• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

09
LED
2010

Studentské bouře ve světě: vzdělání není na prodej!

Autor: Martin Mikula
komentář : vypnuto

Když 22. října rakouští studenti obsadili posluchárnu Audimax na vídeňské univerzitě, málokdo tušil, jakou to bude mít odezvu. Během následujícího týdne se okupacemi připojili vysokoškoláci na dalších sedmi rakouských univerzitách.

Demonstrace 28. října ve Vídni se zúčastnilo na 40 tisíc lidí. Od té doby se okupace vysokých škol rozšířily, okupováno bylo na 50 univerzit v sousedním Německu, další ve Švýcarsku, Chorvatsku či dokonce prestižní kalifornská univerzita Berkeley.

V dalších zemích, např. v Kanadě, Kolumbii či Bangladéši, se konaly několikatisícové demonstrace.

Není to poprvé, co se něco takového děje – v posledních třech letech proběhly okupace univerzit či středních škol nebo alespoň masové demonstrace studentů a školáků v Itálii, ve Španělsku, ve Francii či v Řecku. V Německu letos v červnu vyšlo do ulic čtvrt milionu školáků a studentů. Univerzity byly okupovány kvůli útoku na pásmo Gazy minulou zimu i v Británii.

Kromě posledního případu byly důvody protestů až podezřele nápadné – škrty ve vzdělávání, zavádění nebo zvyšování školného a dalších poplatků, způsobující na univerzitách sociální selekci, stále větší vliv trhu ve školství. Není náhodou, že se tak děje po celé Evropě, a to prakticky najednou.

V roce 1998 byl zahájen tzv. Boloňský proces, koordinovaná snaha politiků a velkého byznysu, která má za cíl změnit vzdělání ve zboží, tedy stavět na první místo zisk. Je součástí neoliberálních snah učinit Evropskou unii konkurenceschopnější, které jsou zakotvené v tzv. Lisabonské agendě. A součástí plánu musí být pochopitelně i školství – musí se přizpůsobovat potřebám trhu, klíčová je konkurenceschopnost, flexibilita a adaptibilita.

A k těmto klasickým neoliberálním heslům se nyní v ospravedlňování útoků na naše vzdělávání přidala krize. Tou nyní vlády i zaměstnavatelé odůvodňují vše, od mezd učitelů, přes nárůst nákladů na studium až školné.

Studenti ve velké části evropských zemí ukázali, že jsou připraveni a odhodláni se bránit. Okupace probíhají dosud, byť v Německu byly některé univerzity násilně vyklizeny policií. Zejména v Rakousku, od 2. světové války proslulého svým systémem „sociálního smíru“, je erupce studentů skvělou ukázkou, že se nemusíme dát všechno líbit. Ale i přes nesmírnou bojovnost a masový charakter začínají protesty ztrácet dech a nepodařilo se jim dosáhnout splnění svých požadavků.

Na většině okupovaných univerzit se tak nyní bilancuje a diskutuje otázka jak dál. Potěšující zprávou je, že drtivá většina studentů neskládá zbraně a je odhodlána pokračovat ve svém snažení – již nyní jsou plánovány akce na příští rok, zejména den akcí 10. března, kdy se ve Vídni a Budapešti sejdou ministři školství EU. Pro úspěch v budoucnosti (doufejme, že nedaleké) se musíme ptát, proč se nepodařilo dosáhnout cílů, které si hnutí stanovilo.

V prvé řadě okupovány většinou nebyly celé univerzity, pouze hlavní posluchárny. To znamenalo, že studium probíhalo podle možností dál a s blížícím se zkouškovým obdobím docházelo i k odlivu aktivit a soustředění studentů na jejich boj. Plné obsazení univerzit bylo tedy jedním z argumentů, na který se v těchto zemích soustředila revoluční levice.

