• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

09
LED
2010

Rozpočet není výhrou občanů: Odmítněme rozpočet “zdola”

Autor: Vladimír Trojan
komentář : vypnuto

Přesto není rozpočet výhrou českých občanů – je jen dalším tragikomickým pokračováním frašky s názvem kapitalistické hospodaření a dalším důkazem neschopnosti našich politiků najít lék na současnou krizi.

„Za krizi nemůže nikdo z nás,“ přesvědčují nás političtí neoliberálové s nejčestnějším člověkem Kalouskem v čele. Rozbuškou k velké finanční krizi jistě není žádný z českých politiků. Krize je dílem dlouhodobě neudržitelného volného trhu. To si uvědomuje většina, až na úzkou vrstvu neoliberálních fanatiků, kteří z krize viní „příliš velkou regulaci trhu a zásahy státu“.

Bylo na jednotlivých zemích, nakolik dokážou globální krizi postavit. Ta naplno odhalila, jaký marasmus se ve skutečnosti skrývá pod kůží údajných „ekonomických tygrů“.
V pobaltských státech typu Lotyšska probíhala pod praporem neoliberálních reforem destrukce sociálního státu, rozkrádání země zahraničím kapitálem, nárůst spekulací a celkové chudoby obyvatelstva, z něhož mnoho těch práceschopných raději odešlo do zahraničí. S propuknutím krize se ocitly na pokraji státního bankrotu.

Naproti tomu lépe krizi odolávají země Skandinávie s tradičně „štědrým“ sociálním systémem. To konstatuje i Topolánkův NERV, který nám Finsko dává za příklad hodný následování – sice především v boji s korupcí a udržováním veřejných rozpočtů než v zavádění daňové progrese, vše ale má zde svou souvislost.

Hospodářská situace v České republika zatím neodpovídá ani pobaltskému, ani skandinávskému scénáři. Saldo veřejných rozpočtů, státní dluh ani vládní dluh nejsou nikterak tragické. Celkové zadlužení je dokonce pod evropským průměrem. Je ale smutnou pravdou, že tempo nárůstu zadlužování je již mnoho let v ČR nejvyšší v Evropě.

Za dluhy ovšem nemůže žádné „socialistické rozhazování“ – velká část dluhu vznikla v důsledku sanace českého bankovního sektoru (zhruba 500 miliard Kč) a další nehorázné, pod koberec zametané dluhy v Konsolidační agentuře, vzniklé za časů Klausova „zodpovědného hospodaření“.

Údajné rozpočtové přebytky za vlád ODS jsou účetní trik, jak je vidět ze statistik Eurostatu a Světové banky.

Nástup Topolánkovy vlády a prosazení „reforem veřejných financí“ dostatečně umocnilo mizernou ekonomickou situaci u nás. Zavedení pseudorovné, díky stropům na sociálním a zdravotním pojistném však degresivní daně z fyzických osob, snížení daně z právnických osob, zvýšení nepřímých daní, sociální škrty, cikrtovné – to vše mělo a má negativní nejen sociální, ale také ekonomický dopad.

Zpomalil se růst HDP. Ke konci roku 2007 činil 5,9 %, v prvním čtvrtletí roku 2008 již jen 4,7 %. Na vině je deformami vynucená snížená spotřeba domácností.

Vzrostla inflace (na více než 6 %) a co je paradoxní, zvýšil se též deficit veřejných financí (z 0,6 % HDP v roce 2007 na 1,5 % HDP v roce 2008) i veřejný dluh k HDP (z 28,9 % HDP v roce 2007 na 29,8 % HDP v roce 2008), třebaže vláda své reformy obhajovala právě odkazem na snižování těchto deficitů.

Státní dluh jen za rok 2008 vzrostl raketově o 107 miliard – druhý největší nárůst státního dluhu v novodobé historii. Snížení deficitu státního rozpočtu v roce 2008 na pouhých 19 miliard bylo dosaženo účelovou změnou zákona č. 218/2000 Sb., která umožnila načerpat do příjmů prostředky z rezervních fondů až ve výši 60 miliard korun. Normálně by tedy deficit činil zhruba 80 miliard (čímž by byl o 14 mld. vyšší než v roce 2007).

Snížením daní pro nejbohatší vznikly výrazné výpadky ve veřejných rozpočtech – v minimální výši 80 miliard Kč ročně! – i když složená daňová kvóta byla v roce 2008 vyšší než v roce 2006 (v posledním roce vlády ČSSD činila 36,2 % HDP, zatímco v roce 2008 36,6 % HDP). Svůj vliv na tom mělo nesmyslné zvýšení snížené sazby DPH z 5 na 9 %.

Výpadky ve veřejných rozpočtech znamenaly to, že pak v rozpočtu nezbylo na opravdu účinná protikrizová opatření. Topolánek měl na co navazovat. Vlády sociální demokracie také snižovaly přímé daně. Místo opatření proti daňovým únikům a upevňování daňové progrese zvyšovaly daně nepřímé, na základě diktátu EU i vlastního rozhodnutí.

Jak sám přiznal exministr financí Sobotka, kdyby se v letech 2004-6 přímé daně byť pouze nesnižovaly, mohla již mít Česká republika v roce 2007 přebytkový rozpočet.

