Minulý týden proběhla ve dvou menších andaluských městech, v Eciji a v Arcon de la Frontera neobvyklá protestní akce vycházející z hrozného zbídačení španělských pracujících v posledních letech. Skupiny stovek odborářů ze svazu Sindicato Andaluz de Trabajadores na sebe vzaly úlohu legendárního anglického zbojníka, vnikly do dvou místních supermarketů, vyvezly z nich bez zaplacení vozíky plné potravin a ty pak zdarma rozdaly chudým rodinám a sociálním centrům pro potřebné. Akci zaštítil předseda odborů a poslanec andaluského parlamentu Juan Manuel Sanchéz Gordillo.

V úterý 7. srpna vnikla jedna skupina odborářů do supermarketu Mercadona v Ecije. Naplnila deset nákupních vozíků a po krátké strkanici s ostrahou prodejny je bez zaplacení vyvezla na ulici. Potraviny následně obdrželo 26 rodin v La Corrala Utópia (Sevilla). Ve stejnou dobu jiná početná skupina odborářů – zde po dohodě s vedoucími prodejny Carrefour – vyvezla v Arcon de la Frontera dalších dvanáct vozíků s jídlem, které se dostalo do tří sociálních center v městech v provincii Cadíz.

V obou případech nevzali odboráři z prodejny jediné spotřební zboží, alkohol ani sladkosti. Ve vozících skončila pouze mouka, těstoviny, rýže, olivový olej, cukr, mléko, zelenina a jiné základní potraviny. Během akce nebyl nikdo zraněn a na zařízení v prodejnách nevznikla žádná škoda.

Odborářské akci se dostalo ostrého odsouzení ze strany establishmentu. V Andalusii vládnoucí neoliberální, lži-socialistická strana PSOE ji označila za barbarství. Mezi pracujícími ovšem získali odboráři okamžitě velkou podporu. Dokonce i většina čtenářů pravicového listu El Mundo označila jejich akci za ospravedlnitelnou.

Tato podpora nepochybně vychází z uvědomění si trudné reality zdevastovaného Španělska a Andalusie, kde statisíce a miliony lidí přišli o práci, živoří a přežívají ze dne na den. Podle katolické charity Caritas Internationalis se v současnosti v Andalusii nachází 350 tisíc rodin trpících různým stupněm podvýživy.  34% obyvatelstva v produktivním věku, čili jeden a čtvrt milionu Andalusanů,  je v současnosti bez práce. Asi čtvrtina obyvatel Španělska žije pod hranicí chudoby. Ve stejnou dobu se v rukou hrstky korporací, manažerů a politiků hromadí obrovské zisky a příjmy z korupce a do bank jsou z veřejných peněz pumpovány miliony euro na sanaci jejich pochybných spekulačních investic.

Jinými slovy – Španělé se potýkají s extrémními následky kapitalistických rozporů, které přivedly společnost k úplnému rozvratu. Čím dál více lidí se proto vzpírá pravidlům tohoto „řádu“ a zbavuje se návyků slepé poslušnosti, loajality a úcty k posvátné krávě soukromého vlastnictví, k úřadům, k logice „žij dokud platíš“. Nejde jen o přepady supermarketů, jejichž management tlačil na regionální vládu, aby dala zamknout všechny odpadkové kontejnery v blízkosti provozoven na zámek a řetězy (tak aby k nim nemohly stále početnější zástupy hladových). Množí se případy organizovaného odpírání placení přemrštěného jízdného; případy, kdy lékaři odmítli poslechnout příkaz neposkytovat zdravotní pomoc ilegálním imigrantům; případy, kdy policisté odmítli zasáhnout proti protestujícím.

Vůdce odborů a andaluský poslanec za Sjednocenou levici, Sanchez Gordillo, k akci prohlásil: „V této době krize, kdy je město připravováno o majetek, přišel čas vyvlastnit vyvlastňovatele – statkáře, banky a velké obchodní řetězce, které uprostřed hospodářské krize pobírají velké příjmy“.  Gordillo jde ještě dál a zpochybňuje i legitimitu vlády: „Podívejte se na lidi. Podívejte se jim do očí. Pokud vláda není schopná podívat se vlastním lidem do očí, pokud jen znovu a znovu káže chudým o utahování opasku, pak je nelegitimní a musí rezignovat. Do voleb šla s nějakým programem a nyní dělá pravý opak.“

Tato slova odborového vůdce nebyla vyřčena někde do větru, (ani snad při klábosení u piva s ministrem financí), ale v době další militantní akce andaluských odborů, při níž byl obsazen a dva týdny až do zásahu policie držen státní pozemek ve vlastnictví ministerstva obrany. Neobdělávanou a nevyužívanou státní půdu odbory nárokovaly k rozdělení místním zbídačeným farmářům. Gordillo rovněž vyzval k dalšímu vyvlastňování potravin ze supermarketů pro potřeby chudých, k obsazování bank a developerské půdy a k pochodům z venkova do měst, které by sblížily nezaměstnané, drobné zemědělce, dělníky a politické aktivisty radikální levice.

Ve všem tomto dění se podobně jako v hnutí rozhořčených z roku 2011 a v masové stávce a bojových pochodech horníků v Asturii zrcadlí rozsáhlá ztráta důvěry španělských pracujících a vykořisťovaných tříd v „blaho“ kapitalistického řádu, v neoliberální recepty a protidemokratický a korupčnický politický systém. Ze všech těchto jisker se pomalu ale jistě šíří požár, který ve Španělsku, v Evropě a na celém světě sežehne kapitalistickou vládu zločinu a připraví půdu pro nový, lepší socialistický řád.