Kdo měl letošního 1. máje možnost sledovat nepočetné shromáždění neonacistů pod vedením DSSS na pražském Můstku, mohl si zde povšimnout většího transparentu s různě barevnými „človíčky“ a webovým odkazem Studenti proti reformám.info. Při návštěvě zmíněných stránek jej ihned na úvod upoutá několik stylizovaných rozjásaných, skákajících postav mladých lidí opět na barevném pozadí a texty s radikálně levicovou rétorikou namířené proti vládním reformám včetně školného. Někdo by mohl být překvapen, ale jiní již začínají tušit, že zde máme tu „čest“ s dalším pokusem českých nacistů o maskovaný průnik do protivládního hnutí.

Svobodná mládež

Není třeba být zrovna Sherlockem Holmesem, abychom po chvilce pátrání zjistili, že „Studenti proti reformám“ jsou ve skutečnosti fingovaný projekt, za nímž stojí organizace neonacistických aktivistů Svobodná mládež. Maskování je ostatně dost průhledné. Stačí se podívat na reportáž z protivládní demonstrace 21. dubna, kterou na webech „studentů“ i Svobodné mládeže reprezentuje slovo od slova identický text ovšem s autorstvím udávaným jednou jako „Redakce svobodné mládeže“ a podruhé jako „Studenti proti reformám“, a jsme doma.

Svobodná mládež je počtem členů nevelká skupina sdružující část neonacistů, kteří ve snaze „zmodernizovat“ své hnutí a učinit jej přijatelným pro širší veřejnost urazili asi největší kus cesty. Forma prezentace i obsah sdělení Svobodné mládeže mají na první pohled na míle daleko nejen od původní podoby českého neonacismu etablovaného v 90. letech především ve skinheadské subkultuře, ale také od černo-bílo-červených trikolor, článků paušálně obviňujících ze všech špatností světa Židy a teoretizujících polemik dokazujících pokrokovost Třetí říše v podání Národního odporu. Na místo toho se u Svobodné mládeže setkáváme s organizovaným dárcovstvím, čištěním lesů, podporou svobody slova a kultivovaně psanými články proti tzv. církevním restitucím a vládním škrtům.

Rasističtí násilníci v moderním kabátě

Důvod nastoupení cesty tak radikální proměny je jednoduchý. „Vzdělávání“ českého lidu v duchu Protokolů siónských mudrců se neonacistům dlouhodobě nedařilo (viz obliba premiéra Fischera) a ani četba článků prošpikovaných citáty z Goebbelsových deníků u lidí mimo neonacistické hnutí zrovna nevyvolávala orgasmus. Přes určité úspěchy ve větší akceschopnosti v letech 2006-2009 tak hnutí v podstatě stagnovalo. Rovněž pokusy o politické etablování neonacistů v podobě Dělnické strany žalostně selhaly. Bylo tedy třeba zkusit něco nového.

Vedle těchto oportunních pohnutek je dále třeba brát do úvahy, že i vlivem globální ekonomické krize se část neonacistů skutečně programově posunula více doleva a začala se zajímat právě o otázky jako školné, nebo daňové reformy. Konec konců, neoliberální reformy, škrty a destrukce veřejného sektoru dopadají i na většinu neonacistů, jejich příbuzné a blízké okolí. Svobodná mládež nemá problém vyjadřovat se kladně o demonstrantech bojujících proti řecké vládě a jejich pouličních střetech s policí. Dokonce vyzývá své sympatizanty, aby vstoupili do odborů a budovali zde hnutí řadových členů zdola. Jako „důkaz“ své proměny přijala také heslo „0% rasismu, 100% identity“, které v posledních letech zpopularizovala zejména „modernizovaná“ a ve vedení omlazená francouzská Národní fronta.

Moderní podoba skupin jako je Svobodná mládež ovšem představuje stále převážně jen fasádu určenou k oslovení širší veřejnosti. Za touto fasádou se skrývá skutečnost, že pro většinu příslušníků neonacistického hnutí zůstává v jejich organizovanosti prioritou šíření protiromského rasismu, xenofobie namířená proti zahraničním dělníkům, útoky na levici, homosexuály, vyvolávání násilných střetů. To ukázal nedávný pochod s účastí Svobodné mládeže v Břeclavi, v jehož závěru se neonacisté pokusili proniknout do ulic obývaných Romy s cílem je napadnout. Jinými slovy se snažili s podporou části místní veřejnosti podobně jako před lety v Janově o vyvolání regulérního pogromu. Násilnou podstatu „moderního“ neonacistického hnutí ukázal také První máj v Praze, při němž neonacisté dlažební kostkou zranili staršího romského aktivistu z občanské iniciativy Násilí není řešení.

