Uprostřed probíhajícího vojenského poměřování sil s Ruskem se objevily zprávy, které dokazují, že se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský chystá jmenovat krajně pravicového předáka Seržije Sterněnka náčelníkem Ukrajinské bezpečnostní služby (SBU) v Oděse. Jde o snahu dále posílit prezidentovo spojenectví s neonacistickou scénou.

Jako bývalý šéf neonacistické organizace Pravý sektor v Oděse je Sterněnko přímo zapojený do masakru 46 lidí v Domě odborů v roce 2014. Jde o odsouzeného zločince, který je v současnosti vyšetřován pro vraždu.

Andrej Bohdan, bývalý šéf Zelenského administrativy, potvrdil existující prezidentovu nabídku zmíněné pozice ve facebookovém statusu, kterým odpověděl na otázky reportéra on-line zpravodajství Strana (Země). Když byl dotázán, zda je něco pravdy na zvěstech, že Zelenský nabídl místo Sterněnkovi, Bohdan odpověděl: „Myslím, že udělal správně, když rychle vytvořili seznam vládních zástupců. Šlo o akutní nedostatek personálu, jak říkají.“

Zatímco Sterněnko již v minulosti tvrdil, že se osobně sešel se Zelenským a dostal od něj nabídku zmíněné pozice již v roce 2019, nebyla tato vazba až doposud nikdy oficiálně potvrzena nikým z prezidentova okolí. Nynější nepřímé potvrzení oné nabídky dokazuje, že administrativa Zelenského, který se dostal k moci v roce 2019 na základě široce panujícího rozčarování a nechuti z jeho pravicového nacionalistického předchůdce Petro Porošenka, ve skutečnosti v Porošenkově politice pokračuje, a dokonce posiluje pochybnou alianci ukrajinské oligarchie a neonacistických násilníků.

Jako krajně pravicový politický aktivista má za sebou Sterněnko krvavou politickou a zločineckou minulost včetně obvinění z drogových zločinů, únosu a vraždy. V únoru letošního roku byl shledán vinným a odsouzen k sedmi letům a třem měsícům vězení za únos a oloupení Sergeje Ščerbyše, oděského oblastního zastupitele a člena proruské strany Rodina v roce 2015. Po vyhlášení rozsudku propukly po celé zemi protesty vedené ukrajinskými krajně pravicovými nacionalisty, volající po Sterněnkově propuštění. Protesty skončily demolováním Zelenského prezidentských kanceláří a bylo během nich zraněno 27 policistů.

Sterněnko byl rovněž podporován ukrajinskými předními pravicovými politiky, bývalým prezidentem Petro Porošenkem a bývalou předsedkyní vlády Julií Tymošenkovou, kteří oba kritizovali Sterněkovo odsouzení.

Vedle obvinění z únosu je Sterněnko rovněž vyšetřován pro zabití Ivana Kuzněcova. Kuzněcov byl zabit v roce 2018 poté, co jiný muž konfrontoval nechvalně známého Sterněnka a jeho přítelkyni na ulici v Oděse. Podle zpráv následně vypukla rvačka, po níž Sterněnko pronásledoval prchajícího Kuzněcova více než sto metrů a nakonec ho ubodal k smrti.

Sterněnko se prvně zviditelnil v politice jako pravicový podporovatel převratu podporovaného Spojenými státy v roce 2014, při němž byl odstraněn zvolený proruský prezident Viktor Janukovyč. Převrat se výrazně opíral o neonacistické síly jako byl Sterněnko, jeho organizace Pravý sektor a Patrioté Ukrajiny (základ budoucího praporu Azov).

Později byl Sterněnko jako vůdce Pravého sektoru v Oděse přímo zapojen do masakru 46 lidí, kteří byli hrůzným způsobem upáleni pravicovými násilníky 2. května 2014 poté, co byli donuceni ukrýt se v oděském Domě odborů.

Po požáru v Domě odborů v Oděse Sterněnkovi násilníci z Pravého sektoru opakovaně narušili vzpomínkové akce příbuzných obětí. Nikdo z nich nebyl za masakr pohnán k zodpovědnosti.

Je naprosto nechutné, že v západním tisku je Sterněnko často popisován jako „prodemokratický“ a „protikorupční“ aktivista, který je nespravedlivě pronásledován.

