraví (PHM) Francie ohledně pravděpodobných dopadů navrhovaných důchodových reforem na francouzskou dělnickou třídu a sektor veřejného zdraví. Nieddu je také členem Mezinárodní komise La Fédération SUD Santé Sociaux.

Peoples Dispatch (PD): Jaké jsou hlavní návrhy důchodové reformy Emmanuela Macrona? Jaká je podle vás logika vlády při provádění těchto reforem?

Vladimir Nieddu (VN): Rada ministrů francouzské vlády přijala 23. ledna návrh důchodové reformy, jejímž hlavním cílem je zvýšit věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let. Macron je připraven diskutovat o dalších ustanoveních reformy, ale ne o tomto. Aby lidé přijali toto ustanovení, které v současnosti odmítají dvě třetiny populace a 93 % zaměstnanců, nadále zdůrazňuje to, co lze považovat za lepší aspekty reformy. Ani tato takzvaná příznivější opatření však neobstojí v podrobné analýze: ať už jde o zvýšení minimálního důchodu na 85 % čisté mezioborové minimální mzdy (SMIC) nebo 1 200 eur hrubého, předčasný odchod do důchodu z důvodu dlouhé kariéry nebo větší zvážení náročnosti pracovních podmínek.

Cíl zvýšit minimální důchod na 85 % SMIC je v zákoně stanoven již 20 let a stále se neuplatňuje. Předčasný odchod do důchodu byl v předchozím zákoně definován příznivěji a byl to sám Macron, kdo odstranil kritéria pro definování pracovní zátěže, která existovala dříve. Macron byl již v roce 2019 nucen stáhnout důchodovou reformu po mimořádné mobilizaci zaměstnanců, obyvatelstva a části odborového hnutí, včetně Všeobecné konfederace práce (CGT), Fédération syndicale unitaire (FSU), SOLIDAIRES a Force Ouvrière (FO).

25. dubna 2019 Macron řekl: „Dokud nevyřešíme problém nezaměstnanosti v naší zemi, upřímně řečeno, bylo by docela pokrytecké zvyšovat věk odchodu do důchodu. Máte-li dnes nízkou kvalifikaci, žijete-li v regionu, který se potýká s problémy se zaměstnáním nebo strukturálními problémy určitých odvětví, když se sám nacházíte v nesnázích, když máte roztříštěnou kariéru, hodně štěstí, když se těch 62 let vůbec dožijete. To je realita naší země.“ Nyní Macron říká opak toho, co říkal tehdy. Tváří v tvář tomuto paradoxnímu či rozporuplnému jednání je jasné, že logiku této reformy je třeba hledat jinde.

PD: Jaké byly reakce obyvatelstva, zejména dělnické třídy, na navrhované reformy? Do jaké míry podle vás reformy poškozují práva pracovníků?

VN: Obyvatelstvo a pracující pochopili, že Macron chce přesunout odpovědnost za nesení případných budoucích deficitů pouze na dělnickou třídu, nikoli na kapitál, protože penzijní fondy jsou letos přebytkové a mají značné rezervy. Chápou, že chce snížit výši jejich budoucích důchodů, zatímco miliardáři se v posledních letech bezostyšně obohacovali, a že chce prosazovat rozšiřování penzijního připojištění v situaci, kdy by si je mohli dovolit jen ti s vysokými platy.

Lidé zejména chápou, že Macron chce prosazovat ultraliberální evropskou politiku snižování deficitu ve jménu nelegitimního dluhu, který není dluhem pracujících. Během krize COVID-19 bylo Macronovým mottem říkat, že se s krizí vypořádá, „ať to bude stát, co to bude stát“. Dnes dělníci vidí, že tíha krize spočívá pouze na jejich bedrech; jasně vidí lži vlády a Macronovo porušování slibů z roku 2019 neprodlužovat věk odchodu do důchodu.

