• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

17
LIS
2021

Sebevražedná mánie

Štítky: Společnost, Zdravotnictví
Autor: Luboš Pravda
komentář : vypnuto

Ve středu 17. listopadu 2021 bylo zveřejněno, že předchozího dne bylo v Česku zaznamenáno dosud nejvyšší číslo nakažených pandemií koronaviru – 22 479. Zatímco v předchozí vlně platila poměrně přísná opatření proti šíření nákazy, nyní (k 17. 11.) neplatí téměř žádná. A ta vesměs nepatrná, která jsou v platnosti, jsou porušována v ještě větší míře než v minulosti.

Vypadá to, že nemalá část občanů je zachvácena skutečně sebevražednou mánií. Bohužel se mezi nimi nacházejí i někteří „levičáci“ a komunisté. Jsem si vědom, že informace z režimních médií (i ostatních v buržoazní společnosti) je nutno brát s rezervou, ale pakliže obrovské zástupy lékařů a dalších odborníků už po poměrně dlouhou dobu hovoří o všestranné výhodnosti a nezbytnosti očkování, může to snad znamenat, že oni všichni se mýlí nebo se jedná o nějaké jejich kolektivní spiknutí, velkou lež? Není to divné ani odpůrcům mimořádných opatření z řad zastánců socialismu, kteří nechtějí vidět, že právě na očkování a přísná opatření proti pandemii vsadily všechny socialistické státy?

K 17. 11. 2021 bylo plně naočkováno 6 210 026 občanů, tedy přibližně 58 %. V celosvětovém srovnání je to poměrně žalostné, pokud se nechceme utěšovat srovnáním se zeměmi jako je Etiopie a Nigérie. Kuba či Portugalsko vykazují 89 % plně očkovaných, Čína 74 %, Německo 67 %. Oproti tomu Slovensko jen 42 % a Ukrajina 21 %. (Severní Korea žádná údaje o výskytu koronaviru a o vakcinaci neposkytuje, ale svým občanům pobývajícím v zahraničí ji nařídila.)

Odpůrci očkování namnoze kolem sebe šíří nejšílenější teorie o škodlivosti vakcinace. O to hůře, že velká část z nich je současně odpůrci ostatních opatření (jako nošení respirátorů) a jak jen mohou, nedodržují je. Porušování opatření se dopouštějí i kolektivně na pochybných demonstracích a dávají to na odiv, přesto to zpravidla nikdo neřeší. Na případné výzvy k dodržování reagují tak agresivně, že dochází z jejich strany až k fyzickým napadením prodavačů, řidičů a průvodčích ve veřejné dopravě, úředníků a podobně. Nemalá část těch, kteří by opatření dodržovat chtěli, v obavě z takových konfliktů raději mlčí.

Středověk trvá

V minulosti byli komunisté nejrozhodnějšími nositeli vědecko-technického pokroku, včetně toho ve zdravotnictví. Socialistické Československo dosáhlo pozoruhodných výsledků v likvidaci mnoha smrtelných nemocí právě díky zavedení povinné vakcinace. Velká část tohoto povinného očkování funguje dodnes a až na vzácné výjimky proti ní nikdo neprotestuje. Dnes oproti tomu i někteří stoupenci socialismu v kapitalistických státech nezadržitelně šíří nejhorší středověké tmářství, nejen v oblasti boje proti koronaviru. Kdo nebere boj s pandemií na lehkou váhu, je pro ně „režimní ovce“. Jako by pandemie byla nástrojem buržoazní propagandy a boj proti ní také. Jako by nikdo neumíral, nikdo neměl vážný průběh nemoci, anebo sice ano, ale „nedá se s tím nic dělat“, případně „je to právě v důsledku opatření“. Co na tom, že téměř všichni odborníci z oboru, rozličných politických názorů, tvrdí opak…

Přístup takových „levičáků“ dojemně splývá s fašisty. Tento trend se ovšem neprojevuje jen v této jediné otázce. Není náhodné, že nemalá část „levičáků“ se po odpadnutí od KSČM a ČSSD chlubila volbou SPD, Volného bloku či Trikolory. Všechny tyto subjekty se prezentují jako hnízda popíračů a odmítačů.

Nikdo za nic nemůže

Profesionální politici ze všech stran a hnutí se dojemně shodují na tom, že situace je špatná, ale oni že za to nemohou. Tvořící se nová vláda svaluje vinu na vládu dosavadní, ale druhým dechem dodává, že žádné výrazné zpřísnění nechystá. A hlavně ne povinné očkování nebo výraznější znevýhodňování neočkovaných.

Ačkoli účinnost respirátorů už byla dávno vědecky dokázána a prakticky ověřena, pravidla pro jejich nošení jsou oproti minulé vlně naprosto liberální. Na venkovních akcích jsou povinné až nad 30 účastníků při rozestupu menším než 1,5 metru, na vnitřních akcích až na výjimky při tomto rozestupu dokonce vůbec, stejně tak při daném rozestupu v zaměstnání, ve školách téměř nikdy a nikde a venku kromě hromadných akcí nad 30 lidí také nikde, dokonce ani v davech „hlava na hlavě“, například na zastávkách. Kromě toho výjimek pro nošení je tolik, že si skoro každý nějakou najde.

