Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) ve spolupráci s ministerstvem pro rušení zdravotní péče vydala před nedávnem „seznam smrti“ obsahující jména nemocnic a zdravotnických zařízení, s nimž nemají být obnoveny smlouvy o hrazení akutní péče. Na tomto seznamu se mezi dvanácti jmény ocitla také Podřipská nemocnice v Roudnici nad Labem. Její vedení, lékaři, sestry, zdravotníci a v neposlední řadě pacienti se o zrušení své nemocnice dozvěděli z médií. Dnes, 17. listopadu, se na obranu roudnické nemocnice vydalo demonstrovat do ulic několik tisíc lidí z města a okolí, kteří tak dali veřejně najevo naprostý nesouhlas s rušením dostupné zdravotní péče v jejich regionu.

Podřipská nemocnice v Roudnici je velikostí možná malá, avšak má za sebou dlouhou a úspěšnou, již více než stotřicetiletou existenci. Na jejím počátku byla finanční sbírka místních lidí z Roudnice a okolních podřipských vesnic. Dnes jde o dobře vybavené zdravotnické zařízení s moderními přístroji. Disponuje chirurgickým, interním a gynekologickým oddělením, patří k němu i porodnice a poliklinika. Nemocnice se netopí v dluzích a naopak každý rok hospodaří s mírným ziskem, který se celý reinvestuje do vybavení sálů a přístrojů, není vyváděn pryč ze zdravotnictví, jak je v dnešní době často zvykem. Platby od pojišťoven na jednoho pacienta má přitom nemocnice jedny z vůbec nejnižších v zemi!

Nemocnice slouží nejen 13 tisícovému městu Roudnice, ale i mnoha okolním obcím (Vražkov, Dobříň, Štětí, Hrobce aj.). Na nedostatek práce si nemůže stěžovat. Podle primáře roudnické chirurgie Ondřeje Krajníka se jeho oddělení postará o 1500 pacientů ročně, interna o 2500 pacientů a pohotovost o 5200 lidí. Počet pacientů v posledních letech každým rokem stoupá.

Navzdory těmto skutečnostem se Podřipskou nemocnici rozhodl kartel zdravotnických pojišťoven zaštítěný Hegerovým ministerstvem pro rušení zdravotní péče zlikvidovat. Objektivních důvodů není – pouze jakási deklarovaná vágní a ve svém základu pochybná snaha ušetřit (co a na kom??!) s odůvodněním, že „Roudnice je od Prahy vzdálena 20 minut jízdy“.

Roudničané, v čele s lékaři a dalšími zaměstnanci nemocnice, se ovšem s tímto rozhodnutím, které spíše připomíná krutý rozmar nějakých středověkých tyranů, odmítli smířit. Již zmíněný primář chirurgie Krajník vytvořil mobilizační video a sezval veřejnost z Roudnice a okolí na demonstraci za zachování nemocnice, symbolicky svolanou na 17. listopad 2012 v deset hodin.

Když jsem na plácek před nemocnicí dorazil vlakem z Prahy zhruba s půlhodinovým předstihem, „vítalo“ mě na místě pouze několik malých hloučků vesměs zaměstnanců nemocnice a skupina žen u varných konvic s čajem. V tu chvíli jsem cítil zklamání a pomyslel si, že lidé již úplně propadli pasivitě. Jak šeredně (a jak rád) jsem se ovšem mýlil! Minutu po minutě proudily k nemocnice ze dvou směrů davy místních občanů a také přijížděly autobusy svážející lidi z okolních obcí. Lidé přicházeli nezřídka s transparenty s názvy svých domovských obcí, nebo s hesly jako „Chcete šetřit? Začněte u sebe!“, „VZP! Za co trestáš roudnický lid?“, „O nás bez nás“ a „Nepodporujte nezaměstnanost“. K vidění bylo i několik transparentů KSČM, například s textem „Dříve se nemocnice stavěly, dnes se likvidují“. Zástup lidí začal povážlivě narůstat – z desítek lidí se staly stovky a ze stovek vzápětí tisíce. Když demonstrace krátce po desáté začala, odhadoval bych počet účastníků až někam k pěti tisícům!

Jako první k lidem promluvil starosta Roudnice, Vladimír Urban (Společně pro Roudnici), který se představil jako místní patriot a zdůraznil, že proti rušení nemocnice se vyslovili všichni členové městského zastupitelstva bez ohledu na politickou příslušnost. Vzápětí dostala slovo starostka Duchcova v Čechách, Jitka Bártová (Šance pro Duchcov), kde řeší podobný problém s vynuceným uzavřením místní chirurgie. Starostka vyjádřila boji Roudnických plnou podporu, podobně jako skupina duchcovských občanů, kteří do Roudnice přijeli s vlastním transparentem.

