Jezídi, kteří přežili genocidu spáchanou v roce 2014 Islámským státem, shromáždili pro zvláštní výbor v Duhoku, zřízený k sesbírání důkazů, 4608 svědeckých výpovědí. Mezinárodní soud, který by tyto zločiny posuzoval, ale stále nebyl zřízen. Členové Rady pro sběr a dokumentaci případu Sindžár sdělili, že Bagdád zatím učinil jen velmi málo pro přenesení těchto důkazů k mezinárodnímu soudu, který by měl pravomoc pachatele z řad ISIS obžalovat.

Mnoho členů mezinárodní komunity uznává, že je třeba zřídit mezinárodní soud, který by se zabýval zločiny Islámského státu včetně vražd a únosů tisíců Jezídů, zničení míst světového kulturního dědictví a dalších válečných zločinů spáchaných na území Iráku i Sýrie.

Přeživší Jezídka a nositelka Nobelovy ceny Nadia Muradová a lidskoprávní advokátka Amal Clooneyová stojí v čele úsilí dostat Islámský stát před mezinárodní soud. Muradová rovněž vyzvala iráckou vládu a mezinárodní komunitu, aby pomohly v návratu Jezídů do jejich domova v Sindžáru, zajistily jim základní služby a chopily se péče o jezídské ženy a dívky psychologicky poznamenané dobou strávenou v zajetí.

V návaznosti na brutální převzetí Sindžáru Islámským státem v srpnu 2014 ustavila Kurdistánská oblastní vláda (KRG) výbor v Duhoku sbírající důkazy, aby tak vyvinula tlak na mezinárodní komunitu, pokud jde o uznání masakru za genocidu.

„Cílem zřízení tohoto panelu bylo napomoci [mezinárodnímu] uznání genocidy, kterou si Jezídi prošli,“ řekl Rudawu předseda panelu soudce Aiman Mustafa. „Abychom dosáhli tohoto cíle, potřebujeme shromáždit dokumenty [svědectví]. Až dosud jsme jich sesbírali 4608.“

Mustafa ale také sdělil, že federální vláda v Bagdádu dosud tato svědectví neposkytla mezinárodnímu soudu. „Bohužel, protože Kurdistán není stát, nemůžeme dokumenty předat přímo Mezinárodnímu soudnímu dvoru (ICJ) a musíme jej posílat přes Bagdád,“ řekl Mustafa. „Ti nám ale nepomáhají“.

„Registrované dokumenty zahrnují případy únosu, zajetí, rozdělování rodin, zotročování, znásilnění a vynucené změny náboženské víry,“ uvedl Mustafa. Osobně se setkal s mnoha přeživšími, aby zdokumentoval jejich výpovědi.

Jedno ze svědectví, které jím nejvíce otřáslo, byla výpověď devítileté dívky znásilněné bojovníky Islámského státu. Ani tento případ ale nemohl být posuzován ICJ, protože Irák nepodepsal ujednání o IJC, uvedl pro Rudaw Dr. Kirmanj Osman, člen Vysokého výboru pro uznání a dokumentaci zločinů Islámského státu proti Jezídům a dalším komunitám.

Místo toho, říká Osman, by Bagdád „mohl vyzvat Radu bezpečnosti OSN, aby učinila mezinárodní rozhodnutí zahrnující zřízení mezinárodního soudu, který by se zabýval genocidou Jezídů, stejně jako byl takový soud zřízen pro vyšetřování vraždy Rafica Haririho“.

Hariri, bývalý libanonský premiér, byl zavražděn v roce 2005 náloží umístěnou v nákladním automobilu. K vyšetření této vraždy a souzení odpovědných osob byl zřízen Zvláštní tribunál pro Libanon (STL). STL byl mezinárodním soudem sídlícím v Leidschendamu na předměstí Haagu, který se ale řídil libanonským trestním právem. Mezi mezinárodními tribunály pro vyšetřování zločinů je jedinečný v tom, že může vést soudní stání v nepřítomnosti obžalovaných a je zároveň prvním soudem, který posuzoval terorismus jako zvláštní trestný čin.

Osman je ale, pokud jde o iráckou iniciativu v tomto směru, pesimistický. „Irák na této věci nehodlá spolupracovat, neboť nechce, aby toho využili Kurdové. Pokud by vznikl mezinárodní soudní tribunál, pak by zavázal Irák ke kompenzaci Jezídům, což si Bagdád nepřeje,“ uvedl Osman. „Irák se bojí, že po vzniku mezinárodního soudu by Kurdové demonstrovali za nezávislost,“ dodal.

Předložení jezídských případů soudům v Iráku nepřinese obětem spravedlnost, protože „pokud se bude soud konat v Iráku, ztratí svůj mezinárodní význam a bude chápán jako domácí událost.“

Rozhodnutí, zda se případy bude zabývat irácký nebo mezinárodní soud, padne, až svoji práci dokončí tým OSN zkoumající masové hroby v Sindžáru. Tento vyšetřovací tým OSN (UNITAD) by měl podle očekávání uzavřít své šetření v průběhu září.

V době pátého výročí genocidy se jezídské skupiny obrátily na KRG a iráckou vládu s výzvou, aby „učinily všechny nezbytné kroky vedoucí k předání osob zodpovědných za zločiny proti Jezídům spravedlnosti.“

„To zahrnuje nezbytné formy soudního vyšetřování proti občanům všech zemí, kteří si přidali k ISIS a zapojili se do páchání těchto zločinů, a zároveň i vytvoření diskusního klimatu, který jasně uznává povahu genocidy spáchané vůči Jezídům,“ uvedla lidskoprávní skupina Yazda.

Hana Salim, přeživší, kterému se podařilo v roce 2015 uniknout ze spárů Islámského státu, uvedl pro Rudaw, že pochybuje o tom, že se podaří uznat zacházení s Jezídy za genocidu a že dojde k jejich odškodnění. „Už máme až po krk stále vyprávět naše příběhy. Je čas, aby se už něco udělalo,“ říká Salim. Jako oběť nyní tlačí na iráckou vládu, aby jejich obavy vzala v potaz.

„Co se stalo v Sindžáru nemůže vyřešit samotná KRG. Potřebujeme pomoc irácké vlády a mezinárodní komunity.“

Když Islámský stát napadl v létě 2014 jezídskou domovinu v Sindžáru, tisíce Jezídů uteklo do kurdských oblastí pohoří Džabal Sindžár nebo do kurdských oblastí v severní Sýrii také známých jako Rojava. Ti, kteří nebyli schopni utéct, byli brutálně zavražděni džihádisty. Tisíce žen a dětí byly zajaty a zneužívány jako otroci a dětští vojáci.

V Iráku žilo podle odhadů před genocidou okolo půl milionu Jezídů. Zhruba 100 tisíc z nich opustilo Irák a dalších 360 tisíc jich bylo vyhnáno do jiných míst země. Ze 6417 Jezídů, kteří byli uneseni ze Sindžáru do jiných míst, jich podle údajů KRG 2992 dosud nebylo nalezeno.