Dalším faktorem byla organizační struktura hnutí. Roman z Vídeňské univerzity ji popsal následovně: „V současnosti jsou nejsvrchovanějšími rozhodovacími orgány hnutí pravidelná shromáždění všech zúčastněných (pléna). Po počátečním chaosu byl již zaveden systém, jak vést diskuse, jak přicházet s návrhy a jak přijímat rozhodnutí. Účast na plénech přitom s někdy více než 2 tisíci účastníky často přesahuje kapacitu Audimaxu, často probíhají velice živě
a s mnoha diskusními příspěvky. Dosud však není žádné legitimní vedení, přestože se vytvořily neoficiální struktury. Volba takovéhoto stávkového výboru by byla důležitým krokem kupředu.“

Neexistence demokraticky zvoleného stávkového výboru byla způsobená především nedůvěrou velké části studentů ke „strukturám“, kvůli špatné zkušeností s již existujícími a byrokraticky fungujícími organizacemi, které mají vysokoškoláky zastupovat. To není otázka pouze Rakouska, např. v Itálii je tento problém ještě větší.

Jenže výsledek je přesně opačný. Stávající byrokratické vedení má poměrně velké materiální zázemí, a pokud nejsou demokraticky zvolené a odvolatelné orgány, tak se snadno získávají neformální vedení. Například v Rakousku jsou tyto struktury vedené sociálnědemokratickými organizacemi, které chtěly zabránit eskalaci konfliktu a postupně, krok za krokem dojít k nějakému zlepšení. Jenže místo došlo naopak k postupnému odumírání.

Na počátku rakouského hnutí zároveň probíhalo několik bojů pracujících, kováci, nejsilnější odborový svaz, přerušili své kolektivní vyjednávání, tiskaři a zaměstnanci školek bojovali za vyšší mzdy. Mezi všemi těmito skupinami panovala silná solidarita a navzájem se podpořily. Bohužel však vedení kováckých odborů nakonec nevýhodnou kolektivní smlouvu podepsalo
a podařilo se mu zabránit stávce.

Studenti z povahy svého postavení, kdy nejsou těmi, kdo tvoří hodnoty, nemají k vynucení svých požadavků takovou váhu. Když vstoupí do stávky, není tím hospodářství země poškozeno do takové míry, aby to politiky k něčemu muselo přinutit.

V minulosti však již mnohokrát prokázali, že mohou sloužit jako rozbuška pro celospolečenské hnutí – ať to bylo v mnoha zemích v roce 1968 či v listopadu 1989 v Československu.

Proto jsou ve studentském hnutí důležité i debata o společenském uspořádání. Jak totiž říká již citovaný Roman z Vídně: „Jakýkoli protest si musí uvědomovat svou společenskou roli, tím spíše v dobách historické krize kapitalismu. Bez toho, že budou problémy vzdělávacího systému dány do souvislosti se systémem kapitalistickým, budou nutně kritika i požadavky nedostatečné.“ A ze stejného důvodu je klíčové „rozšíření i do jiných společenských vrstev, především mezi námezdně pracující“.

Každopádně bojovné hnutí studentů v Evropě rozhodně nekončí, spíše se reorganizuje a doufejme, že znovu nabere dech a opět se pustí do boje, tentokrát i s hmatatelnými výsledky.

Rozhodně bychom si přáli vidět něco podobného i v českém školství. Učitelům budou v příštím roce sníženy mzdy o 4%, univerzity dostanou o miliardu korun méně, což vše bude mít za následek snižování úrovně vzdělávání. Kolejné, školní pomůcky a obecně horší materiální situace bude znamenat pro mnohé problém – v době, kdy vychází najevo, jak snadné a rychlé je získat titul, když má člověk dostatečné konexe či peníze. Znovu a znovu se vynořuje otázka školného. Středoškoláci si sice letos svými protesty vynutili odložení státních maturit, ale pouze o rok.

Je tedy na místě se pokusit vybudovat podobně bojovné a masové hnutí studentů a školáků i zde – můžeme si vzít ponaučení ze zahraničí a zároveň se svými kolegy a kolegyněmi spojit. Koordinované celoevropské studentské hnutí by mohlo smést Boloňský proces ze stolu a dát vzdělávání jeho místo.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Historický úspěch kolumbijské levice

21 června, 2022

Antikapitalistický kemp 2022

21 června, 2022

Bolivijská pučistická prezidentka odsouzena na 10 let vězení

20 června, 2022

CoSTANostra v Praze

18 června, 2022

Francouzská radikální levice zvítězila v prvním kole parlamentních voleb

16 června, 2022

Archivy

  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.