Následně se mikrofonu ujali pracovníci Podřipské nemocnice, konkrétně její dlouholetý primář a dnešní jednatel Josef Krajník (otec Ondřeje Krajníka), zástupce primářky interního oddělení Andrej Báj a primář chirurgie Ondřej Krajník. Ti ve svých proslovech zmínili výše uvedená fakta dokazující bezpodstatnost rušení nemocnice. Jako skutečný důvod plánu VZP a dalších pojišťoven na zrušení akutní péče uvedli klientelismus a mafiánské praktiky vedení pojišťoven.

Po projevu bývalého starosty Roudnice Rouse, který zmínil vývoj situace kolem nemocnice v minulosti, měla následovat hudební vložka zpěváka Martina Maxy. Než však skutečně zazněl v živém podání jeho song pěšák, pronesl zpěvák do té doby nejkritičtější projev namířený nejen proti manažerům VZP ale celému vládnímu establishmentu. Odezvou mu byl, podobně jako předchozím řečníkům, mohutný potlesk.

Po písničce vystoupil kandidát na prezidenta a současný senátor Jiří Dienstbier (ČSSD), který napadl současný systém zkartelizovaných zdravotnických pojišťoven, vysávajících miliardy korun ze zdravotního pojištění na svoji režii, a vyzval, opět za souhlasu přítomných, k návratu k jedné pojišťovně (ovšem ne pod kontrolu Šnajdrů a jiných gaunerů). Vybídnul k co největší podpoře petice za zachování nemocnice, která má být již 19. listopadu projednávána na půdě Senátu. Nutno říci, že zájem o petici přímo na místě demonstrace byl obrovský.

Po Dienstibierovi promluvili zástupci okolních obcí regionu, většinou s krátkými pozdravy, a po nich dostali slovo zástupci politiků a odborářů. Pravděpodobný nový hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček (KSČM) zmínil, že Ústecký kraj dává republice uhlí, elektřinu, chemické výrobky a potraviny a jeho obyvatelé mají právo na dostupnou zdravotní péči. Prohlásil, že boj o záchranu nemocnice je politický boj a popřál v něm Roudničanům hodně úspěchů. Předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví, Dagmar Žitníková, hovořila o sjednocení všech lidí ve zdravotnictví – lékařů, sester, zástupců nemocnic, odborů a organizací pacientů a zdravotně postižených – v boji proti rušení nemocnic a lůžek, proti politice ministerstva. Zmínila, že rušení nemocnic není jen komplikací pro pacienty, ale také kvůli němu má přijít o práci až 3000 lidí (z toho v Roudnici téměř 400). Lidé doprovodili její projev skandováním „Hanba VZP!“ a „Hanba vládě!“

Úspěch sklidili i poslanec Josef Šenfeld (KSČM) a senátor za Litoměřicko, Roudnicko a Slánsko, doktor Hassan Mezian (ČSSD), který byl kvůli podpoře Roudnické nemocnice vyhozen z vedení „konkurenční“ nemocnice v Litoměřicích, jejíž management nesolidárně jako sup podporuje zánik nemocnice v Roudnici, aby převzal její pacienty.

Na závěr projevů promluvili známí místní občané, konkrétně farář Martin Brousil, ředitel roudnického gymnázia Petr Dobeš a místní rodák, textař Michal Horáček. Ten označil jednání ministerstva pro rušení zdravotní péče a VZP, jejichž pozvaní zástupci se bez omluvy na demonstraci nedostavili, aby se pokusili obhájit své kroky, za arogantní a hanebné a svůj projev zakončil za obrovského potlesku výzvou: Zavírejte mafiány nikoliv nemocnice!

Po projevech zavelela moderátorka akce k pochodu do centra Roudnice na Karlovo náměstí, kde primář Krajník „v odplatu“ za arogantní, bezcitné chování vedení VZP vyzval k masovému protestnímu psaní řediteli pojišťovny Horákovi na jeho e-mailovou adresu pavelhorak@vzp.cz. Prohlásil, že demonstrací ani peticí boj za nemocnici nekončí, a zeptal se přítomných, zda jsou ochotni jít do ulic i příště a bude-li to nutné tak klidně i vícekrát. Odpovědí mu bylo masové volání ANO! Po zpěvu české hymny, která již zase slouží jako protestsong proti vládě, byla akce oficiálně skončena.

Musím říct, že pro člověka z Prahy, která se stala tak trochu pře-happeningovaným městem a kde až příliš mnoho „protivládních“ akcí poslední dobou sklouzává do podoby sebe-prezentace skupinek aktivistických narcisů, bylo příjemné osobně cítit tento svěží, silný a zdravý vítr z regionu, vidět to odhodlání obyčejných lidí v boji za svá práva, za svoji nemocnici. Zde byla cítit pouta komunity, skutečná mezilidská solidarita, která je základem všeho živého na levici i ve společnosti.

Udělejme vše proto, aby boj za zachování nemocnice, dostupnou zdravotní péči a pracovní místa lékařů a sester skončil vítězně nejen v Roudnici ale v celé republice! Nechť je nám odhodlání podřipských občanů příkladem!