V sobotu 2. prosince 2017 se v Praze uskutečnil III. sjezd Levé perspektivy. Kromě delegátů se jej zúčastnili i hosté z Komunistického svazu mládeže, Svazu mladých komunistů Československa a Strany demokratického socialismu a z řad dalších spolupracujících aktivistů.

Zprávu o činnosti od II. sjezdu, který se konal 23. listopadu 2014, přednesl člen celostátního vedení Nikola Čech. Seznámil přítomné s vývojem členské základny, charakterizovaným od r. 2015 postupným, ale poměrně pomalým nárůstem počtu členů. Zhodnotil politické budování Levé perspektivy, jež v tomto roce aktualizovala svou základní programovou platformu (ZDE) a uvádí v ní, že je radikálně levicovou, antikapitalistickou organizací bojující za sociální spravedlnost, práva pracujících, solidaritu s utlačovanými národy a oběťmi agrese. Hlásí se k tradicím marxistického hnutí a revolučním snahám o překonání kapitalismu.

Minulý sjezd udělal první krůčky doleva změnou znaku a stanov a v následujícím období došlo k výraznějšímu politickému vyprofilování organizace. Levá perspektiva se vyhnula zásadním politickým lapsusům, které postihly jiné části české radikální levice, tj. na jedné straně rozpuštění se v liberálním a maloburžoazním „prouprchlickém“ hnutí, na druhé straně adorování protekcionistické a nacionálně maloburžoazní a buržoazní podoby kapitalismu. Sjezd zhodnotil činnost místních skupin, veřejné i publikační aktivity a konstatoval jejich mírný nárůst. Přetrvávají však některé obtíže, které byly na sjezdu podrobeny kritice.

O politické situaci v ČR a stavu komunistického hnutí referoval Leopold Vejr. Uvedl, že současný vývoj je charakterizován ztrátou důvěry společnosti v historické levicové strany, ČSSD a KSČM, a vítězstvím domnělých „protestních“ stran a hnutí. KSČM zůstala i přes tvrdou porážku bezzásadová. Není možnost její změny v revoluční stranu a v tuto chvíli v ní neexistuje organizovaná opozice proti stávající orientaci. Slabé a roztříštěné opoziční prvky ve straně jsou navíc v některých případech zasaženy iluzemi (zejména o kapitalistickém Rusku a prezidentu Zemanovi) a protiuprchlickou hysterií, směřujícími k podpoře kapitalismu či dokonce k fašizaci společnosti.

Řečník zhodnotil i další české socialisticky orientované strany a skupiny a kontakty a spolupráci Levé perspektivy s nimi. Zdůraznil nezbytnost nejen rozšiřovat členskou základnu, ale i aktivizovat stávající a směřovat úsilí k budoucí obnově skutečného předvoje pracujících v situaci, kdy nejsou dostatečně silné a organizované síly k založení fungující revoluční strany, komunistické obsahem, nikoli nutně názvem.

Zpráva byla následována rozsáhlou diskusí. Jejím závěrem bylo schválené usnesení, že Levá perspektiva podporuje bližší spolupráci organizací i jednotlivců radikální levice (včetně marxistů působících v KSČM), nicméně nevidí aktuální přínos vzniku jejich nové společné organizace. Obsáhle byl diskutován přístup k volbě prezidenta republiky. Celostátní vedení bylo sjezdem zmocněno ke zpracování stanoviska. Levá perspektiva nemůže v prvním kole volby podpořit žádného z kandidátů a rozhodně kritizuje absenci takového z nich, který by se jednoznačně opíral o organizace pracujících, odmítal agresivní zahraniční politiku ČR (členství v NATO, účast v agresivních vojenských „misích“), natož aby se zastal myšlenky socialismu a spravedlivého míru.

Velká pozornost byla věnována také hodnocení a plánování každoročních Antikapitalistických kempů, patřících k nejvýznamnějším setkáním radikální levice v ČR. Projednány byly i některé další budoucí akce. Hosté zastupující pozvané spřátelené organizace seznámili sjezd s jejich činností a postoji, zvláště s ohledem na současný neuspokojivý stav komunistického hnutí.

V závěru sjezdu bylo zvoleno nové celostátní vedení ve složení Nikola Čech, Leopold Vejr a Alexandr Salajka. III. sjezd Levé perspektivy ukázal, že její kolektiv má i v současné obtížné situaci své místo v českém pokrokovém hnutí a usiluje o obhajobu a nové vítězství marxistického socialismu.