• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

28
SRP
2015

Turecko: Pryč se státním terorismem!

Štítky: Blízký východ, Levice, Politika, Svět
Autor: L5I
komentář : vypnuto

flag-PKKPo masakru socialistické mládeže ze strany Islámského státu (IS) 20. června v tureckém městě Suruc, spustila turecká vláda větší mobilizaci svých bezpečnostních sil. Ve velkých městech jako Ankara, Izmir nebo Istanbul bylo více než 1 000 lidí zatčeno a jedna mladá žena zastřelena.

Nicméně velmi málo z nich jsou stoupenci IS, ba naopak. Vlna represí se zaměřuje především na členy Strany kurdských pracujících (PKK) a Lidově demokratické strany (HDP), které vedou kampaň za rovná práva pro Kurdy, a levicové organizace jako Lidová revoluční fronta osvobození (DHKP-C). V Istanbulu proběhlo několik dnů bouřlivých pouličních bitev a pohřeb soudruha Gülay Özarlana byl dokonce napaden policií.

Boj s terorismem?
Tento boj proti vnitřnímu nepříteli ze strany Erdoganovy strany AKP je součástí rozsáhlejší ofenzívy. Turecká bojová letadla od víkendu létají nad Sýrií a severním Irákem. Podle BBC bylo podniknuto okolo 10 letů proti IS, ale téměř 200 proti Kurdům v Rojavě a severním Iráku. Ti jsou tím skutečným terčem.

Jen v lednu lidové obranné síly YPG/YPJ v regionu Rojava procházely urputnými boji za osvobození města Kobanê od IS a získaly mezinárodní uznání. Zároveň je obecně známo, že Turecko svou politikou v kontrole hranic vyvolalo katastrofický nedostatek dodávek jídla a munice pro kurdské bojovníky, zatímco bojovníci IS byli ošetřováni na tureckých soukromých klinikách.

Právě nedávno Erdogan jasně řekl, že by kurdskou autonomní oblast na hranicích s Tureckem nedovolil. Takové území pod kontrolou Strany demokratické unie (PYD) by znamenalo posílení PKK, kterou se AKP ve skutečnosti snaží zastavit svými „mírovými rozhovory“ s HDP v posledních měsících.

Toto vše ukazuje na pokrytectví Turecka, když oficiálně ospravedlňuje intervenci v Sýrii. Dokonce ani teď nebojuje proti IS, ale proti jeho odpůrcům! A tak 26. června Generální velitelství Lidových ochranných jednotek (YPG) vydalo tiskové prohlášení podrobně popisující, jak turecké tanky bombardovaly pozice Ženských ochranných jednotek (YPJ), Lidových ochranných jednotek (YPG) a Syrské osvobozenecké armády (FSA) ve vesnici Zormikhar, západně od Kobanê, kde zabily čtyři bojovníky FSA a zranily mnoho vesničanů.

kobane-rojava-kurdistan-solidarity

Včerejší přítel, dnešní nepřítel
Od večera 26. června turecká bojová letadla bombardovala také ústředí kurdských partyzánů v Kandilských horách v severním Iráku. Udeřila nejen na jejich úkryty a výcvikové tábory, ale také na mnohé vesničany. Tento útok trval více než 8 hodin.

Ale ne všichni Kurdové jsou stejní! V Barzaniho severoirácké vládě má turecká armáda spojence, který věrně stojí „vždy na turecké straně v boji proti terorismu.“ Zdá se, že nemá problém s vojenskými útoky na své „území“, dokud jsou namířeny proti „správným lidem“ v podobě společného politického nepřítele.

Ačkoli program „Demokratického konfederalismu“, kult osobnosti Abdullaha „Apo“ Öcalana a idealizace jeho rodiny má maloburžoazní, nejasně anarchistický nebo utopický charakter, PKK je věrným odpůrcem kolonizace Středního východu a nacionalistického útlaku kurdského lidu.

Kdokoli se odváží zpochybnit tento způsob uspořádání, natož se chopit zbraní proti němu, pocítí hněv turecké vlády. Ta už dlouho doufá v získání souhlasu od Spojených států a NATO s vojenskými akcemi proti Kurdům, ale konkrétně PYD byla viděna jako potenciální spojenec v boji proti IS, i když jí byla prakticky odmítnuta skutečná materiální podpora a vážně se zdržovaly solidární kampaně zajišťující finanční pomoc.

Nicméně zdá se, že tato politika se teď mění. Zatímco v Istanbulu byl zakázán mírový pochod organizovaný HDP a političtí aktivisté jsou zatčeni, v Rojavě hrozí válka na dvou frontách. PYD, hrdinové v boji proti IS, uvedli, že by jakýkoli útok ze strany turecké armády považovali za vyhlášení války. PKK věří, že uzavřená dohoda, ve které USA souhlasily s útoky na Kurdy, je výměnou za využívání leteckých základen v Turecku Spojenými státy. Turecké útoky na PKK a jejich spojence jsou nyní dovoleny, jazykem amerických diplomatů ve jménu „sebeobrany“, na kterou má každý člen NATO právo.

Boj na dvou frontách
Nicméně skutečná sebeobrana YPG/YPJ ve městech jako Sirrin, ohrožovaná ze strany IS, musí pokračovat. Obrat turecké vlády přerušující podporu IS, který stejně nikdy veřejně neoznámila, přes noc neoslabí islamistické gangy.

