• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

13
BřE
2019

Upír, co bojoval s buržousty a nácky

Štítky: Amerika, Antifašizmus, Kultura, Odbory a pracoviště
Autor: Mike Kuhlenbeck
komentář : vypnuto

Maďarský herec Béla Lugosi byl za své ztvárnění upíra hraběte Drákuly v několika filmech titulován „Hollywoodským princem temnoty“. Dnes ale skoro nikdo neví, že tento herec byl také odborářským předákem a antifašistou, který bojoval se skutečnými monstry.

Od herce k aktivistovi

Lugosi se narodil jako Béla Ferenc Dezso Blaskó 20. října 1882 v Lugosu, Maďarském království Rakousko-uherské monarchie (dnes Lugoj v Rumunsku) asi 50 mil od hradu Vláda III (Draculy). Mladý Lugosi byl přitahován uměním. Se svými divadelními aspiracemi se svěřil svému otci, konzervativnímu bankéři, který pro synovu volbu povolání neprojevil pochopení. Již v této době rebelantského ducha, Lugosi utekl ve 12 letech z domova, aby si splnil svůj sen.

Poté, co pracoval v příležitostných zaměstnáních jako horník a strojník, debutoval na jevišti jako dvacetiletý v roce 1902 a o rok později přijal své umělecké jméno Béla Lugosi. Kritikové jej označili ua „Laurence Oliviera Maďarska“ a Lugosi byl pozván do souboru Národního divadla v Budapešti.

Během 1. světové války Lugosi narukoval do rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti kapitána lyžařské hlídky v 43. divizi. Během boje byl zraněn. Když si splnil svoji službu, vrátil se k herectví.

S tím, jak kino získávalo na popularitě jako umělecká forma, si Lugosi zahrál i v některých z prvních maďarských filmů němé éry. V Národním divadle zůstal do roku 1918, kdy vyslyšel výzev po dělnické revoluci. Všednodenní život Maďarska té doby byla noční můra, které málokdo unikl. Lugosi protestoval proti nízkým mzdám, vykořisťovatelským pracovním podmínkám a nespravedlivému zacházení s mladými herci. Brzy si uvědomil, jaké služby mohou umělci přinést politickému boji.

Maďarsko 1919: podporovatel revoluce

Lugosi podporoval Maďarskou komunistickou stranu založenou v prosinci 1918 a jejího vůdce Belu Kuna. Následujíc příklad revolučního Ruska došlo i v Maďarsku k masovému povstání, které svrhlo starý režim sloužící vládnoucí třídě. 21. března vyla založena Maďarská republika rad.

Ačkoliv rudý prapor mladé republiky vlál nad budovou parlamentu pouhých 133 dní, Kunova vláda během této doby prosadila první legislativní ochranu etnických menšin, osmi hodinový pracovní den a vyšší mzdy.

Lugosi vedl demonstraci herců v březnu 1919 a ukázal se být prvotřídním organizátorem. Sehrál zásadní roli v založení Svobodné organizace zaměstnanců divadel, která se později rozšířila do prvních odborů filmových herců na světě, Národních hereckých odborů.

Don Rhodes napsal v knize „Lugosi: Jeho život ve filmu, na jevišti a v srdcích milovníků hororu“, že „Lugosi pomohl spojit Svobodou organizaci zaměstnanců divadel a členy filmového průmyslu v Národní herecké odbory (NHO) a stal se jejich generálním tajemníkem.“

První zakládající sjezd NHO se uskutečnil 17. dubna 1919. Lugosiho projev obsahoval slova: „Před půl rokem jsem začal boj s cílem, aby byly zřízeny národní odbory socialistických herců.“ (Arthur Lenning, „Nesmrtelný hrabě: Život a filmové dílo Bely Lugosiho“)

