Mezinárodní měnový fond (MMF) předpovídá, že 60 % růstu světové ekonomiky v roce 2021 připadne na Čínu. Pro Spojené státy bude lepší snažit se si to u Číny nerozházet.

Nejnovější zpráva MMF obsahuje překvapující sdělení. Zatímco podle očekávání uvádí, že světová ekonomika v roce 2020 poklesne s mediánem odhadů poklesu na 4,4 %, a příští rok se vydá znovu růst s 5,2 %, již velmi zajímavý je odhad, že celých 60 % z tohoto růstu si připíše jediná země: Čína. MMF uvádí, že v roce 2020 Čína rostla o 1,9 %, o 0,9 procentních bodů více než předpokládala červnová zpráva MMF. V roce 2021 má podle odhadů MMF růst ekonomika Číny o 8,2 %. To je mnohem více, než je odhad pro Spojené státy činící 3,1 %. MMF uvádí: „Zatímco oživení v Číně proběhne rychleji, než se původně očekávalo, dlouhý návrat světové ekonomiky k předpandemické úrovni zůstane náchylný na možná selhání.“ Cesta k předchozímu vrcholu tak bude podle MMF „pravděpodobně dlouhá, nejistá a plná možných zvratů zpět.“ Ve skutečnosti se ukazuje, že druhá vlna infekce a uzávěrek koncem roku 2020 v Evropě a stále rostoucí křivka nakažených a mrtvých ve Spojených státech nedávaly a nedávají šanci k oživení ani na konci roku 2020 ani v roce 2021.

Obtíže s očkováním na covid-19 znamenají, že Evropa, Japonsko ani Severní Amerika nemají reálné výhledy vrátit se k významnému růstu. Koncem října se v Evropě zadrhly rozhovory o oživovacím hospodářském balíčku a nejistota kolem Brexitu podtrhla chaos na komerčních a finančních trzích. Více stimulů a další nákup dluhopisů Evropské centrální banky určitě udrží lodě ekonomiky na hladině, ale již je neumožní pevně kormidlovat k růstu. Japonská banka vyjadřovala nejistotu jak k vývoji na konci roku 2020 tak pro celý letošní rok. Vláda premiéra Jošihida Sugy již není ochotná vyhlásit další podpůrný balíček, ačkoliv dříve nebo později to stejně bude muset udělat. Spojené státy mají problémy samy se sebou, mezi dubnem a červnem 2020 jejich ekonomika poklesla o 9 % a není moc naděje na rychlé dorovnání těchto ztrát. Také hektické prezidentské volby v závěru roku přispěly k nejistotě, ale i nadějím na změnu, nicméně všeobecně se počítá s tím, že jistého zlepšení situace nelze dosáhnout, nebude-li pandemie pod kontrolou.

Průmysl chipů

V protikladu k tomu se v Číně vrací život do normálu, vnitřní turistika zažívá růst a obchodní aktivita se vrátila na předpandemickou úroveň. Americká obchodní válka, která si začátkem roku 2020 připsala proti Číně určité úspěchy, se nyní jeví spíše poškozovat zájmy samotných amerických výrobců. Světová obchodní organizace některá opatření této obchodní války zrušila. Vláda Spojených států se snažila zbavit své závislosti na dodavatelském řetězci zahrnujícím Čínu a zlomit pozici čínských technologických firem. Jedním z použitých nástrojů bylo zabránit americkým výrobcům chipů, jako je třeba Intel, prodávat počítačové chipy čínským firmám, jako je třeba Huawei. Nátlak z Washingtonu nyní zabránil americkým společnostem dodat čínské firmě Semiconductor Manufacturing International Corporation (SMIC) stroje na výrobu počítačových chipů. Peking se v uplynulých třiceti letech snažil o rozjetí vlastní průmyslové výroby chipů. V dnešní situaci kvůli omezením nastoleným americkým prezidentem Donaldem Trumpem vynaložila čínská vláda velké úsilí vytvořit společnosti vyrábějící chipy, například HiSilicon. Čím ostřejší byla omezení proti Číně, tím tvrději pracoval čínský stát i podnikatelská komunita na vytvoření domácích průmyslových kapacit. Tato skutečnost brzy popožene čínský růst a způsobí další pokles americké ekonomiky.

V posledních dvou desetiletích utratila čínská vláda na podporu svých společností vyrábějících chipy okolo 50 miliard amerických dolarů. Společnosti jako Cingua Unigroup a SMIC obdržely od vlády obrovské prostředky na vytvoření čínského chipového segmentu. Přesto však do dnes pouze 27 % chipů používaných čínskými firmami pochází ze samotné Číny; díra, kterou bude třeba v případě úplného výpadku dodávek chipů od amerických společností zacelit, je tedy hodně velká. Komise pro národní rozvoj a reformu v Číně vydala pokyn, že firmy nemají mrhat prostředky a musí se soustředit na vývoj nových technologií. Vzhledem k historii čínského průmyslu, zejména zkušenosti, s jakou se stal světovým lídrem ve využití sluneční energie, je pravděpodobné, že se brzy stane bezmála soběstačným i ve výrobě chipů. To hluboce zasáhne dnešní praktický monopol amerických firem na výrobu těchto komponentů. Růst chipového sektoru dále popožene celkový růst čínské ekonomiky. Jenom málo lidí v Číně si dnes myslí, že se jejich budoucnost nejeví v zářivějších barvách než budoucnost jiných zemí.