Snad ve všech zaměstnáních s výjimkou zdravotnictví nebo velkých obchodních prodejen, kde jsou zaměstnanci příliš „na očích“ veřejnosti, se i dosavadní velmi mírná pravidla téměř jednomyslně porušují. Pokud někdo vyžaduje dodržování, je považován za podivína. Byly zaznamenány dokonce snahy takové jedince pod různými záminkami propustit. V důsledku stádního chování leckdo raději pravidla nedodržuje proto, aby nevyčníval. Mnozí zaměstnavatelé ani respirátory neposkytují a téměř nikdo ze zaměstnanců je nevyžaduje, případně k jejich nezajištění mlčí, aby nebyl považován za problémového.

Cestující ani z těch nejnakaženějších zemí oproti dřívější praxi nemusí po příjezdu do karantény. Očkovaní a s prodělaným covidem se nemusí ani testovat. Ostatní mají do výsledku testu mezi 5. a 7. dnem po příjezdu nosit všude respirátor, praxe ovšem bývá opačná.

Proti bezohlednosti a tuposti

Jedním z mála pozitivních opatření poslední doby je vyžadování kontroly dokladů o očkování, o prodělání covidu či o testu v restauracích, ačkoli někdy se děje jen letmým pohledem na QR kód, který si může vytisknout každý. Obsluhující personál s nasazeným povinným respirátorem zůstává zcela vzácnou výjimkou.

Hlavním argumentem odpůrců je, že „to nejde“ (nosit, vydržet). Zajímavé je, že v případě zdravotníků nebo pokladních a prodavačů v supermarketech „to jde“, ačkoli se fyzicky namáhají více než třeba většina úředníků. Bezohledný egoista neudělá nic proti šíření nákazy, protože ho to obtěžuje, a nedojímá ho náročná služba zdravotnického personálu, který se potom o něho stará v kompletních ochranných oblecích. Ostatně riziko si vůbec nepřipouští, dokud se nedotkne jeho osobně nebo někoho z jeho nejbližších. (A někdy ani tak ne. Znám případy, kdy dotyčný prodělal těžký průběh nebo mu zemřel někdo blízký, a stejně nedodržuje nic.)

Samostatnou kapitolou jsou pak odmítači z řad lékařů. Bylo by namístě vyčlenit pro ně zvláštní pracoviště, kde by se starali pouze o neočkované pacienty. Svůj k svému.

Co dělat?

Režimní politické strany a hnutí se brání nepopulárním přísným protipandemickým opatřením, nechtějíce si rozhněvat voliče. 17. listopadu odpoledne je už zřejmé, že se nařízení budou zpřísňovat, ale předem je sdělováno, že to nebude zpřísnění radikální, a známo, že ani přísně vyžadované.

Revoluční strany a organizace se o odliv voličů bát nemusejí, měly by proto prosazovat přísná, vědecky odůvodněná a již v praxi osvědčená protiepidemická omezení. Především povinné očkování nebo přinejmenším nejpřísnější opatření proti neočkovaným. Příkladem by mohlo být Rakousko, ačkoli ve světle současných čísel zjištěných nakažených by bylo vhodnější i proti jeho modelu ještě zpřísnit. Až po zákaz vstupu neočkovaným na pracoviště (pokud na něm nejsou sami) bez náhrady mzdy, jako překážku na straně zaměstnance. Obnovit karanténu a obecně zpřísnit pravidla po příjezdu z vysoce rizikových zemí. Zpřísnit pravidla pro nošení respirátorů, kontrolovat dodržování a přísně pokutovat porušování. (Musela by se přidat výjimka pro konzumaci na pracovišti, která paradoxně neexistuje. Samozřejmě by pak nemělo platit, aby všichni jedli a pili najednou, jeden těsně vedle druhého.) Nemilosrdně trestat jednotlivce a organizace vyzývající k sabotáži. Otestovat všechny zaměstnance a školáky alespoň nárazově jednou za určené období by jistě rovněž mělo smysl. Očkovaným žádné typy provozoven nezavírat, ale důsledně kontrolovat potvrzení a případné příznaky nemoci. (V některých státech je například běžné na takových místech měření teploty, u nás téměř nevídané.) Omezit otvírací dobu hospod a podobných podniků, kde se popíjí dlouho do noci a dodržování rozestupů a hygienických návyků zde pak nelze zajistit.

Lidské životy a zdraví jsou tím nejcennějším, co máme. Žádný pokrokový člověk se nemůže řadit mezi odpůrce vědeckého poznání, mezi odpůrce boje se smrtící pandemií. Nemůže mu být lhostejných více než 31 tisíc mrtvých, 4,5 tisíce hospitalizovaných a dopady přetížení zdravotnických zařízení na ostatní pacienty a jejich personál, nemluvě o dopadech zanedbané prevence. (Vždyť už nyní považujeme za normální, že k lékaři se nedá dovolat.) Nemůže mu být lhostejný dopad pandemie na služby, které se mohou při velkém počtu nakažených zaměstnanců zhroutit, dopad na výrobu a celé hospodářství. Jejich rozklad může vést až k nedostatku potravin. Je příliš troufalé mávnout nad tím rukou, protože se to dosud nestalo.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.