Ve středu 23. října se na půdě Steinerova sálu Lidového domu v Praze konal seminář pořádaný Masarykovou demokratickou akademií a ekologickou platformou ČSSD Zvonečník na téma udržitelná výroba a spotřeba. V panelu vystoupili ekoložka a pedagožka Danuše Kvasničková, pracovnice v obchodním řetězci, Alena Mrštná, expert na odpadové hospodářství, Jiří Bureš, a politička ČSSD, expertka na rovné postavení mužů a žen a rodinnou politiku, Michaela Marksová-Tominová.

Na úvod semináře představil moderátor Zbyněk Fiala Danuši Kvasničkovou, kterou právem označil za nestorku resp. zakladatelku oboru ekologické výchovy a vzdělávání dětí a mládeže. Kvasničková jej však drobně opravila v tom smyslu, že neprosazuje ekologické vzdělávání ale vzdělávání a výchovu k udržitelnému rozvoji, které kombinuje ekologické, ekonomické a sociální aspekty. Za udržitelný růst označila takový model, který bere ohled na budoucí generace, pokud jde o uspokojování jejich životních potřeb, přičemž zohledňuje potřebu obnovitelnosti nebo recyklace zdrojů, udržení produkčního potenciálu krajiny a naopak se snaží vyvarovat nevratným změnám.

Kvasničková následně ukázala, jak spolu ekologické a ekonomické aspekty udržitelného rozvoje souvisí. Zmínila enormní vzestup spotřeby energie a výroby lidské společnosti ve 20. století, jehož křivka získala exponenciální tvar. Došlo i k razantnímu vzestupu produkce potravin: Od průmyslové revoluce lidstvo zdvojnásobuje výrobu potravin mnohonásobně rychleji než dříve. Na druhé straně se objevují meze tohoto růstu v podobě hromadění odpadů. Byly zmíněny například otravy průmyslovým odpadem obsahujícím těžké kovy v Japonsku (nemoc Minamata) nebo okyselení oceánů ohrožující korýše a korály.

V roce 1972 byla publikována kniha Limity růstu od manželů Meadowsových a Jorgena Randerse, která předpokládá pokles světové populace v důsledku kombinace zhroucení produkce potravin, vyčerpání zásob nerostných surovin a znečištění v období po roce 2050. Již od 70. let probíhají setkání na světové úrovni, které se scénáři ekologické devastace planety a možnostmi jejich odvrácení zabývají.

Zatím však ve světě reálně existují a přetrvávají obrovské disproporce ve využívání zdrojů, když na jednu stranu Spojené státy mají roční spotřebu energie na hlavu 350 Giga Joulů, zatímco subsaharská Afrika pouhých 20 GJ. Na jedné straně tu máme plýtvání a na druhé energetickou podvýživu spojenou s chudobou. Chudoba navíc přímo podněcuje destrukci ekosystémů, kdy extenzivní zemědělství stojí jako jeden z klíčových faktorů za mýcením lesů představujících rezervoáry biodiverzity, za zvyšováním produkce oxidu uhličitého i za půdní erozí.

Udržitelný rozvoj tedy vyžaduje současné řešení ekologických, hospodářských i sociálních problémů planety.

Alena Mrštná a Jiří Bureš se následně zaměřili na problematické aspekty zacházení se zdroji v České republice. Mrštná uvedla příklady plýtvání z praxe fungování obchodních řetězců, které v sobě spojují špatné pracovní podmínky zaměstnanců se špatným zacházením s potravinami. Při otevírání hypermarketů dochází k navezení obrovských zásob zboží, které je pak nutné do určité doby doprodat. Děje se tak vynucováním neplacených přesčasů a přetěžováním zaměstnanců.

Neprodané výrobky jsou s výjimkou kartonů vyhazovány i s obaly do jednoho kontejneru, takže odpad pak není možné využít pro recyklaci. Stejně tak obchodní řetězce vyhazují neprodané potraviny do odpadu, místo aby je večer nabídly charitám a neziskovým organizacím, nebo je předávaly potravinovým bankám. Výrazný podíl na tom má existence darovací daně, z jejíž platby není darování potravin pro sociální a humanitární účely vyjmuto. Michaela Marksová v reakci na dotaz z publika uvedla, že bude v případě svého zvolení do Poslanecké sněmovny za zrušení 15% darovací daně na potraviny pro charitu bojovat.

Jiří Bureš zase připomněl trampoty se Zákonem o odpadech z roku 2001, který prochází stále novelizacemi, zatímco by bylo potřeba vytvořit zákon nový. V určitém směru došlo po roce 1989 k rezignaci na úsporné nakládání s odpadem a snahu minimalizovat jeho vznik (např. stačí srovnat sortiment vratných lahví před rokem 1989 a dnes), byť třídění odpadu z domácností má narůstající tendenci. Bureš spatřuje problém v celkovém nárůstu produkce odpadu, kdy potraviny se oproti minulosti daleko složitěji balí a v domácnostech se je nedaří efektivně využívat (dříve se staré bílé pečivo mlelo na strouhanku, dnes se vyhazuje). Za zvěrstvo považuje legálnost pálení potravinářského obilí v kotlích.

Marxová v této souvislosti upozornila na stále nízkou angažovanost široké veřejnosti v ČR v hospodárném a ekologicky šetrném nakládání se zdroji a odpady. V Británii například vyvolalo použití lešení z drahého dovezeného dřeva při opravě sochy v majetku jednoho města společenský skandál. U nás by podobná situace prošla bez povšimnutí. Panelisté i další účastníci semináře se vesměs shodli, že na vině je neefektivní ekologická výchova ve školách. Peníze na školení nejdou tam, kde by byly potřeba.

Seminář s kvalitním obsazením v tématu kompetentními řečnicemi a řečníky přinesl řadu zajímavých informací a navzdory poměrně nízké účasti veřejnosti i bohatou diskuzi. Zájemci o problematiku zacházení s potravinami a odpady mohou navštívit mimo jiné následující webové stránky:

Fair trade ČR – http://www.fairtrade-asociace.cz/

Food tank – http://foodtank.org/

Třetí ruka – http://www.tretiruka.cz/media-a-odpady/

Desatero odpovědného nakupování – http://arnika.org/desatero-odpovedneho-nakupovani