Zelená cesta

V září minulého roku se čínský prezident Si Ťin-pching zavázal, že země dosáhne v roce 2060 uhlíkové vyváženosti. Na půdě Valného shromáždění OSN Si prohlásil: „Cílíme dosáhnout vrcholu produkce oxidu uhličitého před rokem 2030 a uhlíkové neutrality před rokem 2060.“ Pokud toto Čína zvládne, pak vzkřísí k životu dnes prakticky mrtvé Pařížské dohody o klimatických změnách z roku 2015. Profesor Zhang Xiliang z Univerzity Cingua v Pekingu uvedl, že země bude muset do roku 2060 zdvojnásobit svoji výrobu elektrické energie, ale nikoliv pomocí zdrojů na fosilní paliva, ale pomocí nových slunečných, větrných, jaderných a vodních elektráren. Vláda se zavázala vydat na tento přechod obrovské částky, především pak na klíčové opuštění elektráren spalujících uhlí.

Pro Siho není zelená agenda nějakým novým koníčkem. Již v době, kdy byl tajemníkem Žejianského provinčního výboru Komunistické strany Číny, prohlásil, že „průzračné vody a svěží hory představují neocenitelné bohatství.“ Šlo o hlasité volání po ochraně životního prostředí. Čínské emise oxidu uhličitého na jednotku hrubého domácího produktu (HDP) se od roku 2005 snížily o polovinu; lze očekávat, že v příštím desetiletí dojde k podobnému propadu. Pozorovatelé již konstatují, že pokud se Číně podaří být do roku 2060 uhlíkově vyrovnanou zemí, pak budou splněny i různé závazky učiněné ohledně vypouštění skleníkových plynů. Jak pokud jde o příspěvek k světovému růstu, tak pokud jde o snížení celkového vypouštění skleníkových plynů, se dnes Čína jeví jako zachránce řešící problémy světa.

Koncem října proběhlo 5. plenární zasedání 19. Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Na programu byl plán růstu v době 14. pětiletého plánu (2021-2025), především rozvoj dlouhodobých cílů podporujících ekonomický růst. Třináctý pětiletý plán (2016-2020) splnil do něj vkládaná očekávání, například celkové navýšení HDP na 100 bilionů juanů (15 bilionů amerických dolarů) v roce 2019 a nárůst HDP na hlavu na hodnotu 10 tisíc dolarů. V tomto období HDP rostlo především díky rozvoji čínského technologického sektoru zahrnujícího sítě 5G, BeiDou navigační satelitní systém, vlastní výrobu chipů a rozvoj průmyslu dopravních letadel (který vyprodukoval letadlo C919). To vše věštilo Číně dobrý osud. Problémem zůstává, jak si Spojené státy, které v tuto dobu prochází velkým ekonomickým poklesem, poradí s rychlým tempem čínského růstu a jejím technologickým náskokem. Čínská vláda prohlásila, že bude pokračovat do nových špičkových technologií, mezi nimi i do zelených technologií. Tyto vládní výdaje zajistí, že Čína vyvine nové technicky špičkové produkty včetně robotů a vysokorychlostních vlaků. Kombinace těchto vládních výdajů s americkými bariérami vzniklými v rámci obchodní války umožní Číně zaměřit se na vlastní design a výrobu komunikačních prostředků a ekologických technologií.

Součástí plánovacího procesu byla i diskuse investic do technologií i do podpory čínského přístupu k řešení světových záležitostí. Čína se zavázala podporovat lidovou vakcínu a zabránit očkovacímu nacionalismu (praktikovanému Západem) a také zajistit nízkoúročené nebo bezúročné rozvojové fondy, které by s očkováním pomohly silně zadluženým státům. Z pohledu západních velvyslanectví vypadá tento přístup jako svádění západní populace, ale když se na to díváme z pohledu Siho vládního kabinetu, jde o peníze vynaložené na zlepšení životní úrovně obyvatel Číny. Je to právě tento přístup – obrany myšlenek socialistického rozvoje – který vede ke skutečnosti, že v tomto roce Čína zachrání svět z krize. Pokud Čína odpouští dluhy jiných států, vytváří dopravní síť napříč Asií a Evropou a pumpuje prostředky do vytvoření infrastruktury na celém kontinentu, pak se Číně bezpochyby podaří zachránit svět.

Na druhou stranu Spojené státy se zuby nehty snaží pokračovat v určitém druhu války proti Číně. Ale válka jakéhokoliv druhu si nezíská podporu ani ve Spojených státech, zejména když bude Čína muset vypálit jednu ze svých raket Dong Feng proti americké vojenské lodi narušující její výsostné vody. Pro USA by bylo lepší soustředit se na to, co dělá Čína dobře a dojít s ní k smíru, aby plody ekonomické aktivity daly obyčejným Američanům právo na rozhodování o své vlastním životě místo toho, aby ti jen dřeli na stále větší pohodlí svých superboháčů.