Svět otroků
Otroctví resp. otrokářství považuje většina lidí za zaniklou nebo přinejmenším zanikající instituci. Lidem se při zmínce o otrocích možná vybaví staré Řecko, Řím nebo Osmanská říše, přeprava milionů Afričanů v hrůzných podmínkách podpalubí otrokářských lodí do Ameriky, nebo bavlníkové plantáže amerického Jihu a dozorci s biči. Na oficiální úrovni jako poslední státy zrušily otroctví Tibet, Saudská Arábie a Mauretánie. Přesto však v dnešním světě stále žijí desítky milionů lidí, jejichž postavení se od postavení otroků vůbec nebo téměř neliší.
Ačkoliv Mezinárodní deklarace lidských práv z roku 1948 otroctví jasně zakázala a v dnešní době jde ve všech státech a územích světa o nelegální praktiku, neznamená to, že otroctví neexistuje a bohužel ani, že by šlo o okrajový jev. Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) dnes v postavení otroků (nucená práce, možnost být prodáván a kupován jako věc, omezení volného pohybu a rozhodování, komerční sexuální zneužívání) žije skoro 21 milionů lidí, z toho pět a půl milionu tvoří děti.
Britská organizace Anti-Slavery International rozlišuje několik forem moderního otroctví. Patří k nim dlužní otroctví rozšířené zejména v jižní a jihovýchodní Asii, kdy jsou lidé podrobováni trvale pokračující nucené práci kvůli dluhům, které fakticky nelze splatit. V některých západoafrických zemích je stále běžná forma otrockého statutu děděná z generace na generaci. Děti se tu v pozici otroků rodí. Ekonomicky vyspělé země postihuje především otroctví ve formě obchodování s lidmi, kteří jsou poté sexuálně vykořisťováni, nuceni k neplacené práci, nebo zneužíváni např. gangy provozujícími organizované žebrání a obchod s drogami. Obchodování s lidmi postihuje v 80% ženy (a z nich 12% v dětském věku). Obětmi nucené práce i sexuálního otroctví jsou zvláště často příslušnice a příslušníci marginalizovaných skupin a menšin, kteří čelí institucionální a systémové diskriminaci.
Australská Walk Free Foundation se rozhodla na problém otroctví podívat podrobněji a tento rok vydala první zevrubnou zprávu o situaci ve 162 zemích světa (údaje chybí zejména z malých zemí s méně než 100 tisíci obyvatel). Podle této nadace se v otroctví nachází dokonce 30 milionů lidí. Nadace vytvořila pro rok 2013 Global Slavery Index, který řadí země světa především s ohledem na rozsah moderních forem otroctví ale i podle výskytu nuceného manželství dětí a obchodování s lidmi.
Nejhorší postavení v rámci Indexu mají Mauretánie, Haiti, Pákistán, Indie, Nepál, Moldávie, Benin, Pobřeží slonoviny, Gambie a Gabon. V absolutním měřítku se ovšem nejvíce otroků nachází v Indii (13,3 – 14,7 zotročených lidí, tj. bezmála polovina otroků světa), v Číně (3 miliony otroků), Pákistánu (více než 2 miliony otroků), Nigerii, Etiopii, Rusku, Thajsku, Demokratické republice Kongo, Barmě a Bangladéši. Na tyto země připadá více než tři čtvrtiny otroků ve světě. Naopak nejlépe v Global Slavery Indexu vychází skandinávské a západoevropské státy, Nový Zéland, Kuba, Kostarika, Panama a Kanada.
Organizace popisuje situaci v některých zemích konkrétněji. Například v Pákistánu, zejména v provinciích Sindh a Paňdžáb, představuje hlavní problém dlužní otroctví spojené s nucenou prací, která kvete zejména v cihelnách, ale také v zemědělství, dolech a rybářském průmyslu. Rozšířená je dětská práce stejně jako nucená dětská manželství a zneužívání dětí k žebrání, domácím pracím a prostituci. Objevena byla řada zařízení provádějících nelegální transplantace orgánů. Na druhou stranu mnoho Pákistánců obou pohlaví pracuje v zemích Perského zálivu, Turecku, Jihoafrické republice a zemích EU za často velmi bídných podmínek (nevyplácení mzdy, držení v zajetí po zabavení dokladů).
V Thajsku panuje otřesná situace zejména ve výlovu ryb a zpracování mořských produktů, kde dře mnoho imigrantů z Barmy, Laosu a Kambodže. Na lodích často kromě nucené neplacené práce v délce až 20 hodin panuje i brutální násilí. Vraždy otroků ze strany kapitánů plavidel nejsou ničím výjimečným. Mnoho žen z okolních zemí ale i severní, hornaté části Thajska čelí také zneužívání v sexuálním průmyslu.
V Mauretánii se zejména ženy v pozici otrokyň musí podílet na údržbě domu a péči o děti svých „pánů“ a velmi často jsou také sexuálně zneužívány. Otrokáři své otroky (označované jako Haratini) běžně obchodují, pronajímají, nebo dávají jako dary. Status otroků je dědičný a je silně vázaný na etnickou identitu. Situace stěžuje existence silné diskriminace, které v Mauretánii ženy obecně čelí. V Mauretánii se například znásilněná žena nepovažuje za oběť ale za pachatelku trestného činu.
Nicméně otroctví, jak již bylo řečeno, se týká i vyspělých zemí Evropské unie a Spojených států. Podle odhadů Walk Free Foundation žije například ve Spojeném království 4400 otroků, ve Španělsku 6000, ve Francii 8500 a v Rumunsku 24 tisíc. Česká republika dopadla poměrně špatně – odhadem zde trpí nějakou z forem moderního otroctví 37 tisíc osob. Pro EU platí, že tři čtvrtiny obětí jsou zneužívány ve formě sexuálního vykořisťování. Problém představuje také obchodování s dětmi, nelegální adopce, pašování lidí kvůli orgánům, nucení dětí do organizovaného žebrání a kapesních krádeží. Podle Europolu se děti v EU pro tyto účely obchodují za částky kolem 20 tisíc Euro.
Existence otrocké práce stejně jako těžké práce dětí bohužel stále patří k realitám 21. století. V mnoha případech se stala pevně integrovanou součástí globalizované ekonomiky, kdy se o ni opírají celá na export orientovaná odvětví (například vývoz mořských plodů z Thajska, kakaa z Pobřeží slonoviny nebo textilních výrobků z Bangladeše), klíčové sektory domácího kapitalismu, nebo globalizované „služby“ (prostituce, chůvy). Její existence představuje vyostřenou formu násilí a vykořisťování ve světě extrémní příjmové, společenské a genderové nerovnosti a ekonomických i osobnostních vztahů deformovaných potřebou ovládat druhé k dosažení zisku. Jednou z cest, kterou by se rozsah moderního otroctví dal přinejmenším v EU a jiných vyspělých zemích podstatně snížit, představuje zavedení nepodmíněného základního příjmu (NZP) pro všechny dospělé obyvatele, za což v současnosti vede kampaň Celoevropská iniciativa, která pracuje i v ČR.
Hlavní použité prameny:
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-619_en.htm
http://www.bbc.co.uk/news/world-24560937
http://www.ilo.org/global/lang–en/index.htm#a1