Svobodná mládež zůstává úzce napojena na Vandasovu DSSS a Dělnickou mládež (která od ní převzala výše zmíněné heslo o 0% rasismu a 100% identity), což jsou skupiny zapojené do ještě mnohem širší palety násilných činů, kterými se nacisté snaží jednak obecně opanovat a kontrolovat ulice a zadruhé odvést ve prospěch vládnoucích elit hněv nespokojených mas k obětním beránkům z řad sociálně vyloučených.

Parazité a infiltrátoři

Každopádně sama skutečnost, že Svobodná mládež nemá tu „odvahu“ vystupovat pod vlastním jménem a zakládá si Studenty proti reformám, ukazuje, že nacisté nemají čisté svědomí. Aniž by chtěli dopředu přiznat svou barvu násilníků, otevřených rasistů, ani se přihlásit k Vandasovi a spol., snaží se zaujmout veřejnost, která se stále více zapojuje se do aktivit rostoucího protivládního hnutí.

Jednou z poměrně široce medializovaných snah nacistů o průnik mezi masu nespokojených pracujících bylo nedávné „nepřátelské převzetí“ nebo klidně říkejme krádež projektu Holešovské výzvy místopředsedou DSSS Štěpánkem.

Původní projekt Holešovské výzvy vzešlý od lidí kolem Slávka Popelky trpěl z pohledu NAL řadou závažných problémů – od hlásání vlády nikým nevolených a neodvolatelných „odborníků“ přes netransparentnost pozadí iniciativy až po exhibování různých nedůvěryhodných postav typu taxikáře Ponerta. Bez ohledu na to nelze Holešovské výzvě upřít, že se jí podařilo dostat do ulic proti vládě tisíce a možná i desetitisíce lidí.

DSSS využila nezkušenosti Popelkových lidí k přisvojení této značky, jejím rychlejším oficiálním zaregistrováním, což je samozřejmě motivováno snahou zmocnit se zaktivizované veřejnosti a nesměřovat ji do hnědého fašistického bahna, kam by sama neměla žádný zájem kráčet. Zároveň jde o ukázkový příklad parazitování na práci odvedené jinými lidmi, což je mimochodem něco, z čeho nacisté paušálně obviňují určité skupiny občanů, zejména Romy.

Případ „Studentů proti reformám“ je konec konců o tom samém v bledě modrém. Během posledních dvou let došlo k velké politizaci studentů v odporu proti zpackaným a předraženým státním maturitám, školnému, snahám o komercionalizaci vysokých škol a potlačování vysokoškolské samosprávy. Výsledkem byl vznik skupin jako Iniciativa za svobodné vysoké školy, které spolu s ProAltem a dalšími úspěšně organizují toto široké hnutí vysokoškolských studentů a akademických pracovníků.

Staří i mladí neonacisté opět ucítili příležitost, jak se svést na tomto hnutí skrze fiktivní organizaci, kterou chtějí využívat jako sběrný kanálek pro vhánění mladých lidí do svých kalných vod. Současně s pomocí převzatých sloganů typu Vzdělání není zboží ale právo! parazitují na práci a úsilí jiných lidí, kteří organizovali studentské protesty, happeningy, přednášky a další akce.

Aby nedošlo k omylu: Netvrdíme, že jakákoliv součást stávajícího protivládního hnutí má právo si toto hnutí monopolizovat a už vůbec se nehlásíme k nějakým „patentovým právům“ na protestní akce, slogany a myšlenky. Naopak, jsme pro jejich co největší rozšíření, ovšem za předpokladu, že nebudou pouhou zástěrkou a veřejnost matoucím převlekem sil, které pracují pro druhou stranu barikády. A to je právě příklad „Studentů proti reformám“.

Ať už si totiž nacisté hrají na dělníky, na studenty, nebo si pro sebe přisvojují iniciativu namířenou proti neoliberální politice a korupčnictví pravicové vlády, jejich reálnou politikou je vzájemně rozeštvávat nás, obyčejné a neprivilegované lidi mezi sebou tak, abychom nejen nebyli schopni společně porazit současnou vládu, ale aby vláda sama mohla ještě více přitvrdit svoje útoky proti lidem na úplném sociálním dně. Proto se nesmíme nechat ošálit a musíme tvrdě bránit jakémukoliv otevřenému průniku či skryté infiltraci nacistů do protivládního hnutí!