• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

15
ČVC
2014

Tři největší pravičácké lži o chudobě

Štítky: Ekonomika, Politika
Autor: Vladimír Sedláček
komentář : vypnuto

prosperityNásledující stať pojednává o USA. Je to daleko, až za velkou louží. Takže se nás to ani možná netýká. Naše pravice přece nelže. Nebo že bych se mýlil…? (pozn. překl.)

Konzervativní Republikáni, než aby čelili chudobě tím, že rozšíří dávky dlouhodobě nezaměstnaným, navrhli zvýšení minimální mzdy nebo podpořili programy tvorby pracovních míst, raději používají jinou taktiku. Šíří o chudobě tři velké lži. Jako (hořký) vtip.

Lež první: Ekonomický růst snižuje chudobu.

„Nejlepší program proti chudobě“, napsal Paul Ryan, předseda kongresového Rozpočtového výboru, „je ekonomický růst.“

Chybné. Od konce 70. let (20. stol.) ekonomika vzrostla o 147 % na hlavu, ale nekáplo z toho skoro nic. Typický americký dělník pobírá téměř totéž co před třemi desítkami let, jen přizpůsobené inflaci. V chudobě zůstává kolem 15 % Američanů; to je dokonce víc, než počátkem 70. let. Jak to, že ekonomika o tolik vzrostla, zatímco mzdy lidí se nepohnuly a chudí zůstávají chudými? Protože téměř všechny zisky odešly k těm nahoře. Výzkum, jenž provedli Immanuel Saez a Thomas Piketty, ukazuje, že před čtyřiceti roky nejbohatší 1 procento Američanů dostávalo 9 % celkových příjmů. Dnes dostávají přes 20 %.

Je pravda, že přerozdělit příjem potřebným je politicky snazší v rostoucí ekonomice než ve stagnující. Jedním z důvodů, proč se tolik příslušníků střední třídy zdráhá platit daně, aby tak pomohli chudým, je, že jejich vlastní příjmy klesají. Ale poučení, jež bychom si měli vzít z posledních tří desetiletí, je, že ekonomický růst sám o sobě chudobu nesnižuje.

Lež druhá: Pracovní místa snižují chudobu.

Senátor Marco Rubio řekl, že s chudobou je nejlepší se vyrovnávat nikoli zvyšováním minimální mzdy nebo větří pomocí vlády chudým, ale „reformami, jež povzbudí k práci a odmění ji“. To je obvyklá republikánská linie dokonce už od doby, kdy Ronald Reagan prohlásil, že nejlepším sociálním programem je zaměstnání. Přijalo ji i mnoho Demokratů. Jenomže je špatná.

Jistě že je lepší být chudý a pracovat, než být chudý a nezaměstnaný. Evidence naznačuje, že pracovní místa jsou rozhodující nejen pro ekonomické blaho, ale i pro sebeúctu. Dlouhodobá nezaměstnanost dokonce zkracuje i průměrnou délku života. Ale jen mít práci není záštitou proti chudobě. Ve skutečnosti řady pracující chudiny po celé Americe rostou. Přibližně čtvrtina všech amerických dělníků má zaměstnání, kde je placený méně, než dělník, pracující celý rok a na plný úvazek potřebuje, aby mohl žít nad federálně definovanou hranicí chudoby pro čtyřčlennou rodinu.

Proč víc lidí pracuje, a přitom zůstávají chudí? Především ve stále více zaměstnáních dostávají ubohou mzdu. Zatímco nízkoplatové provozy jako maloobchodní prodej a rychlé občerstvení čítaly za Velké krize dvaadvacet procent všech ztracených zaměstnání, teď tvoří 44 % pracovních míst dodaných od té doby, uvádí poslední zpráva projektovaného zákona o národní zaměstnanosti.

Za druhé, neustále klesá skutečná hodnota minimální mzdy. To zasahuje víc dělnice než pracující muže, protože víc žen je na minimální mzdě.

Za třetí, vládní pomoc teď obvykle vyžaduje, aby příjemci pracovali. To neznamená méně chudých. To jen znamená, že víc chudých má práci.

Reforma sociální péče Bill Clintona z roku 1996 nahnala chudé do práce, ale většinou s nízkou mzdou, bez stupínků do střední třídy. Úvěr daně z příjmu, čili mzdová subvence, byl zvýšený, ale museli jste pracovat, abyste na něj dosáhli. Pracovní požadavky nesnížily počet ani procento Američanů v chudobě. Zvýšily toliko počet pracujících chudých – pojem, jenž by měl být oxymoronem (spojení slov, jež si alespoň zdánlivě odporují, např. „živá mrtvola“; pozn. překl.).

Lež třetí: Ambice léčí chudobu.

Většina Republikánů, na rozdíl od Demokratů a nezávislých, je přesvědčena, že lidé jsou chudí hlavně proto, že se dostatečně nesnaží, jak uvádí průzkum střediska Pew Research Center/USA dnes. Je to obvyklé ostinato (opakování) pravice: kdyby chudí byli ambicióznější, nebyli by chudí.

Osobní zodpovědnost je očividně důležitá. Ale neexistuje žádný důkaz, že by lidé, kteří jsou chudí, byli méně ambiciózní než kdokoli jiný. Ve skutečnosti mnozí pracují dlouhé hodiny ve značně namáhavých, vyčerpávajících zaměstnáních. Co skutečně postrádají je příležitost. Ta začíná mizernými školami. Amerika je jednou z pouhých tří rozvinutých zemí, které vydávají méně na vzdělávání chudších dětí než na vzdělávání bohatších, jak vádí studie OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).

Mezi 34 zeměmi OECD jen ve Spojených státech, Izraeli a Turecku školy v chudých čtvrtích mají méně učitelů a větší dav studentů ve třídě, než je tomu ve školách pro privilegovanější studenty. V mnoha zemích je tomu naopak: chudinské čtvrti dostávají víc učitelů na studenta. A na rozdíl od většiny zemí OECD Amerika nedává do špatně vyučujících škol lepší učitele.

Tak proč nám tolik pravicových Republikánů říká tyhle tři lži? Protože nám téměř znemožňují se zaměřit na to, co chudí opravdu potřebují – dobře placené zaměstnání, odpovídající zabezpečující sítě a skvělé školy.

Tyhle věci totiž stojí peníze. Lži jsou levnější.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.