Rusko a Západ daly najevo svůj záměr zapojit se do dlouhodobé konfrontace o Ukrajinu. Zatímco Rusko jasně pocítilo účinek sankcí, EU zůstává zranitelná vůči ruským pokusům využít energii k rozdělení členských států.

Poté, co ruský prezident Vladimir Putin v březnu vyhlásil vítězství nad „ekonomickou bleskovou válkou“ západních sankcí, musí čelit pokračující západní finanční podpoře Ukrajiny, která bojuje proti ruským silám. Kreml bude navíc nucen financovat rekonstrukci a integraci dobytého ukrajinského území.

S rostoucími náklady Putin stále více prosazoval potřebu upevnit bezprostřední a dlouhodobou pozici ruské ekonomiky. V dubnu šéfka ruské centrální banky Elvira Nabiullina prohlásila, že ruská ekonomika zaznamená „strukturální transformaci“ během druhého a třetího čtvrtletí tohoto roku, aby se vyrovnala inflace, problémy s dodavatelským řetězcem a snížení dovozu.

Aby Kreml zmírnil domácí obavy související s náklady na válku, zvýšil v květnu minimální mzdu a výplaty důchodů o 10 procent. Zdá se, že tato iniciativa také pomohla utlumit jakoukoli domácí opozici 30. června, kdy byly dolní komoře ruského parlamentu Dumě předloženy dva návrhy zákonů, které měly ruské vládě poskytnout větší kontrolu nad domácí ekonomikou.

První návrh umožní ruské vládě přinutit domácí společnosti, aby přijaly vládní zakázky a dodaly ozbrojeným silám zboží a služby potřebné pro to, co Rusko nazývá svou „zvláštní vojenskou operací“. Aby ujistil podnikatelskou komunitu, že tento návrh zákona na ně nebude mít negativní dopad, řekl místopředseda vlády Jurij Borisov, že navrhovaný zákon „nestanoví povinnou konverzi civilních malých a středních podniků pro potřeby ozbrojených sil“. Místo toho by návrh zákona primárně cílil na společnosti v obranném sektoru, které již spolupracují s vládou.

Druhý návrh zákona, který zavede změny ve federálním pracovním právu, umožňuje ruské vládě překonat potenciální nedostatek pracovních sil tím, že vládě umožní nařídit, aby zaměstnanci pracovali přesčas, v noci, o víkendech a svátcích.

I po podepsání dohod bude ruská vláda moci změnit podmínky jakékoli smlouvy. Kreml naznačil, že bez těchto „zvláštních ekonomických opatření“ hrozí, že se ruská vojenská kampaň na Ukrajině zastaví. Poté, co byly zákony přijaty 5. července Dumou, nyní čekají na další přezkoumání, než je bude moci Putin podepsat.

Tato opatření jsou součástí pokračujících pokusů Ruska stabilizovat svou ekonomiku uprostřed rostoucí globální ekonomické nestability. Navzdory snahám Západu zmrazit velké ruské devizové rezervy má Kreml stále přístup k přibližně polovině z 600 miliard dolarů, které vybudoval na svou ochranu od roku 2014, po anexi Krymu. Rusko se pokusilo vyvinout konkurenční platební systémy a obchodní sítě s Čínou, prosazovalo „novou rezervní měnu“ pro mezinárodní obchod, aby narušilo dominanci amerického dolaru, a podporovalo další podobná opatření na ochranu své ekonomiky.

Doposud však záchranou Kremlu bylo především drastické zvýšení cen energií od doby, kdy v únoru napadl Ukrajinu. Dokonce i ve srovnání s rokem 2021, který pro ruskou vládu představoval relativně vysoké daňové příjmy, vzrostly výběry v dubnu 2022 o více než 30 procent ve srovnání s dubnem 2021, a to navzdory výraznému snížení evropské poptávky po ruské energii.

Evropští lídři vyzvali k asertivnější reakci na globální ekonomickou nestabilitu podobnou rozhodným krokům podniknutým proti Rusku. 13. června francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že Evropa potřebuje „válečnou ekonomiku“, aby zvládla ekonomický dopad konfliktu a posílila svou strategickou autonomii. 6. července francouzská vláda oznámila, že znárodňuje svou jadernou společnost Électricité de France (EDF). 22. července německá vláda provedla mnohomiliardové vykoupení velké společnosti dovážející plyn Uniper, která byla první energetickou společností v zemi.

