Podle mezinárodního průzkumu agentury GfK z roku 2010, kterého se zúčastnilo dvacet tisíc lidí z Evropy, USA, Brazílie, Kolumbie a Indie, náleží hasičům v žebříčku vnímání prestiže povolání mezi veřejností první místo. Dá se předpokládat, že nejinak tomu bude i u nás. Bohužel, stejně jako u doktorů, vědců, zdravotních sester a řady jiných, veřejností oceňovaných profesí ani u hasičů neodpovídá toto uznání jejich skutečnému ohodnocení a společenské resp. státní podpoře. Propouštění, snižování platů a u dobrovolných hasičů i potýkání se zastaralou technikou tvoří smutnou realitu hasičských sborů posledních let.

Tupé škrty sranda-ministra Johna

Profesionálních hasičů z Hasičského záchranného sboru České republiky působí v současnosti něco kolem devíti tisíc. Za posledních pár let jejich počet poklesl o více než tisícovku. Jejich mzda se zároveň mezi lety 2010-13 snížila v průměru o 3500 Kč, čímž sotva přesáhla průměrnou mzdu v ČR. Hlavní podíl na tomto neutěšeném vývoji mají zejména rozsáhlé tupé škrty v rezortu ministerstva vnitra, praktikované v letech 2010-13 Kalouskovo-Nečasovou vládou, ve spojení s (záměrným?) destruktivním personálním obsazením ministerstva vnitra postavičkami z panoptika typu Radka Johna.

Veřejní hasiči z povolání nejsou v Česku příliš starou institucí. Ještě za československé první republiky měla svůj profesionální hasičský sbor pouze města Praha, Brno a Plzeň. Jednotka profesionálních hasičů zvaná Regiment požární policie Čechy – Morava vznikla z českých četníků pod německým vedením za Protektorátu vládním nařízením z roku 1942, s koncem války se pak rozpustila.

Za počátek moderní profesionální protipožární ochrany lze označit až zákon č.62/1950 Sb. o ochraně před požáry a jinými živelnými katastrofami, který stanovil povinnost vytvořit profesionální hasiče ve všech městech s více než 50 tisíci obyvatel a dále všude tam, kde to shledal jako vhodné Krajský národní výbor. Ve všech ostatních obcích pak působili hasiči dobrovolní. Další zlepšení činnosti hasičů (přejmenovaných ale již na požárníky) přinesl zákon č. 35/1953 Sb. o státním požárním dozoru a požární ochraně. V 70. letech již působili profesionální hasiči prakticky ve všech okresních městech Československa. V této době se také v činnosti hasičů objevuje a až dodnes stále roste podíl „mimopožární“ aktivity, například pomoc při povodních a jiných živelných katastrofách, vyprošťování při dopravních nehodách apod.

Současná protipožární ochrana je upravena zejména zákonem z roku 1985 a zákonem z roku 2001, na jehož základě vznikl moderní integrovaný záchranný systém. Výjezdy profesionálních hasičů k požárům dnes tvoří asi jen 20 % všech zásahů. Pokud by v roce 2013 nepadla Nečasova vláda, pak by podle odborníků z Odborového svazu hasičů vrátily její škrty úroveň pokrytí našeho území stanicemi profesionálních hasičů zpět o čtyřicet let!

Hasiči nebo muzejníci?

Velmi důležitou roli při hašení požárů, likvidování kalamit, pomoci při nehodách i jinde mají ovšem vedle profesionálních (a závodních) hasičů také hasiči dobrovolní, kteří tuto činnost vykonávají neplaceně jako svůj „vedlejšák“.

Na rozdíl od svých profesionálních kolegů u nás mají dobrovolní hasiči dlouhou a bohatou historii. První sbor dobrovolných hasičů vznikl v Českých zemích a zároveň v celé střední Evropě již v roce 1850 v Zákupech u České Lípy. O dynamice růstu dobrovolného hasičství v druhé polovině 19. století svědčí skutečnost, že zatímco v roce 1869 existovalo pouze 76 spolků dobrovolných hasičů, v roce 1880 to již bylo 1362 spolků a o deset let později jich existovalo již přes tři a půl tisíce! V dobách 1. republiky se i s ohledem na již zmíněný zanedbaný vývoj profesionálních hasičů účastnilo činnosti dobrovolnických hasičských sborů přes půl milionu lidí.

Dobrovolná pomoc při hašení požárů se rozvíjela i v celém období po 2. světové válce s jistou stagnací v první polovině 90. let. V současnosti je činnost dobrovolných hasičů nesmírně populární, kdy jejich sdružení čítají na 353 tisíc členů (jde o jednu z nejrozšířenějších spolkových aktivit v Česku) včetně 50 tisíc dětí a mladistvých. Desetitisíce jich pak fungují přímo v jednotkách, které se účastní výjezdů.