Mezi Lugosiho články publikovanými v Szinészek Lapja (Divadelní stránka) byl i jeden, který pojednával o vykořisťování herců: „bývalá vládnoucí třída udržovala hereckou komunitu v nevědomosti tím, že jí lhala, morálně i materiálně ji korumpovala, a nakonec ji i pohrdala a odsuzovala za to, co bylo důsledkem jejích vlastních hříchů. Herec odkázaný na žebrácké mzdy a podléhající demoralizaci, tak byl často nucen, byť třeba nijak ochotně, sloužit zájmům vládnoucí třídy. Mučednictví vylo cenou za nadšení pro herectví.“

Sny nového národa žily jen krátce, když byla Maďarská republika rad 6. srpna 1919 svržena. Historik Eugen Weber, autor „varianty fašismu: revoluční doktríny 20. století,“ popsal následnou vládu jako „vysoce konzervativní režim šlechtických kabinetů vedených většinou velkými pozemkovými magnáty.“

Když celou zemi zachvátil brutální bílý teror, Lugosi utekl do Vídně a pracoval v německém filmovém průmyslu s úkoly v Berlíně. Pak v říjnu 1920 emigroval do Spojených států. Mezitím bylo v Maďarsku uvězněno, mučeno a/nebo zavražděno několik tisíc komunistů a členů židovských komunit. Komunisté obtížně přežívali v podzemí a legálně vystoupili až po vstupu rudé armády do Maďarska v roce 1944.

Spojené státy: odborářský organizátor a protifašistický bojovník

Když se Lugosi vylodil v New Orleansu, naučil se anglicky a odjel do New Yorku, kde pokračoval s hraním. V roce 1927 vystoupil jako hrabě Drákula v divadelním představení na Brodwayi podle románu Brama Stokera a v roce 1931 si tuto roli zopakoval i ve filmové adaptaci, čímž se stal mezinárodní hvězdou.

V době Velké krize hrál Lugosi aktivní roli v gildě filmových herců. Jako její zakládající člen pracoval v poradní radě odborů. Lugosi organizoval odbory při tvorbě „Havrana“, kde hrál i Boris Karloff, člen herecké gildy, který se proslavil rolí Frankensteinova monstra v roce 1935.

Za druhé světové války se maďarský diktátor Miklos Horthy spojil s Adolfem Hitlerem a nacisty. V opozici proti nim pomáhal Lugosi vytvořit Maďarsko-americkou radu pro demokracii a vyzval k „zničení nacismu všude, kde je“. Jako člen Americko-maďarské humanitární organizace byl Lugosi klíčovým řečníkem na shromáždění 28. srpna 1944 v Los Angeles. Požadoval, aby Washington zachránil maďarské židovské uprchlíky, tlačil na Hortyho pronacistický loutkový režim a uvolnil omezení pro imigraci.

Dr. Rafael Medoff aj. David Spurlock napsali, „možná na stříbrném plátnu zobrazoval barbarské zloduchy, ale v reálném životě Bela Lugosi pozvedl svůj hlas na protest proti barbarskému pronásledování Židů v jeho rodném Maďarsku.“ (Jewish Ledger, 3. ledna 2011)

Léta obsazování do podobných rolí vedla k tomu, že Lugosi začal dostávat méně nabídek. Špatné výdělky ve spojení se závislostí na morfiu si vyžádaly svoji daň na zdravotním stavu a Lugosi se propadl do nuzoty. Zemřel ve svém domě v Los Angeles 16. srpna 1956 a byl pohřben v jedné ze svých drákulovských kápí.

Lugosi zůstává připomínán především za svoji práci v hlavních a vedlejších rolích více než stovky filmů. Avšak i jeho přispění k boji za práva pracujících a antifašistické věci musí být vzpomenuta jako část jeho trvajícího odkazu.

https://www.workers.org

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Ztracená historie Antify

16 srpna, 2022

Chilské lithium plní kapsy miliardářům, ale vyčerpává půdu i obyvatele

13 srpna, 2022

Americká měnová politika vytváří krize v dalších zemích světa

12 srpna, 2022

Venezuela žádá návrat majetku zabraného v zahraničí

11 srpna, 2022

Antifašisté protestují proti opakovaným útokům na partyzánský pamětní hřbitov v Mostaru

10 srpna, 2022

Archivy

  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.