Jsou tomu již skoro tři měsíce, kdy armáda policejních těžkooděnců násilím vyklidila squat Cibulka v Praze 5. Stalo se tak na popud majitele objektu za podivných okolností, nad nimiž se pozastavil dokonce i ministr vnitra Milan Chovanec. Tento zásah ukončil několikaleté využívání historicky cenného a památkově chráněného objektu, který však již více než čtvrtstoletí nezadržitelně chátrá a podle všeho bude nyní stejně jako mnoho dalších pražských staveb opět nevyužívaný chátrat i nadále. Shodou okolností, nedaleko Cibulky proběhl před pár dny mnohem sympatičtější počin předání mobilního domečku lidem bez přístřeší.

Pustá Cibulka dnes připomíná pevnost

Usedlost Cibulka, nacházející se na okraji lesoparku v poklidné vilové části Prahy 5 – Košíře, donedávna patřila k jedněm z posledních pražských squatů. Toto tvrzení ale není úplně přesné: skupina převážně mladých lidí v objektu sídlila od roku 2012 na základě sjednané smlouvy s majitelem stavby, akciovou společností Cibulka, resp. jejím jediným vlastníkem JUDr. Oldřichem Vaníčkem. Cibulka a.s. vznikla koncem roku 1996 přejmenováním firmy AUTOTUR a.s., která byla založena již v březnu 1989 v okruhu lidí kolem tehdejšího Svazarmu resp. jemu podřízeného Ústředního automotoklubu ČSR. Usedlost Cibulku vlastní od roku 1993, kdy ji za velice nízkou částku koupila od státní České spořitelny. Od těch dob stavba nezadržitelně chátrá, ačkoliv byla již v roce 1958 prohlášena za nemovitou kulturní památku. V současnosti patří k nejohroženějším památkám v Praze.

Historie objektu Cibulky sahá hluboko, až do 14. století, ale svoji současnou podobu empírového zámečku získala v první třetině 19. století, kdy ji zvelebil tehdejší majitel Leopold Thun-Hohenstein. Ten kolem ní rovněž založil rozsáhlý anglický park s řadou kuriozit a atrakcí (čínský pavilon, vyhlídková věž v podobě zříceniny, jezírko, poustevníkova jeskyně a další). Po jeho smrti již Cibulka v soukromém i obecním vlastnictví spíše pustla. Až do konce 80. let minulého století byl nicméně objekt obydlen a nedocházelo k závažnější devastaci.

Stav usedlosti v posledních pětadvaceti letech je ovšem alarmující. Majitel Vaníček podal poslední projekt na využití stavby v roce 1998, ale tento byl památkáři pro svoji necitlivost k historické hodnotě stavby (předimenzování úprav, zboření některých objektů) zamítnut. Od té doby nevyvíjí jakoukoliv snahu památku rekonstruovat nebo jen udržovat. Odbor památkové péče hl. města Prahy mu proto v letech 2006, 2010 a 2011 udělil za tuto devastaci pokuty v řádu statisíců korun. Stav objektu rovněž dlouhodobě vadí městské části Praha 5, na jejímž území se nalézá, avšak přes výměny politických stran ve vedení radnice nedošlo k rozhodnému zásahu v podobě legislativně možného vyvlastnění.

Příchod squatterů v letech 2007-8 a opět v letech 2012-15 byl vždy spojen se zastavením nebo aspoň zmírněním devastace, neboť obyvatelé Cibulky v dohodě s majitelem za používání objektu bezplatně vykonávali udržovací práce a opravy, zavedli do něj opět elektřinu a odstraňovali i nálety a skládky na přilehlých pozemcích. Proto byla jejich přítomnost pozitivně kvitována jak zastupiteli Prahy 5 z památkové komise a kulturního a sociálního výboru tak velkou většinou místních obyvatel Košíř. V usedlosti probíhaly koncerty, výstavy a další kulturní program otevřený veřejnosti.

JUDr. Vaníček se rozhodl k 31. březnu 2015 vypovědět dohodu o spolupráci se squattery, neboť prý dokončuje plán na přestavbu Cibulky na seniorské centrum. Dlužno dodat, že tyto „plány“ se tzv. dokončují již několik let. 6. května vnikla do stále obývaného objektu Cibulky v obrovské přesile policie s těžkooděnci a vodním dělem, která z něj vyhnala veškeré osazenstvo. Objekt od té doby dále pustne, nicméně majitel jej nově zabezpečil všemožnou ostrahou včetně čidel, kamer, žiletkového plotu a stálým hlídáním soukromou bezpečnostní agenturou. Začátkem července podal advokát zastupující squattery na policii ČR správní žalobu z důvodu nepřiměřenosti a neoprávněnosti zásahu, neboť podle jeho názoru policie nezákonně vstoupila do občanskoprávního sporu o užívání objektu (obyvatelé ani neobdrželi žalobu o vyklizení). V tuto chvíli se zásah, který stál podle slov ministra Chovance čtvrt milionu korun, vyšetřuje.

Pomoc přírodě i lidem bez domova

Shodou okolností vzdušnou čarou nedaleko Cibulky na území Prahy 5 proběhla ve čtvrtek 30. července sousedská sešlost, při níž byl představen minimální mobilní domek určený lidem bez přístřeší. Jeho tvůrcem je levicový sochař a scénograf Pavel Karous, který byl prezentaci domku přítomen a sdělil podrobnosti o jeho vzniku:

Na počátku všeho stála soutěž vypsaná obchodní asociací BevCan East, která sdružuje přední výrobce hliníkových plechovek ve střední a východní Evropě. Úkolem bylo vytvořit umělecký mobilní objekt za použití použitých nápojových plechovek, který by poukázal na výhodnost plně recyklovatelných materiálů, jakým je právě hliník. Do soutěže se přihlásili čtyři účastníci se svými projekty, z nichž při facebookovém hlasování zvítězil mobilní domeček Pavla Karouse. Transportovatelný objekt s vlastní SPZ je „smontován“ ze dřeva, polystyrenové izolační výplně a rozebraných hliníkových plechovek při nákladech cca 5000 korun. Je vytvořen tak, aby se v létě nepřehříval a v zimě naopak zadržoval teplo.

Autor k projektu přistoupil z hlediska ekologických i sociálních potřeb. Podle jeho vlastních slov: „Ochrana přírody je nejdůležitějším úkolem dneška a odpovědné řešení aktuálních ekologických problémů je klíčové pro budoucnost našeho světa. Například roční nerecyklovaný odpad v České republice by stačil k vytvoření provizorních ubytování pro všechny Čechy bez domova“.

Domeček již slouží komunitě lidí bez přístřeší, pobývají v něm zejména návštěvy a, jak mi bylo s úsměvem sděleno, vyzkoušel si jej i jeden pár. Místní lidé se k přítomným staví většinou přátelsky. Bohužel, i zde se prý našel v okolí jeden zamindrákovaný vlastníček, kterému domek vadí a stěžuje si na něj na všech možných místech. Bez ohledu na to vládla na čtvrtečním setkání v okolí domku příjemná atmosféra završená grilováním klobás, žampionů a zeleniny za velkorysého přispění samotného Pavla Karouse. Doufejme, že se tento nápad stane inspirací pro podobné sociální a ekologické počiny angažovaných umělců a veřejnosti v celé zemi.