Kurdové v Rojavě čelí bezprostřední hrozbě války na dvou frontách, kterou mohou těžko vyhrát, bude-li turecká intervence podporována NATO. Turecko dává dohromady masivní vojenské jednotky na hranicích s kurdskými oblastmi v Sýrii a severním Iráku a také plánuje v Sýrii vybudovat „bezpečnostní zónu“. A tak jsou Kurdové v Rojavě na všech stranách obklopeni mocnými protivníky, Tureckem i IS.

Kurdské hnutí v Turecku může dokonce čelit porážce, pokud si Turecko dokáže vymoci své zpátečnické cíle nebo když Rojava padne. Předseda HDP, Selahattin Demirtas nešetří morálními obviněními vůči AKP a správně zdůrazňuje, že AKP vyvolává občanskou válku nebo ji alespoň mlčky bere na vědomí.

Je zřejmé, že turecká vláda nemá zájem na jakémkoli „mírovém procesu“, pokud bude doprovázen politickým posílením PKK/PYD a HDP, a tak i možným vytvořením levicové politické síly, která by sjednotila národnostně utlačované kurdské masy s tureckým levicovým a dělnickým hnutím.

Volební vítězství HDP donutilo AKP uznat, že by se HDP brzy mohla stát zavedenou politickou silou, která může pravidelně ve volbách překonávat nedemokratickou překážku 10 % a tím v budoucnu znemožnit absolutní parlamentní většinu AKP.

Nemělo by se zapomínat, že AKP bojuje o sestavení vlády, protože ve volbách 7. června ztratila absolutní většinu, a nyní hledá koalici. Určitě není nemožné, že AKP záměrně odloží sestavení vlády, aby se v současném chaosu prezentovala jako stabilizující faktor a opět dosáhla většinové vlády skrze nové volby. Zakázat HDP jako „teroristickou organizaci“ by také bylo krokem tímto směrem.

Osvobozenecký boj
Přesto stabilita buržoazní strany, jejíž vláda je založena na strachu a státním teroru, není neochvějná, pokud je nátlak vytvářen na správném místě. Tímto místem je militantní organizace dělnické třídy, rolníků a městské chudiny z Turecka a všech kurdských oblastí.

„Mírový proces“ je pryč a nemůže být obnoven. Když turecká vláda hrozí válkou proti PKK až do jejího „definitivního odzbrojení“, je jasné, že nechce mír, ale spíše kapitulaci Kurdů. Solidarita s kurdským lidem, ať už s bojovníky v Rojavě, s PKK v severním Iráku nebo s HDP v Turecku, je v této situaci povinností všech internacionalistů, celé evropské dělnické třídy, všech levičáků a vskutku všech demokratů.

Pokrok v Turecku určitě nebude znamenat návrat k partyzánské strategii, ale spíše masový boj Kurdů v Sirhaldin, v masových akcích ve městech napříč Tureckem, v politické stávce proti represi a v agitaci za armádní výbory vojáků, kteří odporují Erdoganově špinavé válce.

V Evropě je nutné vybudovat hnutí solidarity s politickými vězni, požadující jejich okamžité propuštění i ukončení zákazu PKK a ostatních levicových organizací. Současně musí toto hnutí odporovat jakékoli intervenci ze strany Turecka, NATO, Spojených států nebo EU na Středním východě.

Za hranicemi
Osvobození kurdského lidu je zjevně nemožné bez politické perspektivy celého Středního východu. Sebeurčení kurdských obyvatel (ať už v podobě nezávislého státu nebo pevné autonomie) se nemůže uskutečnit bez položení si otázky nejen o rovnováze moci v nejméně čtyřech zemích, které se domáhají kurdského území, ale také o imperialistické dominanci v celém regionu. Kromě toho kurdské území (takové jako Rojava) by nemohlo být ekonomický soběstačné ani v „mírových“ podmínkách, ale muselo by se spolehnout na spolupráci se svými sousedy.

Hranice této oblasti, stanovené Smlouvou z Lausanne, jsou nyní zpochybňovány. To se týká nejen „Islámského státu“, Izraele a imperialistických Spojených států amerických, ale také jednání Turecka. Těchto cílů – rozšířit geo-strategický vliv a zamezit kurdskému, fakticky samosprávnému území v Rojavě, nemůže dosáhnout v rámci současných hranic. Proto ty útoky v „sebeobraně“ na další území.

Kurdská otázka jako žádná jiná ukazuje, že pokroková, revoluční změna by také nemohla být uskutečněna v rámci současných státních hranic. Přeshraniční solidarita mezi pokrokovými silami a především mezi příslušníky hnutí pracujících je naléhavou potřebou dneška. To se týká především kurdského hnutí a ostatních sil syrské demokratické revoluce, pokračujících v boji jak proti Assadovi, tak proti islamistům z IS.

Vyžaduje to politickou organizaci přesahující současné hranice národních států a vybavenou perspektivou revolučního svržení reakčních režimů a ustavením dělnicko-rolnických vlád. Tato cesta je možná jedině vyvlastněním velkých kapitalistů a zavedením demokratické, plánované ekonomiky, uskutečněním agrární revoluce ve prospěch zemědělských dělníků a malých zemědělců, realizací sebeurčení všech lidí, osvobozením od dominance imperialismu, nahrazením buržoazního státního a represivního aparátu radami a milicemi. Spojené socialistické státy Středního východu musí být cílem, za který bojuje mezinárodně koordinovaná strana.

Z anglického originálu Turkey: Down with state terrorism! přeložil Petr Vinkler.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.