Pokud se profesionální hasiči museli potýkat s propouštěním a mzdovými škrty, dobrovolné mnohdy sužuje zastaralost techniky daná neuspokojivým financováním ze strany vlády, krajů a obcí. Již v roce 2009 tak například dobrovolní hasiči z Nového Knína iniciovali petici na zlepšení financování této činnosti, neboť podle vyjádření jednoho jejich člena je „vozový park dobrovolných hasičů ve většině případů sbírkou muzejních exponátů, které vypadají velice zachovale, ale to jen díky nezměrné snaze samotných hasičů tuto techniku opravovat.“

Podle vysílání Českého rozhlasu Vysočina z 19. března 2014 zase „dobrovolní hasiči z Vysočiny lamentují nad stavem své zastaralé techniky. Zatímco se profesionální hasiči v Dukovanech radují nad novým moderním autem, například hasiči v Brtnici doufají, že jim při výjezdu zase něco neupadne. A že vůbec budou mít čím hasit, protože z cisterny jim dírou utíká voda.“

Mnohé jednotky dobrovolných hasičů tak dodnes vyjíždějí k zásahu s automobily CAS32 Tatra 148 vyráběnými převážně v 70. letech, nebo dokonce s ještě obstarožnějšími cisternovými stříkačkami ASC16 na podvozcích Praga V3S. V řadě případů proto musí dobrovolní hasiči věnovat do provozování své záslužné činnosti nejen svůj čas, ale také vlastní peníze. A problém začíná být i s časem, neboť v posledních letech se čím dál víc zaměstnavatelů brání uvolňovat dobrovolné hasiče na zásah v době jejich práce.

Pokud šlo o Nečasovu-Kalouskovu vládu, ta na dobrovolné hasiče naprosto kašlala. Jaroslav Salivar z vedení Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska ohodnotil v červnu 2013 činnost vládních zločinců slovy „Za poslední čtyři roky ministerstvo vnitra pro dobrovolné hasiče udělalo velmi málo, téměř se mi chce říct nic.“ Teprve po povodních v červnu 2013, pouhý týden před svým předčasným koncem, schválila Nečasova vláda v demisi pro dobrovolné hasiče dotaci ve výši 200 milionů korun.

Najde se kloudný model financování hasičů?

Zásadní pro činnost dobrovolných hasičů je dnes financování z rozpočtu obcí a krajů, které ovšem nedostačuje. Dlouhodobou podporou činnosti dobrovolných hasičů jsou vyhlášené zejména Jihomoravský, Jihočeský, Středočeský a Pardubický kraj. Právě zastupitelstva dvou posledně jmenovaných krajů předložila v roce 2010 návrhy na zavedení spolufinancování činnosti hasičů z peněz vybraných pojišťovnami na povinném ručení, pojištění odpovědnosti za provoz vozidel. Konkrétně měla na zvláštní fond ministerstva vnitra putovat 4 % z vybraných peněz, která měla být následně rozdělena na půl mezi profesionální a dobrovolné hasiče.

Tento návrh byl zcela logický, neboť hasiči svojí činností (výjezdy k dopravním nehodám, požárům apod.) financovanou z veřejných rozpočtů fakticky šetří výdaje privátním pojišťovnám, které tak díky dobrému fungování této veřejné služby mohou dosahovat výrazných zisků. Podobný způsob financování ostatně funguje i na Slovensku, v Německu, Rakousku či Polsku. Pravicová většina ve sněmovně však oba návrhy zamítla.

V roce 2012 přišli poslanci Rudolf Chlad (TOP09) a Jeroným Tejc (ČSSD) s návrhem novely zákona o pojišťovnictví, který předpokládal, že pojišťovny budou na fond pro hasiče odvádět 6 % z vybraného pojištění na povinném ručení. Z nich mělo být 60% rozděleno na nákup a obnovu techniky pro profesionální a 40% pro dobrovolné hasiče. Nečasovo-Kalouskova vláda zaujala i k tomuto návrhu záporné stanovisko. Zuřivě proti němu tehdy vystupoval nejen na půdě sněmovny zejména poslanec Boris Šťastný (ODS). Navzdory tomu však nakonec došlo ke schválení novely byť ve značně okleštěné podobě, kdy se 3 % z povinného ručení odvádí do Fondu zábrany škod (ten u nás materiálně existoval do roku 1990 a formálně až do roku 1999) a ty jsou následně přerozděleny všem složkám integrovaného záchranného sytému, tedy nejen hasičům, ale částečně také na výchovné a preventivní programy BESIP.

Pro novelu hlasovali ve třetím čtení v březnu 2013 všichni přítomní poslanci ČSSD, KSČM, téměř všichni poslanci zbytku VV a většina poslanců TOP09, proti ovšem hlasoval Kalousek a Leoš Heger, velká většina přítomných poslanců ODS a téměř všichni poslanci LIDEM. Příjmy hasičských sborů na nákup a opravu techniky tak přece jen o něco povyrostly. Pojišťovny ovšem i kvůli těmto odvodům následně zdražily cenu pojistného ručení.

Se zajímavějším řešením financování hasičů pojišťovnami přišla ČSSD ve volebních programech pro (neuskutečněné) parlamentní volby v roce 2009 a parlamentní volby v roce 2010. V nich slibovala zřízení speciálního fondu na nákup a opravu techniky dobrovolných hasičů, kam by pojišťovny museli povinně odvádět 1 % ze svého zisku.

Bezpracné zisky pojišťoven (nejen) v Česku dosahují každoročně mnoha miliard korun. Česká pojišťovna dosáhla v roce 2012 čistý zisk 3,9 miliard korun, ČSOB Pojišťovna v roce 2013 čistý zisk 635 milionů korun atd. Požadované 1 % nepředstavovalo fakticky žádnou zátěž, šlo o velice mírnou variantu. Bohužel, zmíněný návrh v dalších letech z programu ČSSD tak jako řada jiných progresivních opatření zmizel.

V současnosti řeší ČSSD resp. ministr vnitra Milan Chovanec, jak splnit jiný ze svých předvolebních slibů – vrátit 10 % k tarifním platům profesionálních hasičů, které jim sebral sranda-ministr John. Zatím s Babišem vyjednaný 3,5% nárůst platů se za splnění tohoto slibu jistě považovat nedá…