• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

28
LED
2019

Samir Amin, imperialismus a „Arabské jaro“

Štítky: Blízký východ, Politika
Autor: Tim Anderson
komentář : vypnuto

Pozdně neomarxistický teoretik Samir Amin ve svém díle dobře uchopil všechny imperialistické plány proti Blízkému východu – nebo řekněme západní Asii, abychom použili ne-eurocentristickou terminologii. Amin je koneckonců jedním z průkopníků ne-eurocentristické levice. Na druhou stranu ale projevoval malé uznání skutečnému odporu arabských států jako je Sýrie nebo Libanon. Jde o slepou skvrnu práce mnoha západních marxistů.

Ačkoliv se Amin primárně zaměřoval na svůj rodný Egypt, psal rovněž o dění v Sýrii. V epilogu z roku 2016 ke své knize „Obrození arabského světa“ (2011) uvedl, že si je vědom:

„Koherentního plánu… na zničení syrského státu způsobem, který si Spojené státy vyzkoušely v Iráku a Libyi. Cílem Spojených států je rozbít alianci mezi Íránem, Sýrií a Hizballáhem, která představuje překážku ovládnutí celého regionu Spojenými státy. Cílem Izraele je mít Sýrii rozkouskovanou na řadu sektářský státečků. Cílem arabských států Zálivu je zavedení sunitské diktatury wahábistického střihu… založené na zmasakrování a zločinné eliminaci alavitské, drúzké a křesťanské populace. Turecko hraje v implementaci tohoto plánu… aktivní roli.“

Až potud naprosto v pořádku. Z Osy národů odporu by se proti takové analýze objevilo asi jen málo námitek. Jde také o vhodně revidovaný neomarxistický pohled na imperialistické nároky. Kde ale zůstalo Aminovo uznání faktické rezistence, která za obrovskou cenu mnoha lidských životů, účinně porazila tuto ohavnou agresi?

Amin nastínil paralely mezi selháním politické vůle v Egyptě za vlády Násira, když píše o arabské „nacionalistické lidové zkušenosti“, která se ve chvíli, když dosáhla „mezí možných, skutečných úspěchů“, zvrhla směrem k liberalizaci. Amin tak tvrdí, že „Hafez al Assad nakonec otočil směr vývoje k projektu snažícímu se spojovat zachování nacionalistického vlastenectví v opozici ke kolonialismu… a výhody plynoucí z pravicově-konzervativních ústupků, které měly svůj odraz v „otevřenosti“ Násirismu. Syrský národní stát je jen prázdnou skořápkou, dovozuje Amin.

Toto je ukázkou, jak lehkovážně mohou idealisté odbýt úspěchy vlasteneckých, post-koloniálních států. Dokonce i knihy v zásadě namířené proti dnešní syrské vládě, jako je Sýrie: nedávná historie od Johna McHuga musí, byť s nevolí, uznat pokrok, kterého Sýrie dosáhla za baathistického systému:

„[Hafez] dokončil baathistickou revoluci, která… poprvé v dějinách Sýrie přinesla prakticky celé zemi vzdělání, elektřinu a vodovod. Došlo k snížení úmrtnosti novorozenců a zvýšení očekávané délky dožití.“

McHugo nezmiňuje, že ke zlepšení zdravotních ukazatelů došlo díky vzniku bezplatného veřejného zdravotnického systému, tedy výdobytku, o který usilovali i prezidenti nejbohatší země světa, kterým se ale nepodařilo tohoto cíle dosáhnout. Rovněž nezmiňuje, že vytvoření bezplatného a všeobecného školského systému v jiných zemích nebylo možné bez předchozích politických otřesů. Takové úspěchy nemohou být ignorovány.

V každém případě ale McHugo pokračuje:

„Mezi lety 1963 a 1993 se rozsah normálně rozchodných železničních tratí v zemi zčtyřnásobil a délka asfaltových cest zpětinásobila… [a] do roku 1990 došlo k výraznému zvýšení [gramotnosti]. V roce 1993 již prakticky všichni chlapci na venkově navštěvovali školy, ačkoliv řada dívek stále nikoliv. V roce 1992 mělo 95 procent vesnic zavedenou elektřinu. Před projektem přehrady Taqba mělo elektřinu jen asi 5 procent syrských vesnic.“

Dost možná měl Amin tyto úspěchy na mysli, ale podal je v banální poodbě, když psal o „mezích možných, skutečných [vlastenecky nacionalistických] úspěchů.“ Úspěchů ale bylo víc, jak přiznává McHugo:

„Dalším z úspěchů baathismu bylo ukončení vykořisťování rolnictva lichvářskými pozemkovými vlastníky a keťasy. Byla to baathistická revoluce, která ukončila praxi lichvářského půjčování peněz a umožnila venkovu přístup k půjčkám, které se daly splácet.“

Velké znárodněné podniky a podniky s účastí státu dodaly do státního rozpočtu příjmy nezbytné k financování veřejných zdravotnických a vzdělávacích systémů, a také dalších dotovaných obecných služeb.

Co Samir Amir říká o syrském státě, který, ač nedosáhl jeho vysněné socialistické utopie, se minimálně pustil do výše uvedených zásadních reforem? Jaká slova má pro vlastenecký národ, který i v roce 2016 rozbíjel imperialistická spiknutí, která sám Amin tak výborně popsal: „rozbít alianci mezi Íránem, Sýrií a Hizballáhem… rozkouskovat Sýrii na řadu sektářský státečků… [nebo] zavedení sunitské diktatury wahábistického střihu“?

Amin tvrdil: „Syrský režim čelil protestům násilím a ničím jiným. Assadův režim nedokázal odpovědět jedinou opravdu účinnou politikou, kterou bylo přijít s skutečnými reformami a vyjednáváním.“ Pokud si byl Amin vědom Assadových reforem z let 2011-2012 včetně reformy ústavy, která odstranila monopol strany Baas, tak se o nich nezmínil. Tyto reformy ve skutečnosti uspokojily mnoho požadavků opozice, ovšem kromě požadavků Muslimského bratrstva na vznik (mimořádně nepopulárního) islámského státu.

Co je nejdůležitější (zejména pro ty, kdo předstírají, že válka v Sýrii má cosi společného s demokracií), většina Syřanů volila jak u volebních uren, tak svými životy pro obranu sekulárního státu. Je neoddiskutovatelnou pravdou, že kolem poloviny mrtvých v konfliktu připadá na vlastenecké vojáky a syrské civilisty, kteří odmítali sektářské gangy podporované ze zahraničí.

Hlavní tezí McHuga je, že baathistická vláda v Sýrii vykazuje obdobu s francouzským koloniálním režimem „pacifikace“ z 20. let. Neuvádí ale žádný koloniální režim, který by vytvořil všeobecné veřejné zdravotnické a vzdělávací systémy, nebo který by se pustil do zásadních agrárních reforem; neuvádí jej proto, že žádný takový koloniální režim nikdy neexistoval.

Aminovi se jasně podařilo odhalit prvky imperialistické strategie proti Sýrii, ale příliš odbýval vlastenecký národ, který sám sebe ubránil před masivní zahraniční agresí a uchoval přitom z většiny i své sociální výdobytky.

Ve své analýze agrese proti Sýrii stál Amin o několik tříd výš než západní marxisté, kteří ve většině obhajují podvod „barevné revoluce“. Když ale odmítal vidět ústřední roli post-koloniálního státu v zajištění nezbytné obrany, přidával se tím k ´imperialistické levici´.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.