Výročí říjnové revoluce představuje v post-sovětském prostoru tradiční příležitost pro pořádání veřejných akcí levicových stran, hnutí a organizací. Donedávna tomu tak bylo i na Ukrajině, ale časy se změnily. Jak se dalo předpokládat, na území kontrolovaném popřevratovou kyjevskou vládou neoliberálů a nacionalistů se dnes takové akce setkávají se zákazy a napadáním a o nic lépe se nevedlo ani anarchistům, kteří si v Oděse chtěli připomenout výročí narození svého předáka Nestora Machna. To v Doněcku proběhly vzpomínky na říjnovou revoluci bez problémů, což ale neznamená, že zde nepřátelé myšlenek Října dobrovolně vyklidili pole.

Ukrajinský oblastní správní soud v Oděse rozhodl o zákazu konání levicových veřejných akcí ve městě. Komunistická strana Ukrajiny (KSU) se rozhodla oslavit 97. výročí říjnové revoluce, ale soud tuto akci zakázal pod záminkou obav z vyprovokování nepokojů a násilí. Navzdory zákazu se na Divadelním náměstí sešlo zhruba 150 členů a sympatizantů KSU, kteří nesli rovněž transparenty upomínající oběti požáru domu odborů 2. května. Policie proti účastníkům nakonec nezasáhla, ale neumožnila jim organizovaný přesun na Kulikovo pole (místo tragédie 2. května).

Se stejným zákazem se potkal také Svaz ukrajinských anarchistů, který si chtěl v Oděse pro změnu připomenout 126. výročí narození anarchistického předáka Nestora Machna připadající na 26. říjen. Anarchisté se rozhodli rozhodnutí soudu respektovat. Jejich zástupce Vjačeslav Azarov, který rozsudek soudu obdržel z rukou policie, uvedl, že anarchisté v Oděse patnáct let vystupují proti zvůli autorit, ale nemají vůbec nic společného se separatismem. „Pokud jsou všechny hlasy disidentů házeny do jednoho pytle a lidem se znemožňuje vyslovit vlastní názor, stáváme se zemí s autoritářským režimem“, uvedl k zákazu akce Azarov. Nutno připomenout, že fašisty a nacionalisty organizovaný pochod Oděsou 14. října oslavující Ukrajinskou povstaleckou armádu se ze strany úřadů nesetkal s nejmenšími překážkami.

V Charkově, kde před více než měsícem strhli neonacisté z Pravého sektoru a praporů Azov a Ajdar obří Leninův památník, došlo 7. listopadu k napadení menší demonstrace svolané KSU. Přítomní, povětšinou starší účastníci nesoucí rudé prapory a portréty Karla Marxe a Vladimíra Iljiče Lenina byli konfrontováni skupinou členů Pravého sektoru a fotbalových chuligánů, které od útoku neodradila ani přítomnost policejních těžkooděnců.

Stoupenci ultrapravice házeli po levicových občanech kameny, dlažebními kostkami a petardami, řečnice pak byla polita zelenou barvou. Shromáždění muselo být předčasně ukončeno a příznivci KSU pod dohledem policie odvezeni pryč přistaveným trolejbusem.

K menším strkanicím s aktivisty Majdanu a pokusům sebrat a zničit přítomným komunistům vlajky došlo také na shromáždění v Melitopoli na jihu Ukrajiny. V Dněpropetrovsku se proti skupině členů KSU postavilo asi dvě stě stoupenců Pravého sektoru ve vojenských uniformách, ale k přímému střetu nedošlo. Tajemník Dněpropetrovské KSU, Sergej Chrapov, odsoudil v krátkém projevu rozněcování etnické nenávisti v zemi a skončil ubezpečením, že současná moc nacionalistů a oligarchů nepotrvá věčně.

