Francouzské Žluté vesty svolaly v sobotu další protesty do Paříže a řady dalších měst a očekávání tvrdé reakce vlády se naplnila. Prezident Macron, kterému už se mezi lidmi všeobecně přezdívá président des riches (prezident boháčů), se od počátku protestů před třemi týdny fakticky schovává a nechává za sebe mluvit premiéra Edouarda Philippeho, ale především policejní represe. Sobotní demonstrace byly v tomto směru zatím vrcholem, ale nezdá se, že by hnutí v jeho dynamice zastavily.

Před sobotními akcemi čelíc nejen blokádám silnic, rafinérií, skladů a benzínových pump, ale také stávkám na železnicích a protestům středoškolských studentů a okupacím škol, vydala vláda prohlášení, že udělá vše k udržení pořádku. V centru Paříže byly zabedněny výlohy obchodů a restaurací, byly uzavřeny památky včetně Eiffelovy věže, došlo k zrušení nebo přesunutí řady společenských a sportovních akcí. Do Paříže bylo povoláno 8000 policistů a po celé zemi jich vláda vyslala do ulic na 90 tisíc.

Benjamin Griveaux, mluvčí vlády a jeden z nejbližších spojenců prezidenta Macrona označil v rozhovoru pro Le Parisien Žluté vesty za „zabíječe policistů“, kteří chtějí útočit, zapalovat a napadat s cílem vraždit ochránce pořádku. Ve skutečnosti je to právě vláda, kterou Griveaux hájí, vláda bohatých, která sáhla po násilí: ze 4 dosavadních obětí na životech nepatřila k policistům žádná. Griveaux také varoval média, aby nepřiživovala střety a přestala z míst protestů živě vysílat, prý aby neukazovala pozice policejních jednotek. Takové výzvy z úst vlády neslyšela Francie od nezdařeného puče generálů v roce 1961. Ve vyvolávání strachu hraničícího s válečnou psychózou nebyly pozadu ani další složky francouzského establishmentu: pravicový oblastní prezident v Marseille vydal deklaraci, kde označil republiku se ohroženou povstáním. Regionální vláda v Lyonu preventivně rozmístila jednotky policie na všech přístupových cestách k centru města a policejní prefekt v Lille rovnou veškeré protesty Žlutých vest zakázal.

I tak se ovšem v sobotu vyšlo do ulic. V Paříži se podle odhadů (liší se v závislosti na tom, zda pochází od policie, novinářů, nebo mluvčích Žlutých vest) sešlo 8000-20000 lidí, tisíce dalších pak v mnoha městech po celé zemi. Policie nasadila nejenom ostřelovače na střechy některých výškových budov, ale také příslušníky zvláštních protiteroristických jednotek a po mnoha desetiletích si vyžádala posily od francouzského četnictva v podobě obrněných transportérů. Již před začátkem protestů zatkla „preventivně“ v samotné Paříži 278 osob. V Grenoblu byl rovněž bez jakéhokoliv oprávnění zatčen předák Žlutých vest. Během dne do ranně odpoledních hodin přesáhl počet zatčených 700, z toho v Paříži 575. Police opakovaně pálila do demonstrantů shromážděných na Elysejských polích salvy granátů se slzotvorným plynem a bránila jim v cestě k sídlu prezidenta Macrona. Lidem zároveň zabavovala přilby, štíty, lyžařské brýle, plynové a ochranné masky a další pomůcky, které si přinesli na svoji ochranu. Drtivá většina účastníků protestu se nedala vyprovokovat a pokračovala ve skandování protestních hesel. Vzduchem se neslo „Manu, jdeme k tobě!“, „Zatopte Macronovi!“, „Všichni do Bastily!“ a zpěv Marseillaisy. Část demonstrujících házela po policii kameny.

Připomeňme, že původním cílem Žlutých vest bylo zrušení plánovaného zvýšení spotřební daně u pohonných hmot, což Macronova vláda po třech týdnech protestů po tlakem neochotně přislíbila. Hnutí se ale mezi tím spojilo se stávkujícími dělníky v rafinériích, skladištích, na železnici aj., stejně jako se středoškolskými studenty a farmáři a přijalo řadu dalších, radikálnějších požadavků od znovuzavedení daně z bohatství, přes zvýšení minimální mzdy a penzí a jejich svázanost s inflací, okamžitou pomoc lidem bez domova a nezaměstnaným, snížení věku odchodu do důchodu, zavedení platových stropů pro vysoké manažery a znárodnění energetiky, až po odmítnutí Macronovy vlajkové lodě v podobě projektu Evropské armády (objevují se i požadavky na úplné vystoupení z Evropské unie). Řada Žlutých vest požaduje demisi celého kabinetu a na východě Francie v Commercy vznikla výzva za ustavení lidových shromáždění na pracovištích a v obcích po celé Francii, která by dala vzniknout nové ústavě.

Je zřejmé, že protesty Žlutých vest představují dosud bezprecedentně největší překážku v Macronově cestě po neoliberálním kurzu, tak zároveň nejsilnější francouzské hnutí (šíří se přitom i do dalších zemí) namířené proti domácímu a evropskému establishmentu za celá desetiletí. Podpora sobotních protestů pořádaných hnutím přitom mezi Francouzi činí podle posledních průzkumů 68-72 %, zatímco sympatie k plutokratickému prezidentovi se aktuálně propadly až pod hranici 20 %.