Nepamatuji si, že bych od roku 1968, ještě před zahájením rozprav v parlamentu, viděl tak lidovou reakci, ani aby se tak rychle zvrhlo slovo vlády. Debata o otevřené stávce byla vedena veřejně v televizních kanálech, rádiích a na valných shromážděních – například v SNCF (Société nationale des chemins de fer français), národní železniční společnosti. V energetickém sektoru vyhrožuje CGT (General Confederation of Labour) miliardářům, že zastaví elektřinu a uvolní ji do nemocnic a školek. Zaměstnanci v rafineriích, přístavech a docích oznámili plán na zvýšení mobilizace a před demonstracemi a meziprofesní generální stávkou, která se konala 31. ledna, již proběhla řada místních nebo sektorových akcí.

PD: Jaký dopad budou mít reformy na zdravotnictví, které je již nyní v tísni kvůli úsporám, inflaci a nedostatku zaměstnanců?                                     

VN: Dopad těchto reforem v sektoru zdravotnictví a sociální péče bude značný. Tento sektor – se svými 2,3 miliony pracovníků neboli téměř 10 % aktivní populace – tvoří z více než 80 % ženy, které budou touto reformou zasaženy nejvíce. Ministr-delegát Franck Riester 23. ledna v Senátu přiznal: „Ženy jsou mírně penalizovány odkládáním zákonného věku. […] Nikdy jsme neřekli, že každý vyjde jako vítěz.“

Zdravotní sestry, které mohly dříve odejít do důchodu v 55 letech, byly penalizovány již v září 2010, kdy jim byl důchod zvýšen na 60 let. S novou reformou by byly opět penalizovány, protože by se jim věk odchodu do důchodu posunul o další čtyři roky dopředu, takže by to bylo 64 let. Z tohoto příkladu je vidět, že jsou penalizovány mnohem výrazněji než ta část populace, které by se pracovní kariéra prodloužila jen o dva roky. V roce 2010 se pečovatelům ve veřejném sektoru zvýšil věk odchodu do důchodu z 55 na 57 let, a pokud nevyhrajeme nyní, odešli by v nejlepším případě do důchodu v 59 letech. Samotné tyto dvě kategorie pracovníků tvoří více než 60 % zaměstnanců veřejných nemocnic. A pro všechny pracovníky v soukromém zdravotním a sociálním sektoru bude odchod do důchodu 64 let, bez ohledu na faktory, jako je noční práce, práce na směny, práce o víkendech…

PD: Jako odborář a člen PHM France, jaké požadavky máte, abyste pomohli lidem čelit krizi životních nákladů a krizi nemocnic?

VN: PHM France sama o sobě nemá žádné zřetelné požadavky, protože je to prostor pro artikulaci debat a lidových bojů. Jednáme v rámci široké koalice s názvem „Naše zdraví v ohrožení“, která podporuje a sdílí požadavky meziodborové iniciativy. Najdeme tam CGT a SUD Santé Sociaux spojené s mnoha dělnickými kolektivy a místními výbory na obranu zdraví. Právě ty požadují následující: okamžité zvýšení platu o 300 eur (327,12 USD), okamžité najmutí 200 000 pečovatelů, ukončení zavírání nemocničních lůžek a uzavření místních nemocnic a porodnic.

PHM také podporuje akci sociálních pracovníků a pečovatelek, kteří 2. února v Paříži protestovali, kteří požadují stejné odměňování jako má veřejný sektor a kteří brání svou národní kolektivní smlouvu, která je už od roku 2005 v ohrožení. Jsou organizovani v místních odborových a mimoodborových výborech, seskupených v rámci národní koordinace, kterých se účastní sociální federace SUD Santé a mnoho odborových svazů CGT a které se velmi brzy sejdou v Lille.

PHM France také podporuje spolu s 200 organizacemi, které 14. května demonstrují v Lure, boj za obranu a zlepšení veřejných služeb. Vyzýváme k systému sociálního zabezpečení, který by proplácel 100 % všech nákladů na léčbu a ošetření a zrušil všechny zdravotní odpočty, které penalizují pacienty.

Konečně, já osobně hájím existenci systému sociálního zabezpečení bez hranic a bez bariér, který by podle mého názoru měl být nárokem všech národů světa. Jak COVID-19 opět ukázal, viry nemají hranice.

Převzato z: https://peoplesdispatch.org/