Dnes v sedm hodin ráno poslal výbuch více než jedné tuny dynamitu k zemi kostry hlavních budov závodu Oděvní podnik (OP) Prostějov, kdysi snad největší textilky ve střední Evropě. V dobách jeho největší slávy pracovalo v OP Prostějov na 10 tisíc lidí. Podnik byl znám zejména výrobou kvalitních obleků, dámských kostýmů a plášťů i džínového zboží. Nyní je toto všechno minulostí – další slavný závod skončil na hřbitově ekonomické transformace. Pojďme si v krátkosti připomenout, jak a proč se tak stalo.

Kořeny výroby v OP Prostějov sahají k několika původně českým oděvním firmám, které v Prostějově začaly s výrobou v 2. polovině 19. a 1. polovině 20. století. Nejvýznamnější z nich, a to i na mezinárodní úrovni, byly před 2. světovou válkou firmy Arnošt Rolný a Jan Nehera. Za války do těchto firem nuceně vstoupil německý kapitál resp. dozor, což vedlo k jejich následnému postavení pod národní správu. Na základě dekretu prezidenta republiky byly v říjnu 1945 znárodněny. V roce 1948 došlo k znárodnění dalších menších prostějovských textilek a krejčovských dílen a k následnému administrativnímu spojení všech provozoven do jediného podniku Oděvní závody Jiřího Wolkera, v roce 1958 přejmenovaného na OP Prostějov.

V polovině 50. let bylo rozhodnuto o spojení stále rozptýlené výroby ve městě do jediného komplexu. Základní kámen nové továrny na východní straně města byl položen 14. prosince 1957. Vzniklo zde osm propojených šestipodlažních bloků s výrobou, administrativou a sklady a vedle toho i další objekty (kotelna, údržba, železniční vlečka). Kromě vlastního závodu vznikl v bývalé Rolného továrně také Výzkumný ústav oděvní, dále došlo k masové stavbě bytů pro zaměstnance, občanské vybavenosti (jesle, školky) apod. Celý komplex byl za přítomnosti tehdejšího prezidenta republiky Antonína Novotného otevřen k užívání 28. října 1965.

Následující léta představovala zlaté období existence podniku, který ve svém hlavním a řadě pobočných závodů v jiných městech a obcích zaměstnával na deset tisíc pracovníků a zajišťoval 80 % výroby oděvů v Československu. Značná část jeho produkce putovala na vývoz, podnik provozoval také rozsáhlou síť vlastních prodejen.

V letech 1992-94 došlo k privatizaci firmy jejími tehdejšími manažery. Transformací do obnoveného kapitalistického tržního prostředí zprvu podnik procházel vcelku dobře. Podařilo se mu například získat zakázky na oblékání českých olympioniků a personálu aerolinek. Ještě v roce 2005 zaměstnávala společnost pět a půl tisíce pracovníků. Pak však již začala několikaletá agonie podniku, která skončila jeho zánikem.

Úpadek podniku provázela série špatných manažerských rozhodnutí vedení firmy (poslušně odkývaných zástupci odborů) a především celkově zhoubná podniková filozofie. Ta se místo orientace výhradně na kvalitu držela širokého výrobního sortimentu se snahou dosáhnout levných výrobků na úkor propouštění stovek „nadbytečných“ zaměstnanců a zintenzivněním práce zbývajících při velmi nízkých mzdách šiček a krejčích, které – šlo většinou o ženy – si vydělávaly při úkolové mzdě v průměru naprosto ostudných 12 tisíc Kč hrubého měsíčně! Firma také organizovala rozsáhlé výprodeje svého zboží, které podle názorů samotných zaměstnanců poškozovaly renomé její značky.

Ani toto zintenzivnění vykořisťování firmě nakonec nepomohlo v cenovém souboji s importovanými levnými hadry z Asie mnohdy šitými vykořeněnými, sotva gramotnými rolníky a dětmi. Silný kurz koruny vůči euru a hospodářská krize Západu zasadily ekonomice firmy z 80 % orientované na vývoz další smrtelné rány. Nedosti na tom, na potápějícím se Titaniku se stále hodovalo: Bývalý generální ředitel firmy splácející skoro dvoumiliardový úvěr a zároveň předseda jejího představenstva, František Tuhý, si například v letech 2004-2007 sám sobě vyplatil roční prémie v celkové výši 26,3 milionů korun, které pobíral ke svému měsíčnímu platu 200 tisíc korun (v letech 2001-2008).

Oděvní podnik šel ke dnu. Rok 2007 byl posledním v historii firmy, kdy podnik skončil v zisku – šlo však o pouhých 13 milionů korun při tržbách přesahujících 2,5 miliardy Kč. V následujících letech ekonomické krize již podnik hospodařil pouze v červených číslech, největší ztráty přesahující miliardu korun dosáhl v roce 2009. V květnu 2008 uzavřel výrobu v pobočných závodech v Ostravě a Lošticích, v červnu téhož roku výrobu džínů v Uherském Hradišti a v Olomouci.

V lednu 2010 se podnik dostal do úpadku a za prvního čtvrt roku vytvořil další ztrátu ve výši 104 milionů korun. Začátkem května 2010 uzavřel OP Prostějov svoji poslední pobočku v Jeseníku (v tomto okrese s jednou z nejvyšších úrovní nezaměstnanosti v ČR tak přišlo rázem o práci dalších skoro 300 lidí) a krátce poté se dostal do konkurzu.

Ani konkurz se neobešel bez machinací a podivných rozhodnutí poškozujících podnik. Největší z věřitelů firmy, Česká spořitelna, vyhlášení konkurzu napadl. V rámci insolvenčního řízení se Česká spořitelna nedostala do věřitelského výboru, neboť podle rozhodnutí soudu tvořila s OP Prostějov jeden koncern. Následně se soudně přetahovala o vliv na probíhající konkurz se spekulantskou firmou Pyrghos Lefkos, která krátce před vyhlášením konkurzu koupila pohledávky druhého největšího věřitele, Raiffeisenbank.

Soudní spory znemožňovaly firmě přístup k úvěrům a získání prostředků na možnou reorganizaci. Navíc vzniklo podezření, že manažeři firmy, konkrétně bývalý generální ředitel Jiří Tuvora, se snaží z podniku vyvést jediný potencionálně ziskový provoz vyrábějící průmyslově obleky na míru. Žaloby se následně dotkly i samotných insolvenčních správců. Soudní tahanice snížily hodnotu podniku o stovky milionů korun. V posledních letech hroutící se firmy se zbylé již jen stovky zaměstnanců potýkaly s nuceným zkrácením pracovního týdne, opožděnými výplatami mezd a nakonec i s jejich nevyplácením (a nevyplácením odstupného, na který měli pracovníci nárok).

V roce 2013 byly za babku rozprodány ochranné známky podniku (Profashion, Claudette, Nero a další), v únoru 2014 pak pozemky a budovy hlavního závodu v Prostějově. Ten se právě nyní zřítil k zemi. Na jeho místě asi vyroste obří výstavní hala.

Definitivní tečku za OP Prostějov (kromě přesunuté výroby obleků na míru, kterou se podařilo zachránit) má učinit výprodej zboží plánovaný na 4. srpna do Brna. Pánský oblek tu má být k mání za 200 Kč. Možná se tu budou stát fronty, jako se prý stávaly před listopadem, ale to nevadí. Hlavní je, že nás bude hřát u srdce vědomí, že soukromý vlastník opět dokázal, že je vždy a za všech okolností lepším hospodářem než stát. Tak na to prosím nezapomeňte, až to (tu) všechno půjde k zemi…