Jinak se vyvinula situace ve městě Záporoží, kde si antikomunisté vybrali za cíl památník revolucionáře Felixe Dzeržinského, který se ve večerních hodinách pokusili napřed zhanobit a poté strhnout. Podle připraveného scénáře si přinesli plato vajec a kuřecích kostí a jiných zbytků, kterými měl být pomník zaházen. To se nicméně nesetkalo s pochopením skupiny levicových Záporožanů, kteří, ač v menšině, plato vajec rozkopli a antikomunistům se fyzicky postavili. Snahy o stržení pomníku ukončil zásah policie.

Zatímco na území Ukrajiny pod kontrolu kyjevské vlády se levicová shromáždění setkala se zákazy a snahami o napadení ze strany ultrapravice, v metropoli Doněcké lidové republiky proběhlo setkání k výročí říjnové revoluce bez jakýchkoliv problémů.

Navzdory velmi špatnému panujícímu počasí i rizikům stále probíhajícího ostřelování si dění před 97. lety připomnělo několik set občanů svolaných zastřešující platformou Svaz levicových sil Donbasu. Ta zahrnuje vedle nedávno založené Komunistické strany Doněcké lidové republiky také Svaz sovětských důstojníků, Svaz dělnic za budoucnost dětí a sdružení Zdvořilí občané.

Na začátek shromáždění proběhla minuta ticha za oběti ostřelování Doněcku ukrajinskou armádou a národní gardou. Předseda Svazu levicových sil V. A. Bidyjevka procítěně apeloval na pracující Polska a České republiky, aby měli na paměti antifašistickou jednotu se Sovětským svazem v době 2. světové války. „Evropské demokracie dnes přehlížejí zločiny páchané ukrajinskými nacisty, ale fašismus je jako virus způsobující epidemie. Nezná hranice“, varoval Bidyjevka.

Na shromáždění promluvil také náměstek ministra obrany Doněcké lidové republiky, Pavel Skakun: „Před 97. lety došlo k velké události, která změnila svět a život obyvatel Ruské říše. Výsledkem této události byla likvidace systému vykořisťování práce a převod majetku do rukou pracujících. Došlo k uskutečnění zásady, že moc i vlastnictví patří lidu. V roce 1991 sice náš velký projekt zničila činnost páté kolony, ale my věříme, že jeho znovuobnovení se blíží. To k čemu došlo před 97 lety se dnes znovu začíná realizovat na území Donbasu.“

Myšlenky říjnové revoluce, myšlenky svobodné společnosti postavené na veřejném vlastnictví výrobních prostředků, politické moci pracovních kolektivů sdružených v Radách, volitelnosti a odvolatelnosti všech úředníků a odstranění nezasloužených privilegií si skutečně v Donbase získávají více a více pozornosti, zájmu a souhlasu pracujících, penzistů i bojujících členů milic. Ale jsou i tací, kteří jim nepřejí a chtějí místním lidem pouze vyměnit postroje a vehnat je do područí nových oligarchů, tentokrát spojených s Kremlem.

Není žádným tajemstvím, že například bývalý premiér Doněcké lidové republiky, podnikatel Alexander Borodaj, považovaný za muže Moskvy, patří k těm, kteří nebyli a nejsou nakloněni tomu, aby v Doněcku došlo ke skutečné sociální revoluci nebo zásadní transformaci ekonomických a sociálních vztahů. Borodaj nedávno tlačil na vedení Komunistické strany Doněcké lidové republiky, aby si „nevyskakovali“ a přijali podobně jako pseudokomunisté v Rusku roli loajální opozice (výměnou za pár prebend). Zde nutno hledat i důvod, proč se doněčtí komunisté samostatně neúčastnili nedávných parlamentních voleb.

Inu není divu, dobré příklady táhnou a když se dnes znárodňuje v Doněcku, kdo zaručí, že si zítra pracující neřeknou o svá práva stejně důrazně i u sousedů? Myšlenky října 1917 totiž zajisté neděsí pouze oligarchy a jejich zkorumpované politiky v Kyjevě, Bruselu a Washingtonu, ale také ty v Moskvě.