Tyto manévry jsou však pouze odrazem širší ekonomické zranitelnosti Evropy prostřednictvím energetiky. Po USA a Číně tvoří 27 států EU třetí největší energetický trh na světě. Velká část jejich dodávek energie pochází z nečlenských států, zejména z Ruska. A i když ekonomická síla Západu daleko předčí ruskou, peníze samy o sobě nemohou vyřešit problém zmenšujících se zásob energie pramenící ze sankcí a kremelských iniciativ na snížení vývozu energie.

V Německu by „úplné a trvalé uzavření zbývajících dodávek ruského zemního plynu do Evropy“ mohlo mít za následek mezi lety 2022 a 2024 ztrátu HDP ve výši 4,8 procenta ve srovnání s HDP v roce 2021, uvádí pracovní dokument Mezinárodního měnového fondu. Německá vláda již 23. června vystupňovala z prvního stupně („včasné varování“) svého třístupňového nouzového plánu na dodávku plynu na druhý („poplach“). Stupeň tři („nouzový stav“) by německé vládě umožnil zavést a převzít kontrolu nad přidělováním zemního plynu v celé zemi. Rakousko, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko a další země rovněž nedávno zvýšily nouzová opatření týkající se plynu.

EU se snažila zavést kolektivní opatření na úsporu energie s cílem zmírnit bolest mezi členskými státy a zvýšit institucionální solidaritu. Na zasedání Evropské komise 19. července se EU pokusila zavést právo zavést mezi členské státy povinný příděl plynu. Takové návrhy však narazily na značný odpor jak více proruských států v evropské politice, tak širší politické třídy.

Například 13. července Maďarsko oznámilo energetický nouzový plán, který zahrnoval omezení toku plynu a dalších zdrojů energie do jiných zemí na evropském energetickém trhu. Rozhodnutí vyvolalo kritiku ze strany evropské komisařky pro energetiku Kadri Simsonové. 21. července Španělsko a Portugalsko oznámily, že nepodpoří iniciativu EU snížit spotřebu zemního plynu v bloku o 15 procent.

Návrh německého poslance z července, že by východoevropské země mohly sdílet plyn s Německem, také vedl k odmítnutí několika polských politiků, kteří dříve kritizovali rostoucí německé nákupy ruského zemního plynu od anexe Krymu v roce 2014 až do roku 2022.

Vzhledem k tomu, že energetické obavy tlačí evropské země k tomu, aby uplatňovaly politiku sebezáchovy před solidaritou, navrhla EU ambiciózní iniciativy na snížení cen. Spolu s USA představila EU začátkem července tlak na cenový strop ruské ropy.

To by však mimo jiné vyžadovalo spolupráci s hlavními odběrateli, jako je Čína a Indie, kteří již odebírají ruskou ropu za nižší než tržní hodnotu, a rovněž koordinaci s Organizací zemí vyvážejících ropu, která nemá příliš důvodů podnikat kroky ke snížení cen ropy.

Předchozí mezinárodní úsilí o ovlivnění toků ropy a cen od hlavních vývozců, jako byl program ropa za potraviny v Iráku v 90. letech a režim výjimek ze sankcí z roku 2011 v Libyi, vedly k významnému vykořisťování, které tyto systémy vážně podkopalo. Pokusy o stanovení cenového stropu na ruskou ropu pravděpodobně také zapříčiní, že Kreml využije své zásoby zemního plynu k prohloubení globální energetické krize dalším omezením dodávek plynu.

A stejně jako problémy, kterým čelí ruský vojensko-průmyslový komplex, problémy s dodavatelským řetězcem a výrobou se staly zjevnými západním armádám, které se snaží pomoci ukrajinskému válečnému úsilí. Do května byly například vyčerpány zásoby různých amerických raket, zatímco Nizozemsko oznámilo, že již nemůže posílat na Ukrajinu houfnice.

Systémová korupce na Ukrajině navíc zůstává hlavním zájmem západních vlád, které zemi poskytují finanční pomoc. Riziko, že miliardy dolarů přijdou vniveč, jen dále přispěje k „únavě z Ukrajiny“, která hrozí nahlodat západní podporu Kyjevu.

Kreml, který si od roku 2014 zvykl na sankce a ekonomickou nestabilitu, věří, že ruský práh ekonomické bolesti překračuje práh Západu. Jak se blíží zima a poptávka po energii roste, EU riskuje rozpory mezi členskými státy kvůli napětí ohledně dodávek. Přivedení války domů evropským občanům tímto způsobem může Rusku pomoci dosáhnout diplomatického průlomu v konfliktu a odhalit omezení EU v jejích pokusech překonat národní zájmy členských států.

Tento článek byl publikován na Globetrotter.