V minulosti se Sterněnko vyznačoval typickou neonacistickou vojenskou vizáží. Dnes ale na sobě často nosí oblek a brýle. Dokonce dosáhl titulu ze studia práv, aby tak působil více respektovaně a získal podporu od západního imperialismu a zároveň skryl své neonacistické vazby.

Zuřivě protiruský washingtonský think tank Atlantic Council převrátil dění kolem masakru v Oděse v roce 2014 naruby, když nedávno napsal: „Sterněnko veřejně působil již několik let a často se stával zdrojem kontroverzí. Prvně se dostal do povědomí veřejnosti jako hlava oděské pobočky ukrajinské krajně pravicové skupiny Pravý sektor, když se se na jaře 2014 aktivně zapojil do snah zabránit Kremlem organizovanému převzetí černomořského přístavního města, v časné fázi probíhající ruské hybridní války proti Ukrajině.“

V březnu se díky podpoře od proamerické části ukrajinské vládnoucí třídy dostal Sterněnko z věznice do domácího vězení. Sterněnkou kauci se nabídlo zaplatit hned několik poslanců ukrajinského parlamentu včetně členů Zelenského vlastní strany Služebník lidu.

Sterněnko byl umístěn do vazby po svém odsouzení v únoru a nyní čeká doma na odvolací stání. Jeho případ se odehrává podle typického vzoru fungování ukrajinského soudnictví, kde jsou krajně pravicoví násilníci zřídkakdy odsouzeni, a když už jsou, následně dochází k jejich propuštění z vězení na základě rozhodnutí odvolacího soudu.

Sterněnkovo propuštění se podezřele odehrálo v časové shodě s vystupňováním nepřátelských akcí proti proruským separatistům na východě Ukrajiny a s třenicemi mezi Ukrajinou a Moskvou, i se Zelenského zásahem proti proruské opozici na Ukrajině. V únoru Zelenský nedemokraticky zakázal oblíbené proruské televizní stanice ZIK, NewsOne a 112 Ukrajina, což odůvodnil bojem proti ruským „dezinformacím“.

Televizní stanice byly propojené s proruským opozičním vůdcem a oligarchou Viktorem Medvědčukem, který dává přednost mírovým ujednáním s Moskvou i separatisty na Donbase, Minulý týden se Zelenský odhodlal k dalšímu kroku, když zakázal televizím využívat na Ukrajině i kanály na YouTube.

Zákazem televizních stanic Zelenský zesílil svůj konfrontační kurz vůči Moskvě ohledně Krymu a separatisty kontrolovaných oblastí Donbasu. Zároveň se zbavil médií, která často odhalovala vzájemně panující shodu mezi prozápadními (pro-NATO) částmi ukrajinské oligarchie a pravicovými protiruskými fašisty, k nimž patří Sterněnko.

Jedna ze zakázaných stanic, 112 Ukrajina, v minulosti přinesla reportáž o náboru a povyšování osob jako je Sterněnko v řadách SBU po protimoskevském převratu v roce 2014. Podle reportáže 112 Ukrajina z června 2020 se Sterněnkovy vazby na SBU odvíjejí již od roku 2014 a po jistý čas, kdy působil jako vůdce oděské skupiny Pravého sektoru, byl Sterněnko zároveň placeným zaměstnancem ukrajinské tajné služby.

Pro ukrajinskou vládu, která nedávno vyhlásila strategii „zpětpřevzetí“ Krymu a pokračuje v potenciálně katastrofálním konfrontačním kurzu vůči Moskvě (s vizí vojenské podpory ze strany Spojených států), jsou lidé typu Sterněnka neocenitelní jako muži na špinavou práci jak na bojišti, tak pokud jde o potlačení domácí opozice.

Ukrajinský pravicový ministr vnitra Arsen Avakov, který je sám úzce provázán s neonacistickými uskupeními jako je prapor Azov, nedávno vyzval neofašisty, které označil za „vlastence“, aby se připravili na ochranu své „vlasti“ před hrozbou Ruska. Tato prohlášení představují podobně jako Zelenského stále otevřenější spolčování s domácí krajní pravicí další důkaz, že ukrajinská vládnoucí třída počítá s podobnými elementy jako s úderkou, která bude stát v předních liniích v případě potenciální války s Ruskem.

Převzato z: https://www.wsws.org/