Maďarský herec Béla Lugosi byl za své ztvárnění upíra hraběte Drákuly v několika filmech titulován „Hollywoodským princem temnoty“. Dnes ale skoro nikdo neví, že tento herec byl také odborářským předákem a antifašistou, který bojoval se skutečnými monstry.

Od herce k aktivistovi

Lugosi se narodil jako Béla Ferenc Dezso Blaskó 20. října 1882 v Lugosu, Maďarském království Rakousko-uherské monarchie (dnes Lugoj v Rumunsku) asi 50 mil od hradu Vláda III (Draculy). Mladý Lugosi byl přitahován uměním. Se svými divadelními aspiracemi se svěřil svému otci, konzervativnímu bankéři, který pro synovu volbu povolání neprojevil pochopení. Již v této době rebelantského ducha, Lugosi utekl ve 12 letech z domova, aby si splnil svůj sen.

Poté, co pracoval v příležitostných zaměstnáních jako horník a strojník, debutoval na jevišti jako dvacetiletý v roce 1902 a o rok později přijal své umělecké jméno Béla Lugosi. Kritikové jej označili ua „Laurence Oliviera Maďarska“ a Lugosi byl pozván do souboru Národního divadla v Budapešti.

Během 1. světové války Lugosi narukoval do rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti kapitána lyžařské hlídky v 43. divizi. Během boje byl zraněn. Když si splnil svoji službu, vrátil se k herectví.

S tím, jak kino získávalo na popularitě jako umělecká forma, si Lugosi zahrál i v některých z prvních maďarských filmů němé éry. V Národním divadle zůstal do roku 1918, kdy vyslyšel výzev po dělnické revoluci. Všednodenní život Maďarska té doby byla noční můra, které málokdo unikl. Lugosi protestoval proti nízkým mzdám, vykořisťovatelským pracovním podmínkám a nespravedlivému zacházení s mladými herci. Brzy si uvědomil, jaké služby mohou umělci přinést politickému boji.

Maďarsko 1919: podporovatel revoluce

Lugosi podporoval Maďarskou komunistickou stranu založenou v prosinci 1918 a jejího vůdce Belu Kuna. Následujíc příklad revolučního Ruska došlo i v Maďarsku k masovému povstání, které svrhlo starý režim sloužící vládnoucí třídě. 21. března vyla založena Maďarská republika rad.

Ačkoliv rudý prapor mladé republiky vlál nad budovou parlamentu pouhých 133 dní, Kunova vláda během této doby prosadila první legislativní ochranu etnických menšin, osmi hodinový pracovní den a vyšší mzdy.

Lugosi vedl demonstraci herců v březnu 1919 a ukázal se být prvotřídním organizátorem. Sehrál zásadní roli v založení Svobodné organizace zaměstnanců divadel, která se později rozšířila do prvních odborů filmových herců na světě, Národních hereckých odborů.

Don Rhodes napsal v knize „Lugosi: Jeho život ve filmu, na jevišti a v srdcích milovníků hororu“, že „Lugosi pomohl spojit Svobodou organizaci zaměstnanců divadel a členy filmového průmyslu v Národní herecké odbory (NHO) a stal se jejich generálním tajemníkem.“

První zakládající sjezd NHO se uskutečnil 17. dubna 1919. Lugosiho projev obsahoval slova: „Před půl rokem jsem začal boj s cílem, aby byly zřízeny národní odbory socialistických herců.“ (Arthur Lenning, „Nesmrtelný hrabě: Život a filmové dílo Bely Lugosiho“)

Mezi Lugosiho články publikovanými v Szinészek Lapja (Divadelní stránka) byl i jeden, který pojednával o vykořisťování herců: „bývalá vládnoucí třída udržovala hereckou komunitu v nevědomosti tím, že jí lhala, morálně i materiálně ji korumpovala, a nakonec ji i pohrdala a odsuzovala za to, co bylo důsledkem jejích vlastních hříchů. Herec odkázaný na žebrácké mzdy a podléhající demoralizaci, tak byl často nucen, byť třeba nijak ochotně, sloužit zájmům vládnoucí třídy. Mučednictví vylo cenou za nadšení pro herectví.“

Sny nového národa žily jen krátce, když byla Maďarská republika rad 6. srpna 1919 svržena. Historik Eugen Weber, autor „varianty fašismu: revoluční doktríny 20. století,“ popsal následnou vládu jako „vysoce konzervativní režim šlechtických kabinetů vedených většinou velkými pozemkovými magnáty.“

Když celou zemi zachvátil brutální bílý teror, Lugosi utekl do Vídně a pracoval v německém filmovém průmyslu s úkoly v Berlíně. Pak v říjnu 1920 emigroval do Spojených států. Mezitím bylo v Maďarsku uvězněno, mučeno a/nebo zavražděno několik tisíc komunistů a členů židovských komunit. Komunisté obtížně přežívali v podzemí a legálně vystoupili až po vstupu rudé armády do Maďarska v roce 1944.

Spojené státy: odborářský organizátor a protifašistický bojovník

Když se Lugosi vylodil v New Orleansu, naučil se anglicky a odjel do New Yorku, kde pokračoval s hraním. V roce 1927 vystoupil jako hrabě Drákula v divadelním představení na Brodwayi podle románu Brama Stokera a v roce 1931 si tuto roli zopakoval i ve filmové adaptaci, čímž se stal mezinárodní hvězdou.

V době Velké krize hrál Lugosi aktivní roli v gildě filmových herců. Jako její zakládající člen pracoval v poradní radě odborů. Lugosi organizoval odbory při tvorbě „Havrana“, kde hrál i Boris Karloff, člen herecké gildy, který se proslavil rolí Frankensteinova monstra v roce 1935.

Za druhé světové války se maďarský diktátor Miklos Horthy spojil s Adolfem Hitlerem a nacisty. V opozici proti nim pomáhal Lugosi vytvořit Maďarsko-americkou radu pro demokracii a vyzval k „zničení nacismu všude, kde je“. Jako člen Americko-maďarské humanitární organizace byl Lugosi klíčovým řečníkem na shromáždění 28. srpna 1944 v Los Angeles. Požadoval, aby Washington zachránil maďarské židovské uprchlíky, tlačil na Hortyho pronacistický loutkový režim a uvolnil omezení pro imigraci.

Dr. Rafael Medoff aj. David Spurlock napsali, „možná na stříbrném plátnu zobrazoval barbarské zloduchy, ale v reálném životě Bela Lugosi pozvedl svůj hlas na protest proti barbarskému pronásledování Židů v jeho rodném Maďarsku.“ (Jewish Ledger, 3. ledna 2011)

Léta obsazování do podobných rolí vedla k tomu, že Lugosi začal dostávat méně nabídek. Špatné výdělky ve spojení se závislostí na morfiu si vyžádaly svoji daň na zdravotním stavu a Lugosi se propadl do nuzoty. Zemřel ve svém domě v Los Angeles 16. srpna 1956 a byl pohřben v jedné ze svých drákulovských kápí.

Lugosi zůstává připomínán především za svoji práci v hlavních a vedlejších rolích více než stovky filmů. Avšak i jeho přispění k boji za práva pracujících a antifašistické věci musí být vzpomenuta jako část jeho trvajícího odkazu.

https://www.workers.org