Zpočátku se zdálo překvapivé, že se v první den minského vyjednávacího maratonu o příměří na Ukrajině dostal do amerického kongresu návrh zákona o “poskytnutí smrtících zbraní ukrajinské vládě za účelem obrany proti Ruskem podporovaným separatistům na východě země“. Brzy se ale ukázalo, že navrhovatel zákona, senátor James Inhofe, jednoduše netrpí iluzemi o schopnosti a kompetenci svých ukrajinských partnerů dostát svým závazkům. Pochopil, že Kyjev nevyhnutelně poruší příměří a že Washington bude brzy muset vysvětlovat, jak to, že milice ve zdevastované oblasti známé jako Děbalcevský kotel najednou drží takové množství ukořistěných zbraní pocházejících ze zemí NATO.

A není pochyb, že k tomu dojde. Milice stále poskytují nové a nové důkazy o tom, že Kyjev používá zbraně standardu armád NATO, například samohybné houfnice Paladin M109, přenosné protitankové zbraňové systémy Javelin a řadu malých zbraní (pušky M16 a jiné).

Video z Gorlovky z 1. února 2015. Life News zveřejnilo zprávu, že pravoslavná katedrála v centru města byla ostřelována 155mm americkou houfnicí Paladin.

Video z 18. ledna 2015 z Doněckého letiště zobrazuje hromadu lehkých zbraní z provenience NATO opuštěných ukrajinskými vojáky.

Ukrajinská televizní reportáž ze září 2014 o západní vojenské asistenci na Ukrajině zobrazuje protitankový systém Javelin a další výzbroj.

Stáří a stav těchto zbraní naznačuje, že Západ jednoduše prodává Ukrajině vojenské vybavení, které bylo jinak již určené do šrotu. Británie například prvně vyrobila své obrněné transportéry Saxon v roce 1983 a odstavila je ze služby v roce 2008 a dnes je nechala převést lodí přes Oděsu ke společnosti Ukroboronprom, která je předělá pro potřeby ukrajinské armády. Ukrajinská vláda platí 51 tisíc dolarů za každí OT-105 Saxon. Stojí za to připomenout, že kvůli celkové krizi Ukrajinci nedávno zavrhli myšlenku výroby vlastního obrněného transportéru Dozor-B.

Podle oficiálních statistik vlastnila německá armáda před rokem 2007 570 samohybných houfnic M109 Paladin. Dnes už ale nemá ani jedinou. Co se s nimi stalo? Odpověď je jednoduchá: V prosinci 2014 ukrajinská vláda zničehonic uzavřela letiště v Dněpropetrovsku, Záporoží a Charkově, údajně kvůli eminentní hrozbě přepadu ruských výsadkářů (!). Ve stejnou dobu na těchto letištích přistálo několik vojenských dopravních letadel NATO C-17B Globemaster a C-130 Herkules. Očití svědci v Záporoží a Dněpropetrovsku viděli čtyři samohybné houfnice Paladin a množství beden s jejich municí. Svědci v Charkově mluví o dvou rumunských raketometech LAROM a španělském raketometu Teruel.

Vojenské konvoje regulérně překračující od léta 2014 polsko-ukrajinskou hranici přijíždějí do 169. tréninkového střediska ukrajinských pozemních sil v Černihovské oblasti, kde instruktoři ze zemí NATO učí ukrajinské vojáky, jak s těmito zbraněmi zacházet.

Nekompetentnost ukrajinské armády i otázka jejího vyzbrojování představují velmi vážný problém. Zbraňové systémy NATO není jednoduché obsluhovat a navíc vyžadují velké množství vhodné munice, která se na Ukrajině nevyrábí. Začátkem února vyplula z bulharského Burgasu do přístavu Okťabrsk (Mikolajevská oblast) nákladní loď Yasar Abi převážející 680 tun munice jak ze zemí NATO tak ze starých sovětských zásob.

Zákon navržený senátorem Inhofem tedy není ani tak o poskytnutí vojenské pomoci kyjevskému loutkovému režimu jako o legitimizaci již poskytnutých zásilek. Jak to tak bývá, v oblasti tzv. proti-teroristické operace končí pouze nejstarší, polorozpadlé zbraně, zatímco ukrajinská vláda pravděpodobně re-exportuje všechny cenné zbraně do třetích zemí včetně Sýrie. Nikdo nemůže zaručit, že zbraně, které na Ukrajinu poputují legální cestou, se brzy neobjeví v rukou lidí bojujících na řadě horkých míst proti americkým zájmům. Zdá se ale, že tato hrozba je to poslední, čím by si američtí senátoři trápili hlavu.

(Článek vyšel na webu OrientalReview.org)