Jenže ČSSD raději v té době snížila DPPO z 31 % na 24 %, nejnižší sazbu daně z příjmů z 15 % na 12 %, daň z převodu nemovitostí z 5 % na 3 % a z nepřímých daní pouze základní sazbu DPH z 22 % na 19 %. Silný ekonomický růst byl dán celosvětovou konjunkturou, na které se svezly i oni „ekonomičtí tygři“. Rezerv na horší časy se vlády dobrovolně vzdaly. Konjunktura pominula a s krizí se začal kumulovat pořádný deficit. Dokonale k tomu přispěl i Kalouskův rozpočet založený na naprosto, ale naprosto nerealistickém pětiprocentním růstu.

Bez protikrizových opatření by tak rozpočet v příštím roce skončil deficitem ve výši 250, podle jiných odhadů až 350 miliard Kč.

Rozpočet trochu sáhl i do kapes bohatých, když zvýšil stropy na odvody pojistného na šestinásobek průměrné mzdy, zrušil slev na pojistném, zvýšil daň z nemovitostí, zastavil snižování daní z příjmu právnických osob.

Vyššími stropy na pojistné budou určitě zaměstnavatelé argumentovat při propouštění – ale jak víme, kdo chce psa bít, hůl si najde.

Každopádně zvýšení stropů na pojistném se současným zrušením slev přinesou očekávaný příjem téměř 20 miliard.

Do kapes chudší většiny ale sáhne mnohem razantněji:
1. zvýšení snížené sazby DPH na 10 %
2. zmrazení podpor v nezaměstnanosti
3. snížení platů ve státní sféře
4. snížení příspěvků na sociální služby
5. nižší růst plateb za státní pojištěnce
6. nezvyšování příspěvků na dítě

Všechna tato vysoce asociální opatření podstatu krize vůbec neřeší. Lze je čekat spíše od neschopného politika, než od erudovaného odborníka na státní rozpočet, za kterého je Janota vydáván. Paroubkova slova o Janotově napojení ideologickou pupeční šňůrou na Kalouska mají něco do sebe.

Drtivá většina Janotova balíku představuje masivní škrty na těch, kteří se nemohou bránit a kteří pod náporem krize trpí nejvíce – tedy nezaměstnaní, rodiny s dětmi, platově silně podhodnocení pracující jako jsou učitelé, ale také důchodci. Nelze se divit, že nejhorlivějším propagátorem Janotova balíku se stala právě TOP 09.

Protikrizový rozpočet je tedy „úsporný“. Avšak jak si během velké krize 30. let všiml ekonom John Maynard Keynes: “Když se společnost rozhodne více spořit, může to vést paradoxně k nižším úsporám.“

Velké úspory vyvolají pokles spotřeby, což sníží agregátní poptávku, která zase přivede ekonomiku k nižším investicím, následně k nižšímu národnímu důchodu a nakonec
k i těm nižším úsporám.

To známe z nedávné doby, kdy Topolánkova vláda svými protilidovými kroky snížila spotřebu domácností ze 4,8 % roku 2007 na 3,6 % roku 2008, a tím tak i zpomalila růst ekonomiky. V USA zase nízké reálné příjmy občanů vedly k jejich vysokému zadlužování, z čehož pak vznikla hypoteční krize.

Je proto pouhou iluzí, že by škrty v platech a sociálních věcech prostřednictvím Janotova balíku nesnížilo koupěschopnost občanů a ekonomickou krizi neprohloubilo.

Janota uznává, že při sestavování rozpočtu se důrazem na ekonomický růst tolik nezabýval, protože dal přednost snižování deficitu. Avšak růst ekonomiky v příštím roce bude mít na výši rozpočtového deficitu výrazný vliv.

Parlamentní levice pozměňovacími návrhy některá „spořivá opatření“ zrušila, za nesouhlasného úpění modré pravice. Zemědělci tak nakonec dostanou 1,5 miliardy; 6,8 miliard půjde na platy zaměstnanců veřejné sféry a 3,8 miliard do sociálních služeb. Přes křik modrých strak představují schválené rozpočtové změny pouhé 1 % (!) objemu státního rozpočtu, čímž na jeho strukturu mají pramalý vliv.

Jestli deficit v příštím roce dosáhne výše 162 miliard anebo bude o několik miliard vyšší, je při nepředvídatelném vývoji krize nejisté. Ostatně víme, jak to dopadlo s letošním „realistickým“ rozpočtem Kalouskovým.

Podstatnější je, že v rozpočtu byly zachovány škrty v tak citlivých oblastech, jako je věda nebo školství, a svinčíky Topolánkovy vlády, jako jsou „regulační“ poplatky ve zdravotnictví a nerovná degresivní daň.

Přitom existuje množství řešení zadlužování i bez dopadů na sociálně ohrožené vrstvy obyvatelstva. Mezi ně patří například zavedení opravdové progresivní daně (ne takové, jakou plánuje ČSSD, která ve skutečnosti jen o něco méně degresivní než ta Topolánkova), a to jak pro fyzické, tak i právnické osoby.

To by však muselo být doplněno nezbytnými opatřeními, jako je redukce nejrůznějšími lobbisty prosazených daňových výjimek, zvýšení různých druhů daní (například z dědictví) a zavedení nových (například z luxusního zboží), tvrdé trestání osob či firem, které využívají daňových rájů.

Touto cestou se však Janota a spol. nevydali. Parlamentní levice prosadila jen kosmetické úpravy a ČSSD dokonce nakonec zvedla pro rozpočet ruku. Nezbývá než odmítnout Janotův rozpočtu zdola – stávkami a demonstracemi.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.