Studená válka v Jižní Americe: Operace kondor
Jižní Amerika je oblastí s velmi pohnutým osudem. Většina původního obyvatelstva byla vyvražděna v důsledku evropské koloniální expanze. Zbytek byl násilně dekulturován, pokřesťanštěn a exploatován ve prospěch úzké skupiny vládnoucí elity. Situace se nezměnila ani po vzniku nezávislých republik. Postkoloniální státy byly slabé a zmítaly jimi permanentní vnitřní mocenské spory. Sociální situace většiny obyvatelstva zůstávala vytrvale neutěšená.
V druhé polovině 20. století začala svítat naděje na zlepšení. V mnoha zemích regionu se dostaly k moci skupiny, které z různých důvodů začaly prosazovat prosociální politiku. Byly uskutečněny pozemkové reformy, původní obyvatelstvo nabylo status rovnoprávných občanů. Kontinentem se začala šířit myšlenka sociální spravedlnosti, sílila jihoamerická levice. A to byl problém.
Jihoamerický kontinent totiž tradičně považovaly za exkluzivní sféru svého vlivu Spojené státy Americké. Jakýkoli příklon doleva představoval hrozbu „šíření nákazy komunismu“ a posilování vlivu Sovětského svazu v oblasti. V době studené války se jihoamerické země staly bojištěm těchto dvou mocností a USA jasně dokázaly, že pro eliminaci komunistické hrozby jsou ochotny přistoupit ke krokům, které nejen že popíraly principy svobody a demokracie, ale ve svém důsledku vedly k brutálnímu porušování lidských práv a těm nejhorším zločinům proti lidskosti. Podpora junty Augusto Pinocheta, která svrhla demokraticky zvolenou vládu prezidenta Salvadora Allendeho v Chile, byla pouhým začátkem aktivit CIA v regionu.
V listopadu roku 1975 byla podepsána dohoda o spolupráci tajných služeb Chile, Argentiny, Bolívie, Paraguaye a Uruguaye, známá jako Operace Kondor. Pravicově diktátorské režimy účastnických zemí se v ní zavázaly ke spolupráci při vyhledávání, internaci a likvidaci ideologických odpůrců. Příležitostnými spolupracovníky osy Kondora byly autoritativní režimy Peru, Venezuely a Ekvádoru, do operace významně přispívala i Brazílie. Podle tzv. Archívu teroru, objeveném v Paraguayi v roce 1992, měla Operace Kondor na svědomí 50 000 lidských životů, dalších 30 000 obětí zůstává dodnes nezvěstných. Na půl milionu lidí bylo vězněno a mučeno.
Přesto, že Operace Kondor sloužila v první řadě autoritářským režimům jihoamerických zemí, ve skutečnosti se jednalo o účinný nástroj, jak decimovat jihoamerické levicové hnutí a tak udržet politický vliv USA v oblasti. Hlavním ideologem a iniciátorem Operace kondor byl Henry Kissinger, poradce pro národní bezpečnost a ministr zahraničních věcí Nixonovy administrativy. Většina akcí Operace kondor byla přímo či nepřímo podporována CIA, která poskytovala výzvědnou techniku, zbraně a často plnila roli prostředníka v jednáních mezi jednotlivými zúčastněnými zeměmi. Agenti diktátorských režimů byli školeni v tzv. Institutu Západní hemisféry pro bezpečnostní spolupráci, známém rovněž jako School of the Americas v Georgii, armádním výcvikovém středisku Spojených států. Zde byli speciálně cvičeni ve vyhledávání a potírání „komunistického nebezpečí“, součástí výcviku bylo i důkladné zaškolení do technik mučení a dalších metod získávání informací. K běžným praktikám agentů Kondora tak patřilo cílené mrzačení, mučení elektrickým proudem, mučení dětí před zraky jejich rodičů nebo posílání nahrávek z výslechů rodinným příslušníkům obětí. V rámci eliminace komunistické hrozby bylo vybudováno několik stovek internačních středisek, kam byly politicky nepohodlné osoby sváženy. K nejproslulejším pařila věznice v prostorách bývalých garáží Automotores Orletti v Buenos Aires, kde našlo smrt mnoho set politických vězňů původem téměř ze všech jihoamerických zemí.
Operace kondor se ovšem nelimitovala pouze na jihoamerický kontinent. Agenti Kondora pronásledovali politicky nepohodlné osoby i v Evropě a samotných Spojených státech amerických. Džin, vypuštěný z americké lahve, se tak pomalu začal vymykat kontrole: uruguayská vojenská junta například hrozila zavražděním amerického senátora Edwarda Kocha, který vytrvale poukazoval na porušování lidských práv v Uruguayi a žádal zastavení americké pomoci zdejšímu diktátorskému režimu. Ve stejné době byl ve Washingtonu Pinochetovými agenty zavražděn Chilan Orlando Letelier, bývalý ministr zahraničních věcí Allendeho vlády.
S pádem železné opony a oslabením vlivu Sovětského svazu ztratila nutnost potírání komunistického nebezpečí na jihoamerickém kontinentu na aktuálnosti. Diktátorské režimy jihoamerických zemí postupně uvolňovaly místo více méně demokratické politice. Spojené státy přehodnotily strategii a svou vojenskou přítomnost v oblasti začaly ospravedlňovat „bojem proti narkobyznysu“. Jihoameričtí kritici imperiální politiky Spojených států přestali být nazýváni „komunisty“ a začali být označováni jako „narkoteroristé“.
Archiv teroru postupně vydává svědectví o hrůzách Operace kondor, mnozí vysocí činitelé diktátorských režimů již byli obviněni a odsouzeni. Henry Kissinger získal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír.
Hrůzy minulosti, prováděné v rámci Operace Kondor, pět let dokumentoval mladý portugalský fotograf João de Carvalho Pina. Více informací včetně fotografií naleznete zde:
