Jedním z nejvýraznějších prvků současné hospodářské, politické a kulturní krize, do níž dospěl polistopadový režim, jsou přibývající výlevy frustrace namířené proti Romům, ať již v podobě „zaručeně pravdivých“ blábolů a „vtipů“ o Romech kolujících internetem, nebo nenávistných pochodů namířených do míst, kde Romové žijí. Jeden z takových pochodů byl ohlášen na 28. září do severočeské Krupky, která se stala „oblíbeným“ místem, kde neonacisté společně s tzv. slušnými lidmi zastrašují tamní romskou komunitu.

Pochod od nádraží Krupka-Bohosudov směrem k hornímu sídlišti Maršov, kde tvoří asi polovinu obyvatel Romové, svolalo neformální uskupení neonacistických tragédů označujících sami sebe jako Čeští Lvi (v písemném projevu nezřídka jako Čeští Lvy) v rámci své Czech Lion Tour. Tato Tour začala 27. července v Praze a měla plánovanými pochody v řadě městech a obcích demonstrovat ukázku lví síly s jasným zaměřením proti místním romským komunitám. Dosavadní průběh Tour však opakovaně nabídl spíše útrpný pohled na hrstku deprivantů, kteří v lepším případě maximálně napochodují z místa srazu v řádu desítek jedinců do hospody (21.9. Přerov), v horším se pak nejsou schopni sejít vůbec (14.9. České Budějovice).

Jedním z hlavních problémů Českých lvů, kromě porážek utrpěných na bitevním poli s českým pravopisem, je také studenoválečný stav, který vůči nim jako odštěpencům od DSSS panuje jak ze strany DSSS samotné tak ze strany řady neonacistických a krajně pravicových uskupení, na čemž má podíl také neoblíbenost „vůdce“ Českých lvů, Jiřího Šlégra. Severočeský region, kde došlo k primárnímu rozkolu tamního vedení s centrálním vedením DSSS, byl nicméně považován za jednu z nejsilnějších základen Českých lvů, a proto antifašisté a antirasisté stejně jako místní Romové nebrali konání nacistické provokace na lehkou váhu.

Tak jako Čeští lvi, rozhodli se i Romové, neformálně vedení charismatickým Jožkou Mikerem, ve spolupráci s dalšími antifašisty z Teplicka i odjinud mobilizovat na protirasistické shromáždění s cílem posílit soudržnost místní komunity a zabránit náckům konat pochod v místech, kde bydlí romské rodiny a hrají si romské děti.

Na protirasistické shromáždění jsme jako členové Levé perpsketivy vyjeli autem z Prahy a společně s mnoha dalšími antifašisty také dvěma auty z Liberce. Přes silniční policejní hlídku jsme se po krátkém vyptávání na účel naší cesty a politickou příslušnost dostali bez větších problémů.

Shromáždění se odehrávalo v prostoru vstupu do sídliště Maršov v ulici Karla Čapka. Již při našem příjezdu asi hodinu před začátkem akce vyvěsili aktivisté na místě před panelovými domy transparenty s nápisy jako „Romská hrdost“, „Černí, bílí, spojme síly!“, „Zbourejte prasečák na místě romského koncentráku v Letech“ a další. Přítomnost transparentů „Das Problem heisst rassismus“ a „Angst und Trauer überwinden. Zusammen gegen rassismus kämpfen“ zase jasně signalizovala, že boj proti fašismu je mezinárodní záležitost, a proto nás zcela samozřejmě přijeli podpořit také aktivisté z Německa.

Protože bylo do začátku akce stále dost času, vydali se někteří z nás na obhlídku města, které mimochodem nabízí řadu velmi zajímavých míst, jako poutní kostel a jezuitskou rezidenci Bohosudov s kaplí, pod níž vyvěrá léčivý pramen, nebo zříceninu hradu Krupka s nádherným výhledem do Českého středohoří. Při cestě městem si také na mnoha místech nešlo nevšimnout antifašistické pouliční propagace.

Na místě shromáždění zatím přibývali účastníci. Více než polovinu přítomných tvořili místní Romové, zejména muži a mládež, zatímco tu druhou, mírně menší část představovali především levicoví aktivisté – kromě Levé perspektivy a německé Antifašistické akce zde byla např. řada lidí z Československé anarchistické federace, ProAltu a Socialistické solidarity. Celkově se nás v jednu chvíli kolem třetí hodiny sešlo nejméně 250 odpůrců hnědého moru. Mnozí z nás si na sobě viditelně umístili červené samolepky s poselstvím „161 > 88“ (což je kryptogram pro „AFA je víc než náckové“; číslo 88 kóduje nacistický pozdrav Heil Hitler!)

V tu dobu se již očekával začátek pochodu lví družiny, avšak informace od nádraží zněla, že neonacisté se zatím vůbec nedostavili.

Početné shromáždění tak podle chutě sledovalo kulturní program, který se skládal z divadelního představení a reprodukované i živé hudby a jehož vrcholem bylo bezesporu vystoupení místní hiphopové skupiny De La Negra.

O jisté vzrušení se postarala skupinka provokatérů z místní pobočky DSSS, která kolem místa shromáždění vylepovala stranické tiskoviny. Podle dostupných informací však byla rychle zahnána na útěk, přičemž přišla i o vlajku. Tu si pak jedna dívka (patrně již pod vlivem alkoholu) marně snažila vyvzdorovat zpět na pobočce místní policie udáváním údajných svědků onoho incidentu.

Mezitím přišla zpráva, že Čeští lvi posunuli začátek své akce na pátou hodinu a chystají se místo pochodu na Maršov vyrazit i v menším počtu směrem k jiné zdejší ubytovně pro sociálně slabé občany. Proto většina lidí na místě dále zůstávala a byla připravena se v případě potřeby rychle přesunout na nové místo. S plynoucím časem se nicméně stále jasněji ukazovalo, že neonacisté se nevydají nikam, neboť se vůbec nejsou schopni zorganizovat. Krátce po páté hodině se toto podezření změnilo v jistotu: Čeští lvi dorazili v počtu pouhých pěti jedinců!

Krupka se tak stala dalším pamětním místem Debakl Tour Českých lvů. Romové i neromští antifašisté nemuseli nakonec aktivně přistoupit k blokádě náckovského pochodu, nicméně svým počtem, odhodláním a kulturou shromáždění jasně dokázali, že jsou k takovému počinu připraveni. A potěšující byla i zpráva z Prahy, že také na „tradiční“ ultrapravicovou Svatováclavskou manifestaci dorazilo výrazně méně lidí než vloni.

V Krupce se poslední zářijovou sobotu zcela jasně potvrdilo, že 161 je víc než 88 a 250 je více než 5!